Krajských voleb se zúčastnilo těsně pod třicet procent voličů. Je to důkaz malého zájmu? Pravda, je to hodně málo. Ve srovnání s doplňovacími volbami do Senátu, které proběhly v první půlce října ve dvou obvodech a nastavily laťku ještě o polovinu níž, je to naopak docela slušná účast.
Přinejmenším dost na důkaz, že občané nechápou krajská zastupitelstva jako trafiku pro jinak nepotřebné politiky, ale jako orgán, který bezprostředně ovlivňuje jejich životy. A když budou dobře volit, pak dokonce i k lepšímu. Co mohou přinést tyto volby podnikatelům? Mohlo by se zdát, že ne mnoho. Pravomoci krajů nejsou v hospodářské oblasti přiliš výrazné a jejich rozpočty jsou ve srovnání se státem směšné. Na první pohled to vypadá, že kraje mohou podnikatelům pomoci hlavně radou při získávání bruselských dotací nebo tím, že budou své peníze spravedlivě rozdělovat. Ve skutečnosti mohou tyto volby soukromému podnikání přinést mnohem více, než by se z omezených pravomocí krajů zdálo. Všimla si toho sociální demokracie, která proto vyrazila do boje s naprosto jasným heslem: Ne privatizaci nemocnic. Dokonce se jí ve spolupráci s komunisty podařilo převody nemocnic do soukromých rukou zastavit. Zároveň v době vzrušených diskuzí o privatizaci nemocnic „náhodou“ unikl z ministerstva zdravotnictví materiál, který navrhoval opětovné znárodnění soukromých ordinací. Lékaři reagovali okamžitě av mnoha ordinacích se objevily plakáty vzkazující pacientům, že jejich lékaři politiku sociální demokracie rozhodně nepodporují. Těžko soudit, zda zabraly. Pacienti často neposlouchají zdravotníky ani v medicínských věcech, stěží je proto poslechli v tom, koho mají volit. Ale i kdyby lékařům jejich předvolební agitace nevyšla, není to debakl - oni za žádnou stranu lékařů nekandidují. Z předvolebního klání mezi zastánci a nepřáteli soukromého podnikání odešli vítězně. Jejich oponent, sociální demokracie, si totiž brojením proti privatizaci ani trochu nepomohl. Hesla o zastavení privatizace nemocnic měla zahrát na lacinou strunu těm voličům, kteří se děsí jakékoliv zmínky o rozkvětu soukromého sektoru. Ještě tak snesou, aby nakupovali v soukromém koloniálu, protože jim vyrostl hned za rohem, mají tam lepší nabídku a nemusejí už škemrat o podpultové zboží. Ale privátní školy, pojišťovny, důchodové fondy nebo snad nemocnice? Sociální demokracie zkusila těm posledním říci ne. A byla ve volbách na hlavu poražena. Kdyby se toho „dožil“ Vladimír Špidla, určitě by se vědělo, kde se stala chyba - předseda je nevýrazný a neumí mluvit na veřejnosti. Teď ale stojí v čele strany mladý a ambiciózní Stanislav Gross, kterému důvěřuje 50 procent lidí. Ve volbách však vybojoval prachbídných 14 procent. (Komunisté to mají snazší. Mají své jisté, a krajské volby to opět potvrdily.) Pro ČSSD přichází okamžik zpytování svědomí. Populistické výpady proti soukromému podnikání - dnes v medicíně, podruhé kdekoliv jinde - k volebnímu úspěchu nevedly. To je dobrá zpráva pro každého podnikatele. Soukromá sféra má právo žít, ať vládne pravice, nebo levice. Totiž moderní levice, která už toto pravidlo pochopila a ctí jej. Snad si je jednou vezmou za své i Stanislav Gross a jeho kolegové.
autor je politolog
