Legislativa EU dala horizontálním dohodám jednotný rámec
Jedním z pilířů tržní ekonomiky je volná hospodářská soutěž založená na konkurenci tržních subjektů. Právní úpravy proti omezování hospodářské soutěže však za jistých okolností připouštějí, aby konkurenti vzájemně spolupracovali, neboť ekonomické přínosy takovéto kooperace mohou přinést prospěch spotřebitelům. Jelikož hranice mezi přípustnou spoluprací hospodářských rivalů a zakázaným omezováním hospodářské soutěže je mnohdy velmi nejasná, přijala Evropská komise v prosinci 2010 nová legislativní pravidla zahrnující pokyny pro posuzování dohod o horizontální spolupráci. Jejich smyslem je stanovit podmínky, za nichž mohou konkurenti navzájem kooperovat, aniž by porušovali obecný kartelový zákaz stanovený v článku 101(1) Smlouvy o fungování Evropské unie.
Evropské mantinely
Nejdůležitější přínos nových pokynů je všeobecně spatřován v tom, že poprvé na celoevropské úrovni definují jasná pravidla pro posuzování dohod o výměnách informací mezi soutěžícími. Tyto dohody jsou častým rysem kompetitivních trhů, neboť mohou podnikům poskytnout správné informace pro jejich rozhodování, a tím napomoci ke zvyšování efektivnosti. Na druhou stranu dohody o výměnách informací mohou uměle zvyšovat transparentnost na trhu, respektive snižovat „strategickou nejistotu“ podniků, což může vést ke slaďování jejich obchodních postupů a k následnému omezení hospodářské soutěže. Pro posouzení, zda konkrétní dohoda o výměně informací představuje dovolený způsob kooperace, či zakázané omezení hospodářské soutěže, platí následující principy. V prvé řadě je třeba posoudit, zda má dohoda za cíl narušení hospodářské soutěže, případně zda má či může mít na soutěž negativní účinek. Za dohody, jejichž cílem je narušení hospodářské soutěže, budou považovány zejména dohody o výměně individualizovaných údajů týkajících se plánovaných cen či množství (ať již jde o plánovaný budoucí prodej, podíly na trhu, území či prodej konkrétním skupinám spotřebitelů). U těchto dohod není nutné prokazovat, že skutečně vedly k omezení hospodářské soutěže. Vzhledem k jejich účelu se totiž jejich protisoutěžní účinek předpokládá. Pokud jde o dohody, které mají či mohou mít za následek omezení hospodářské soutěže, je vždy nutno analyzovat účinek daného ujednání na stav konkurenčního prostředí na daném trhu. Aby bylo možné konstatovat, že dohoda o výměně informací může ve svém důsledku vést k omezení soutěže, musí být pravděpodobné, že bude mít znatelný negativní dopad na jeden či více parametrů hospodářské soutěže, tedy na cenu, objem výroby, kvalitu výrobků, jejich rozmanitost či inovace. Pro posouzení pravděpodobného účinku na hospodářskou soutěž jsou relevantní zejména následující faktory.
Zkoumat trhy i informace
Předně bude třeba zhodnotit charakter relevantního trhu. Oč více bude tento trh koncentrovaný, stálý, transparentní a symetrický, tím vyšší bude pravděpodobnost, že výměna informací povede k omezení konkurence. Kromě charakteru trhu bude hrát významnou roli též charakter vyměňovaných informací. Potenciál narušit hospodářskou soutěž bude vyšší, pokud předmětem výměny budou strategické informace, jako například údaje o cenách, nákladech, poptávce, kapacitě, prodejích, marketingové plány, údaje o investicích nebo programech výzkumu a vývoje. Pravděpodobnost protiprávnosti dohody bude rovněž zvýšena, budou-li sdílené informace individualizované (spíše než souhrnné), aktuální (spíše než historické) a utajované ve formě obchodního tajemství (spíše než veřejně dostupné). I když bude prokázáno, že daná dohoda narušuje či může narušit hospodářskou soutěž, podniky její existenci mohou obhájit, pokud prokážou, že její negativní dopady na soutěž budou převáženy jejími prosoutěžními účinky. V tomto směru musí prokázat, že dohoda přispěje k růstu efektivnosti, například tím, že umožní přesměrování výroby na trhy s vysokou poptávkou či úsporu nákladů. Dále musí doložit, že sdílené informace jsou pro dosažení udávaného růstu efektivnosti nezbytné, že zajistí spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích a že zachovají účinnou soutěž na dotčeném trhu. Shora uvedená pravidla budou s velkou pravděpodobností používána Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže i na dohody mezi tuzemskými podniky. Ty by proto měly před jakoukoli výměnou informací s konkurenty právně kvalifikovaným způsobem posoudit, zda tímto krokem nevybočí z rámce příslušných pravidel, a nevystaví se tak riziku finanční sankce.
