Vymeteme komunismus z českého práva

Návrat ministra Pospíšila znovu vrátil do hry nový občanský zákoník

Největší událost v českém právním systému v moderní historii České republiky. To má být zbrusu nový občanský zákoník, který se nyní snaží prosadit ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Nikdo, kdo o zákoníku mluví, se neubrání slovu „revoluce“. Ne každý ale to slovo užívá v kladném významu. Jakkoliv je z pohledu laiků těžké se v právnické hantýrce orientovat, je jasné, že ona převratná úprava českého práva není přijímána jednoznačně. Co víc, podle některých názorů by mohla způsobit pěkný chaos.

Desetiletý maraton Karel Eliáš, jeden z největších odborníků na obchodní právo v Česku, obětoval přípravě oné revoluce podstatnou část svého života. Teď mu nezbývá než čekat, co s jeho prací provedou politici. I když tvrdí, že svou práci dokončil a přijetí je teď na jiných, výsledek rozhodně nebude očekávat s chladnou hlavou. „To víte, že s tím jsou spojené jisté emoce. Přece jenom je za tím spousta let práce. V každém případě snad lidé zákoník hodnotí jako pozoruhodné dílo. Ještě důležitější je nadšení všech lidí, kteří do toho šli se mnou,“ říká nostalgicky Eliáš, duchovní otec zákoníku. Všechny paragrafy sice nevypracovával – podílelo se nich údajně několik stovek lidí –, ale jeho jméno bude se zákoníkem navždy spojeno. Eliášova práce na něm totiž trvá už deset let, přičemž první verze byla představena už v roce 2003.
Přesto se zatím žádnému z pěti ministrů spravedlnosti, kteří resort od té doby vedli, nepodařilo připravované změny protlačit až k definitivnímu schválení. Občanský zákoník, de facto nejdůležitější norma soukromého práva, platí za podobně horký brambor, kterým je například pro ministerstvo zdravotnictví zdravotnická reforma. Výsledek? Dvacet let po sametové revoluci se český právní řád stále opírá o „komunistický“ zákoník z roku 1964, který byl sice nesčetněkrát upraven, ale nic naplat, pořád stojí na stejných totalitních základech. „I když byl novelizován více než padesátkrát, stále v základu vychází z principu totalitního práva. O potřebě nového zákoníku se ví přinejmenším dvacet let a jedná se o největší legislativní dílo polistopadové doby, které posiluje práva občanů,“ opakuje svou mantru ministerstvo prostřednictvím své mluvčí Terezy Palečkové. Na faktu, že Česko novou úpravu potřebuje, se shoduje většina odborníků, stejně jako na tom, že autorský tým pod Eliášovým vedením předvedl úctyhodný kus práce, jaký skutečně v moderní legislativě nemá obdoby. Musel kvůli tomu prostudovat celou řadu dalších zákoníků včetně švýcarského, nizozemského nebo kanadského (konkrétně provincie Quebec), zároveň nastudoval archivy právnické literatury, které u nás po roce 1948 vznikly. Ve své snaze jde ovšem tak daleko, že úplně opouští současnou právnickou terminologii a nahrazuje ji jinou, která má svůj původ v první republice.

Hra se slovy „On říká, že se vrací k tradicím, ale já to vidím jako archaismy. To není jen tak nějaká hra se slovíčky, právničina je o slovech a konkrétních výrazech. Každý právník se učí na škole přesné definice, a když se ty významy změní, nastane zmatek,“ říká Tomáš Mottl, viceprezident Soudcovské unie.
„Podobné kritiky se objevovaly vždycky, když se dělal nějaký velký legislativní projekt. Je to lidsky i sociálně pochopitelné. Vždycky existuje skupina, které vyhovuje status quo, respektive by jim stačily dílčí změny,“ vysvětluje si protesty Eliáš.
Nejde však jen zdaleka o to, že by právníci a soudci byli líní učit se nazpaměť nové paragrafy (byť by to bylo vzhledem k jejich počtu pochopitelné). Občanský zákoník je možná důležitý, ale není to jediná část práva. V tom zbytku nadále zůstanou staré pojmy, v mnoha případech přímo protichůdného významu. Přijetí zákoníku by si tak docela nutně vyžádalo další úpravy zákonů, kterých rozhodně nebude málo. „Ministerstvo spravedlnosti dělalo v tomto smyslu analýzu přibližně před třemi lety. Došlo se k počtu přibližně 300 právních předpisů, které by měly být novelizovány v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku,“ zní z ministerstva. Je důležité připomenout, že od doby před třemi lety se návrh ještě nafoukl, nemluvě o tom, že ministerstva bývají k analýzám svých vlastních návrhů většinou přehnaně optimistická. „My jsme na zákoník dělali lingvistickou analýzu a náš názor je, že současný právní řád to neunese. Nový kodex má 60–90 procent nových pojmů. Podle mě tomu nebudou ani soudci a právníci rozumět,“ říká František Cvrček, odborník na legislativu z Ústavu stáru a práva Akademie věd.
„Považuji to za naprosto špatnou normu, která neuvěřitelným způsobem zkomplikuje lidem život. Například kapitoly o rodinném právu jdou úplně proti dvaceti letům dosavadního vývoje. Pan ministr Pospíšil se to jen snaží protlačit, protože se s panem Eliášem moc dobře zná, a ta diskuse je jen alibi. Už se to přece jednou připomínkovalo, teď se jen spoléhá na to, že už jsou všichni unavení a nechají to projít,“ říká další silný odpůrce zákona, advokátka Klára Veselá.
Ačkoli se na první pohled zdá nepravděpodobné, že by diskuse byla vykonstruovaná jen jako alibi, takové signály se přesto dají skutečně najít. Připomínky například nezaslala exekutorská komora, a dokonce ani Soudcovská unie, která by podle slov jejího představitele rozhodně měla co říct. „Soudy budou soudit podle toho, co jim legislativci předepíší. Osobně si ale myslím, že některé ty změny v pojmosloví jsou vyloženě samoúčelné,“ říká Tomáš Mottl. Bezvýznamný není ani příběh o přátelství mezi Eliášem a ministrem Pospíšilem. Ten ho ostatně aktivně prosazoval na místo děkana právnické fakulty v Plzni, které sám opustil kvůli ministerskému křeslu. Byť takové vazby nemusejí hrát vůbec žádnou roli, není od věci si připomenout, že tu zkrátka jsou.

Už jen s výměníkem Dalším problémem, jenž je Eliášovu veledílu připisován, je přílišná doslovnost. České právo má obecně problém s tím, že je v mnoha ohledech doslovné a má takříkajíc předpisy i na čištění zubů. Nový zákoník tento trend, alespoň soudě podle hlasů některých odborníků, ještě posiluje. „Návrh zakládá instituce, které by tam vůbec nemusely být. Když půjdu do detailů, jsou tam části, které upravují například právo pastvy. Ne že by v Česku nebyli zemědělci, ale myslím, že bez toho by se dalo obejít,“ říká Tomáš Mottl s tím, že v této otázce jde spíš o filozofii práva, tedy otázky typu, do jaké hloubky by měly předpisy sahat. Každý, kdo viděl nějaký americký film ze soudního prostředí, ví, že v angloamerickém systému mají soudci mnohem větší slovo. Zákony jsou tam jen jakýmsi vodítkem a soudce určuje výklad konkrétního případu. Podle něj se potom řídí další, kteří později rozhodují o podobných situacích. Eliášův návrh zákoníku naopak specifikuje i to, co je výměník. „Když máte tak ohromné množství malých norem, které upravují každou maličkost, a tím pádem menší rozhodovací prostor pro soudce, vždycky se najdou případy, které se do těch norem zabalit nedají,“ říká Tomáš Mottl. Karel Eliáš ale protestuje s tím, že v soudy budou naopak hrát velkou roli. „Ten zákoník naopak stojí na důvěře v soudce a může fungovat, jen pokud se soudce stane aktivním tvůrcem toho práva. Je tam spousta výrazů typu ,mohl-li rozumně očekávat‘ a je na soudci, aby to posoudil,“ stojí si za svým autor zákoníku. Současná debata každopádně není tak intenzivní jako před dvěma lety a u všech zúčastněných je znát, že nikdo nechce shodit se stolu celou dekádu usilovné práce. Občanský zákoník se proto s největší pravděpodobností dočká schválení, ministerstvo očekává start jeho platnosti nejdřív v lednu 2013. Bylo by úžasné, kdyby se skutečně povedlo omezit chaos v českém právu, jak tvůrci zamýšlejí. Na druhou stranu by nebylo moc dobře, kdyby došlo ke zhroucení právního systému, před nímž někteří nejtvrdší kritici varují. „Nikdo doopravdy neví, jak si s tím systém poradí, to se v legislativě ani předvídat nedá. Osobně si myslím, že ten zákoník je revoluční v dobrém smyslu slova, ale ty porodní bolesti mohly být mnohem menší,“ dodává Tomáš Mottl.