Český učitel objevil technologii
Nastala nová éra charity v Česku, éra DMS, dárcovských textových zpráv.
Vlny tsunami jakoby dorazily i do střední Evropy a pomocí DMS, vynálezu učitele z Kladna, „odsály“ z peněženek českých občanů pěkných pár desítek milionů korun. Jde o peníze na humanitární účely, které by v nedávné době „složenek a bankovních převodů“ skončily zcela jistě někde úplně jinde.
„Déemesky“ nastoupily se značnou silou, v některých hodinách přicházelo až třicet tisíc zpráv. Dokonce zamíchaly pořadím největších českých neziskových organizací. V jejich pomyslném žebříčku pokořila Nadace ADRA (DMS Asie) Člověka v tísni (DMS Srí Lanka), a jako první v historii překonala magickou hranici milionu DMS. Česká katolická charita (DMS Indonésie) odstartovala projekt dárcovských zpráv nejpozději a už jen paběrkuje.
Už jen UNICEF si může dovolit, alespoň zatím, DMS ignorovat. Zřejmě ale jen díky tomu, že má v zádech OSN.
Třeba se i české neziskovky nakonec domluví a uspořádají - stejně jako organizace ve Velké Británii - sbírku na jedno společné konto a nebudou zbytečně tříštit síly.
Pracovníci neziskového sektoru hovoří nyní o tom, že humanitární organizace konečně pochopily, že charita je byznys jako každý jiný. Prý se budou chovat k dárcům jako ke klientům a poskytovat jim veškeré informace o osudu jejich peněz. Model, kdy se humanitární pracovníci tvářili jako spasitelé, kteří se nemusí nikomu zpovídat, údajně skončil.
Taková změna byla opravdu potřebná. Ještě před pár dny se totiž stávalo, že zástupci neziskového sektoru neříkali veřejnosti tak úplně pravdu. Zejména o svých režijních nákladech. Zákon umožňuje, aby pořadatelé veřejných sbírek využili na organizaci a technické zajištění maximálně pět procent z vybrané částky. To zní hezky. Některé organizace jdou dokonce ještě níž, alespoň to sami tvrdí, a tak úplně nelžou.
„Zákon umožňuje na servis a uskutečnění projektů použít až pět procent z veřejných sbírek. V případě naší společnosti rozhodla správní rada o výši do tří procent a obyčejně se to pohybuje kolem jednoho, jednoho a půl procenta,“ prohlásil před třemi lety Šimon Pánek, zakladatel firmy Člověk v tísni. Loni v prosinci to, v mírnější podobě, zopakoval: „…naše směrnice doporučuje tři procenta… u sbírky SOS povodně činily výdaje 3,2 procenta“.
Mlží i Pavlína Kalousová, ředitelka Fóra dárců, organizátora DMS projektu. „Je to skutečně velice nízké (myšleno pět procent - pozn. redakce). Když se podívám na zkušenost ze zahraničí, tam průměrně organizace mohou použít deset, někde až patnáct procent. Takže česká legislativa je velice přísná,“ řekla před pár dny BBC.
To ale není pravda. A není to ani možné. Výdaje na efektivní humanitární a následnou rozvojovou pomoc se pohybují zhruba od pěti do patnácti, dvaceti procent. Pět procent je opravdu naprosté minimum. To se nesnaží zatajit ani samotní zaměstnanci neziskovek, je třeba se jich ovšem trochu vytrvaleji vyptávat. Pak se dozvíte, že peníze ze sbírek slouží obvykle jen k tomu, aby se organizace mohla etablovat na místě pomoci a vzápětí požádat o další dotace vlády a velké mezivládní organizace typu OSN.
Až tohle velké české neziskové organizace řeknou naplno veřejnosti, nebudou se při debatách neustále ozývat otázky typu: Jakou mám jistotu, že moje peníze někde nezmizí? Kdo mi zaručí, že skončí tam, kde je slíbeno? Český dárce není hlupák ani slaboch, pravdu určitě vydrží. Není třeba ho uklidňovat falešnými pěti procenty.
Tím nikdo neříká, že neziskové organizace špatně hospodaří, či dokonce kradou. Do kanceláří těch velkých navíc chodí tolik kontrol (pět až šest ročně), že cosi takového je téměř vyloučeno. Jenže i charita musí být profesionální. To něco stojí. Platy na kvalitní zaměstnance, výdaje na jejich bezpečnost, dopravu, ubytování… Když to přinese výsledek v podobě efektivní a včasné pomoci na místech, kde je potřeba, je deset či patnáct procent režijních nákladů zcela odůvodnitelných.
Euforie z DMS po čase jistě opadne. Na nějakých osmdesát, či dokonce padesát procent dnešního stavu. Peníze na charitu ale budou potřeba stále. Na projekty, které nejsou tak viditelné, pro lidi, kteří nejsou tak zajímaví pro média.
Pak by měli konečně nastoupit politici a schválit možnost daňových asignací. Asignace fungují na principu, že občané si mohou sami určit, kterým neziskovým a humanitárním organizacím chtějí věnovat jedno procento ze své daně z příjmu. U účetní se mzdou 18 tisíc to ročně dělá 249 korun, u manažera s 200 tisíci něco málo přes šest tisíc korun. Propočty říkají, že neziskový sektor by tímto způsobem získal asi 300 milionů korun ročně. Ministr spravedlnosti Pavel Němec chce návrh nového zákona, který asignace umožní, předložit vládě ještě do konce ledna.
