Somálští piráti nemají jediný důvod své aktivity ukončit...
Somálští piráti nemají jediný důvod své aktivity ukončit. Protiopatření mezinárodního společenství se ukazují jako málo efektivní
První cihlová budova, která kdy vyrostla na ostrově Hongkong, byla věznice. Jméno dostala po královně Viktorii. Vzhledem k množství pirátů operujících v polovině 19. století v okolních vodách se její výstavba stala pro Brity prioritou číslo jedna. A také nezbytností, pokud chtěli naplnit své plány a využívat Hongkong jako prosperující svobodný přístav. Dlouholetý boj příslušníků koloniální policie a námořnictva Jejího Veličenstva s piráty nebyl jednoduchý, ale vyplatil se. Již řadu desetiletí díky tomu málokterou posádku připlouvající do Hongkongu napadne přilehlou oblast Jihočínského moře spojovat s nebezpečím násilného přepadení.
Neúnavní Somálci
Husí kůže naskakuje námořníkům obřích tankerů a zaoceánských kontejnerových lodí v Jihočínském moři pár tisíc kilometrů na jih u indonéských ostrovů Anambas a Natuna. Za prvních devět měsíců letošního roku tady došlo k 30 útokům, z nichž 21 bylo úspěšných. Podle údajů Mezinárodního námořního úřadu (International Maritime Bureau – IMB), který všechny nekalé aktivity na moři monitoruje a eviduje, je to třikrát více incidentů než v roce 2009. Nicméně pirátskou oblast číslo jedna dnes představují vody u severovýchodních břehů Afriky. Od ledna do září se v různých částech světa odehrálo 289 útoků. Somálští piráti operující v jižní části Rudého moře, v Adenském zálivu a částečně také v Indickém oceánu jsou zodpovědní za 44 procent z nich. Zatímco v roce 2000 přepadli 22 lodí, v roce 2008 to již bylo 108 útoků, a loni dokonce 143. Za prvních devět měsíců letošního roku Somálci násilně vnikli na palubu 128 lodí a po dalších 52 plavidlech stříleli. Zbraně a nože použili ve 137 případech, jednoho člena posádky zabili, 27 zranili a 773 zajali. Odhaduje se, že zadržují deset velkých obchodních lodí a 236 lidí jako rukojmí. V polovině listopadu dali o sobě somálští piráti opět vědět, když po vyplacení 430 tisíc dolarů propustili po třinácti měsících na svobodu britský manželský pár Chandlerových. Důchodu užívající rekreační jachtaři byli přepadeni 23. října 2009 v Indickém oceánu. Na svém plavidle Lynn Rival směřovali od Seychelských ostrovů k Tanzanii. Výkupné za Chandlerovy bylo výrazně nižší než původně požadovaných sedm milionů dolarů, není ovšem pochyb o tom, že se pirátům i tento obchod vyplatil. Rekordní jackpot zřejmě již letos padl. O radost z něj se 6. listopadu s agenturou Reuters dokonce podělil jeden z pirátů, který se představil jako Ali: „Dnes ráno jsme dostali 9,5 milionu dolarů, teď si dělíme peníze a brzy opustíme loď.“ Informace se týkala jihokorejského tankeru Samho Dream vezoucího dva miliony barelů ropy z Iráku do Spojených států, za který Somálci původně požadovali 20 milionů. Náklad v hodnotě 170 milionů dolarů hlídalo pouze pět Jihokorejců a 19 Filipínců. Přepadeni byli letos v dubnu v Indickém oceánu.
Jack Sparow dnes
Somálští piráti obvykle operují ve čtyř- až šestičlenných skupinách, jejich věk se pohybuje mezi 18 až 30 lety. Perfektně se orientují na moři, vyznají se také v příslušných mezinárodních zákonech. Na souši si užívají luxusu, bydlí v honosných vilách, jezdí drahými auty, kupují si manželky, značkové zboží a také drogy. Do „práce“ chodí vyzbrojeni kalašnikovy AK-47, granáty a dalšími lehčími střelnými zbraněmi. Na moři se pohybují pomocí malých rybářských lodí dovybavených motory. Poslední dva roky je obvykle doprovází také větší, takzvaná mateřská loď vezoucí dostatečné zásoby jídla, pití a další munice, což jim umožňuje operovat v čím dál větším prostoru. Orientují se pomocí GPS a komunikují prostřednictvím satelitních telefonů. Jednotlivé výpady provádí najednou tři až pět člunů, které na loď útočí koordinovaně z různých stran až do doby, než se první gang dostane pomocí žebříků na palubu. Vzápětí jej následují další. Odhaduje se, že doba přepadu nepřesahuje patnáct minut. Posádky ropných tankerů a komerčních trajektů nemají šanci se ubránit. Na palubě částečně automatizovaných lodí totiž obvykle není mnoho námořníků, kteří navíc nejsou speciálně vycvičeni a ani nemají zbraně. Hlavní baštou pirátů je dnes chudý region Puntland nacházející se na severovýchodě Somálska, odkud pochází také prezident Abdullahi Yusuf. Fenomén se v Somálsku zrodil teprve po roce 1990, kdy evropské, asijské a africké rybářské lodě začaly přijíždět za bohatými úlovky až ke břehům země. Následkem toho zůstali domorodci, vybavení starými čluny a opotřebovanými sítěmi, bez obživy. Mnohé cizí lodě se přitom pohybovaly ve výsostných somálských vodách nelegálně a často při výlovech používaly destruktivní metody. Některé se zde dokonce zbavovaly průmyslového a toxického odpadu – těžily z chaosu a anarchie, který v Somálsku zavládl po pádu režimu diktátora Siada Barreho. Vzhledem k nefunkčnosti vlády vzali somálští rybáři události do vlastních rukou. Společně s milicemi vytvořili Somálskou pobřežní hlídku a Národní dobrovolnou pobřežní hlídku a začali od velkých lodí násilím vybírat peníze za „rybářské licence“, což byl pouze krůček od následného zadržování plavidel a posádek, které podobné praktiky odmítaly. Lepší organizovanost, strategie a kvalitnější výbava byla pouze otázkou času. Vstup do „klubu pirátů“ transformaci somálských rybářů pouze završil.
Podle odhadů se dnes v Somálsku věnuje pirátství přibližně pět tisíc mužů, kteří si touto činností přijdou na velice slušné peníze. Tankery a lodě s kargem přepadávají s jediným cílem: vyměnit náklad a posádku za co nejvyšší možnou sumu peněz. Podle odhadů si piráti v roce 2008 mohli na výkupném za 60 přepadených lodí vydělat mezi 20 až 40 miliony dolarů. Kvůli špatné infrastruktuře a další logistice zatím nejsou schopni uloupený náklad využít jinak, proto také není v jejich zájmu zabíjet posádku. Mnohem větší cenu pro ně mají živí lidé a neporušený náklad. Tím se liší od krutějších pirátů operujících až do roku 1990 v Malackých úžinách mezi Malajsií a Indonésií, kteří kvůli lodi a nákladu posádku obvykle hned zabili. Podle údajů IMB přesto somálští piráti v loňském roce usmrtili při 217 útocích čtyři námořníky, deset jich zranili a celkem zadržovali 867 rukojmích. I když si britští jachtaři Chandlerovi stěžovali, že je jejich věznitelé zbili a po propuštění vypadali pohuble, se západními rukojmími zacházejí somálští piráti kvůli vidině vysoké odměny nejlépe ze všech.
Somálsko, jehož pobřeží měří 3025 km, nemá v podstatě od roku 1991, kdy padl režim diktátora Barre, skutečnou vládu. V roce 2003 byl sice ustanoven federální kabinet, ten ovšem zůstává prakticky nefunkční. Větší autoritě se těší klany operující ve třech autonomních regionech. Kdo však v zemi skutečně vládne, je bída, nezaměstnanost a kriminalita. Podle odhadů Světové banky žije 40 procent Somálců pod hranicí extrémní chudoby, čili za méně než dolar na den, a téměř 75 procent somálských domácností má méně než dva dolary na den. Přibližně dvě třetiny mladých Somálců jsou bez práce a také bez šance si ji v brzké době najít. Právě bída a kriminalita vytlačila mnoho somálských pirátů z pevniny na moře. Podle generála NATO Williama Craddocka „nelze pirátství zastavit na moři, ale na souši“. Někdejší etiopský ministr zahraničí k tomu uvedl: „Piráti nejsou ryby, které vyskakují z moře. Pocházejí ze Somálska. Je složité snažit se zlikvidovat pirátství, aniž by se nejdříve dostala pod kontrolu situace na somálské pevnině.“
Mezinárodní iniciativy
Pirátství v somálských vodách představuje vážný problém již více než dvanáct let. Kolem totiž vede důležitá obchodní cesta, kterou ročně využívá 16 až 20 tisíc lodí. Přes Adenský záliv se přepravuje ropa ze Středního východu a zboží z Asie putující do Evropy a Severní Ameriky. Pouhé pojištění nákladních lodí, které si zvolí tuto nebezpečnou trasu, vzrostlo podle časopisu Shipping Digest v roce 2009 ve srovnání s rokem 2008 přibližně 40krát. Objížďka kolem mysu Dobré naděje znamená další náklady, alternativní trasa je totiž o 3500 mil delší. Také další afričtí sousedé na stav věcí doplácí. Syndrom „špatné čtvrti“ se podepisuje nejen na poklesu turistů, ale také investic. Egypt je zasažen například prostřednictvím Suezského kanálu, jehož zisky klesly v průběhu posledních dvou let z 5,1 miliardy dolarů na 3,6 miliardy, což je méně o přibližně 30 procent. Výše přímých a nepřímých nákladů spojených s aktivitami somálských pirátů se může podle odhadů pohybovat mezi jednou až 16 miliardami dolarů. Vzhledem k rostoucímu počtu jejich útoků a také kvůli obavám, že by se somálští gangsteři na moři mohli napojit na teroristy na souši, se v lednu 2006 objevily v oblasti americké vojenské lodě v rámci Kombinované bojové operační skupiny (Combined Task Force 150). V říjnu 2008 vyslalo ke břehům Somálska vojenská plavidla i NATO. O měsíc později se připojila také Evropská unie. Smyslem operace Atlanta bylo doprovodit lodě přivážející potravinovou pomoc Somálcům v rámci World Food Program (WFP). V srpnu roku 2008 byl v Adenském zálivu vytvořen úzký koridor (Maritime Security Patrol Area), který má představovat bezpečnou zónu pro proplouvající nákladní lodě. A nakonec v lednu 2009 začaly u východního pobřeží Somálska na ploše 1,1 milionu čtverečních mil hlídkovat multinárodní protipirátské síly (Combined Task Force 151). Nezávislé mise v oblasti podniklo také Rusko, Indie, Čína a Malajsie. Praxe však ukázala, že veškeré pragmatické cíle podobných operací ani rezoluce OSN nemají u somálských břehů vysokou efektivitu. Piráti jsou díky malým člunům vybaveným silnými motory neuvěřitelně rychlí. Hlídkující vojenská posádka málokdy stačí na jejich bleskové přepadení včas zareagovat. Poté, co jsou piráti již na palubě, nepřichází útok spojenců v úvahu. V sázce jsou totiž životy rukojmích. Somálci jdou navíc s dobou, mají k dispozici nejnovější technické vybavení. Z cizích válečných lodí si těžkou hlavu nedělají, své pole působnosti rozšířili více do prostoru Indického oceánu. Ani vidina zatčení, soudního procesu a případného pobytu ve vězení někde v civilizovaném zahraničí je neděsí. Hlavní důvod, proč ve svých výbojích na moři pokračují, je prostý. Jsou to peníze. Přepadení jim ve většině případů vychází, riziko je minimální a odměna vysoká. Zatímco v roce 2009 bylo 2,87 milionu Somálců odkázáno na potravinovou pomoc a HDP země se pohybuje kolem 600 dolarů na osobu, jediný pirátský útok vynese každému účastníkovi přepadení v průměru 10 až 15 tisíc dolarů. Prozatím je nic nedonutilo výrazně změnit strategii a taktiku, natož výboje ukončit. Přítomnost hlídkujících válečných plavidel v oblasti je sice lepší než nic, nicméně problém somálských pirátů nevyřeší. Vždyť neleží na moři, ale na souši.
