Na počátku, ještě v „prenatálním období cenného papíru, je prospekt. Jím se oslovuje neznámá veřejnost, mezi níž pravděpodobně jsou budoucí investoři. Péče o pravdivou, férovou a kvalitní informovanost investora ale nemůže samozřejmě končit ve stadiu, „když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají .
Ad hoc.
Informace obsažená v prospektu zastarává, a emitent ji proto musí soustavně obnovovat tak, aby investor stále měl co možná nejpravdivější obraz o tom, co se děje s jeho penězi. Český zákon o cenných papírech předpokládá, že informace o emitentovi zastarává za půl roku, a proto požaduje, aby emitenti uveřejňovali souhrnné informace o svém hospodaření jednou za půl roku.
Burzy včetně pražské však zpravidla přitvrzují předpoklad o tempu zastarávání informací a alespoň u cenných papírů, s nimiž se obchoduje na jejich prestižních trzích, požadují od emitentů, aby souhrnné informace o svém hospodaření obnovovali čtvrtletně. Avšak i během čtvrt roku se toho v životě cenného papíru může stát mnoho. A tak tu je po prospektu a po pravidelném půlročním, respektive čtvrtletním, informování ještě povinnost informovat ad hoc o všem, co by mohlo mít vliv na kurs cenného papíru.
Devadesát procent.
Komise pro cenné papíry musí bdít nad plněním informační povinnosti emitentů ve všech fázích života cenného papíru. Když komise přebírala tuto funkci od ministerstva financí, zjistila, že nejméně uspokojivá je situace ve druhé fázi, tedy v plnění povinností emitentů zasílat roční a pololetní zprávy.
Rozhodla se proto k rozsáhlé akci, jejímž výsledkem mělo být zjištění skutečného stavu „informační morálky emitentů, hlavně však zjednání nápravy. Pololetní zprávu o hospodaření za rok 1997 zaslala jen 43,3 procenta emitentů. V roce 1998 to už bylo lepší, ale stále ještě špatné: pololetní zprávu zaslala 65,4 procenta emitentů. Teprve po „velkém rámusu , který komise spustila, se situace skokově zlepšila, takže pololetní zprávu za rok 1999 zaslala už 91,4 procenta emitentů, přičemž toto číslo by bylo ještě lepší, kdybychom do něj zahrnuli i opozdilce.
Kvůli neplnění informační povinnosti za rok 1997 a první pololetí 1998 bylo vydáno 703 prvoinstančních rozhodnutí o pokutách, což spolu s rozhodnutími o rozkladech představuje ohromný objem administrativní práce. Ta však nebyla marná. Je třeba říci, že komise po podaných rozkladech podstatně zmírnila tvrdost uložených pokut. Druhoinstanční rozhodnutí o pokutách za neplnění informačních povinností jsou velmi diferencovaná podle velikosti emise, počtu akcionářů, kótace, objemu aktiv a podle včasnosti a úplnosti plnění informační povinnosti. Produktem přísnosti komise je i zrychlené tempo, jímž společnosti na valných hromadách ruší veřejnou obchodovatelnost svých akcií. V roce 1997 to bylo čtyřicet společností, v roce 1998 sedmdesát, loni 180 společností.
Pokrok.
I když se plnění informační povinnosti výrazně zlepšilo, stále není optimální dostupnost nasbíraných informací – investoři si pro ně musí chodit do Střediska cenných papírů. Komise proto ve spolupráci se střediskem připravila projekt šíření získaných informací o emitentech prostřednictvím internetu. Již zprávy za rok 1999 budou emitenti zasílat v předepsané struktuře na disketách, takže investoři je budou mít obratem k dispozici na svých obrazovkách.
Stejně tak není důvod ke spokojenosti, pokud jde o plnění průběžné (ad hoc) informační povinnosti. Komise zatím rozesílá varovné dopisy, když zjistí nějaké zjevné opomenutí, neboť je zřejmé, že je to nejobtížnější část povinností emitentů. Zde sotva pomůže nějaký přesný návod, jenž by určil, která událost v životě společnosti způsobí změnu kursu, ve které fázi zjišťování by společnost měla jít s informací ven a jak rozlišit obchodní tajemství od informace, již by měli znát všichni investoři. Do budoucna však komise hodlá být stejně nekompromisní jako u půlročních a ročních zpráv.
Přes množství pesimistických řečí na adresu českého kapitálového trhu nastal v poslední době nesporný pokrok například právě v oblasti informační otevřenosti společností. Nebylo to samozřejmě jen na základě tlaku komise, ale i vzhledem k růstu poznání na straně všech účastníků trhu.
