ZDANĚNÍ ÚSPOR V ZAHRANIČÍDo českého právního řádu se postupně zavádí nová směrnice o zdanění úspor fyzických osob. S ní přichází i takzvaná automatická výměna informací. Všechny finanční instituce v zemích Unie tak musí o výši úrokových výnosů informovat ministerstvo financí toho státu, jehož je klient občanem.
ZDANĚNÍ ÚSPOR V ZAHRANIČÍ Do českého právního řádu se postupně zavádí nová směrnice o zdanění úspor fyzických osob. S ní přichází i takzvaná automatická výměna informací. Všechny finanční instituce v zemích Unie tak musí o výši úrokových výnosů informovat ministerstvo financí toho státu, jehož je klient občanem. Všichni ti, kteří mají peníze uloženy v zahraničí, musí počítat s tím, že své výnosy před českými úřady hned tak nezatají. Zejména pokud se jedná o členskou zemi Evropské unie a pokud výnosy mají charakter úrokového příjmu. Podle unijní směrnice o zdaňování úspor v zahraničí je totiž o výši takového příjmu informováno české ministerstvo financí, respektive finanční úřady. TŘI VÝJIMKY V UNII Směrnici je možné „obejít“ pouze v případě, že své úspory svěříte bance či podílovému fondu v Belgii, Lucembursku a Rakousku. Ale nic není zadarmo. Úrokové výnosy pak totiž podléhají srážkové dani příslušné dané země, která se bude postupně zvyšovat. „Rakousko, Belgie a Lucembursko si vyjednaly režim zdaňování úrokového příjmu. V průběhu prvních tří let, počínaje 1. červencem 2005, uplatňují tyto státy sazbu daně ve výši 15 procent, od července 2008 se zvýší na 20 procent a od července 2011 bude činit 35 procent,“ vysvětluje Zenon Folwarczny, analytik společnosti PricewaterhouseCoopers. Tyto menší země Evropské unie se tím snaží vyrovnat nižší přitažlivost pro zahraniční investory. Pro srovnání: V České republice je výše srážkové daně z úrokových výnosů 15 procent. Banky ji odečítají automaticky, a klienti tak dostávají výnos již po zdanění. Ti, pokud nechtějí danit úspory sazbou platnou v těchto třech zemích, musí sami požádat o zavedení výměny informací. KONEC DŮVĚRNOSTÍ
Smyslem směrnice bylo omezit praxi, kdy majitelé bankovních účtů v některých zahraničních zemích využívali vyšší důvěrnosti údajů a příslušné národní úřady neměly možnost zjistit stavy a pohyby na jejich zahraničních účtech. „Směrnice je účinná od 1. července roku 2005 a je implementována do našeho zákona o daních z příjmu,“ vysvětluje Folwarczny. Zavádí takzvaný princip automatické výměny informací, spočívající v povinnosti institucí vyplácejících úroky informovat ministerstvo financí ve státě rezidence fyzické osoby o výši těchto úrokových příjmů. POVOLENÉ VÝJIMKY
**Po přechodné období si ale některé členské státy místo výměny informací vyjednaly možnost srážky daně z těchto úroků. Konkrétně se jedná o již zmíněnou Belgii, Lucembursko a Rakousko. V rámci Unie lze tak jen v těchto zemích dočasně „udržet v tajnosti“ výši vkladu před českými úřady. „A naopak ti občané České republiky, kteří vlastní účty v těchto zemích a srážkové dani se budou chtít vyhnout, musí výslovně schválit poskytování informací o svých úrokových příjmech. Ztrácejí tak ale výhodu vyšší důvěrnosti údajů o svých účtech,“ upozorňuje Michal Sailer, mezinárodní daňový specialista společnosti Assat Tax.
Ve většině států Evropské unie se tedy klienti z řad fyzických osob „přiznání“ výše úrokových příjmů nevyhnou. Kromě toho samozřejmě zdaňuje úrokové příjmy i řada států mimo Evropskou unii. Podle Saidlera jde o Lucembursko, Švýcarsko, Andorru, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino, Britské Panenské ostrovy, Guernsey, Ostrov Man, Jersey, Nizozemské Antily, Turks a Caicos.
Z nich lze požádat o zavedení výměny informací a vyhnout se tak zdanění pouze u některých - Jersey, Guernsey, Ostrov Man, Britské Panenské Ostrovy, Turks and Caicos, Nizozemské Antily a Andorra. K takovému kroku přistoupí samozřejmě jen ti, jimž nic nebrání své úrokové výnosy přiznat.
