Čeká se na finanční a právní audit.
Již od června žije Škoda Plzeň v naději, že se věřitelům podaří restrukturalizovat současný napůl mrtvý celek. V minulých dnech však opět zakopla o neústupnost svého největšího majitele Lubomíra Soudka a jednou zažehnaná hrozba konkurs u se znovu objevila. Podstata problému je jednoduchá. Soudek nechce odejít s prázdnou a má dost sil na to, aby svůj požadavek prosadil. Aktivně mu při tom pomáhá i ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr.
S pěti hlavními věřiteli byla v červenci uzavřena tříměsíční „Prozatímní stabilizační dohoda . Tato etapa by měla skončit další valnou hromadou (11. října), kde se má rozhodnout jak dál.
Takzvaný freezing time mělo vedení společnosti využít k tomu, aby provedlo analýzu perspektiv dalšího podnikání společnosti a jejích dcer a zahájilo jednání o restrukturalizaci úvěrů. „Výsledek celého procesu je však do značné míry nejistý. Tyto okolnosti vedou k pochybnostem, zda společnost bude schopna pokračovat ve své činnosti. Účetní závěrka neobsahuje úpravy, které by mohly vyplynout z důsledků této nejistoty, stojí ve zprávě bývalého auditora Škody Ernst & Young z 12. srpna 1999. Fakt, že na poslední valné hromadě Soudek zablokoval navržené snížení základního jmění Škody o devadesát procent, pozorovatelům optimismu nepřidalo (EURO 35/1999). Věřitelé však věří dál.
Účetní mlha.
Nový auditor, společnost PricewaterhouseCoopers (o místo auditora se ucházely i firmy Andersen Consulting a KPMG), má do října provést další finanční audit a poskytnout bankám nejčerstvější informaci, jak na tom Škodovka je. P rávní audit, který má - rovněž do října - vyjasnit, co v minulých letech ve firmě bylo zamlženo, provede renomovaná pražská advokátní kancelář Kocián, Šolc a Balaštík.
Věřitelé mají na základě těchto dvou auditů rozhodnout, zda přijmou krátkodobý (na rok 1999) a střednědobý byznysplán do roku 2002, které vypracuje představenstvo. Podmínkou je však to, že kumulovaná ztráta bude uhrazena na vrub základního jmění fi rmy a otevře se prostor pro kapitalizaci pohledávek.
Uchlácholení věřitelé.
Zástupci firmy, kterým se od února 1999 již zjevně podařilo získat důvěru bank, na druhé straně úspěšně vyjednávají se čtyřmi věřiteli, aby své návrhy na konkurs na plzeňský koncern stáhli. Francouzská banka Société Générale již svůj návrh vzala zpět, pohledávku malé švýcarské banky Skandifinanz (asi 24 milionů korun) společnost Škoda Plzeň uhradí a podle informací týdeníku EURO se rýsuje podobná dohoda o stažení návrhu na bankrot i s dalšími dvěma malými věřiteli (jedním z nich je firma OSAN).
Konkurs je odvrácen a k tomu, aby společnost začala uskutečňovat ozdravný program, zbývá ještě jeden důležitý krok. A to je odstranění nebo minimalizov ání role Lubomíra Soudka jako akcionáře, neboť tento původce současného stavu podniku má zcela opačné názory na budoucnost Škody Plzeň než většina akcionářů a údajně se není možné s ním dohodnout.
Místopředseda představenstva Jan Musil v t éto souvislosti na téma říjnové valné hromady uvedl, že „pokud by do jejího termínu došlo ke změně akcionářské struktury, nebude problém snížení základního jmění schválit . K tomu by mělo dojít proto, že kumulovaná ztráta podniku již dosáhla osmi mi liard korun, což představuje 85 procent základního jmění.
Nedosažitelné snižování jmění.
Důvodem, že ke snížení jmění nedošlo již na valné hromadě na konci srpna, byl postoj dvou vlastníků - firmy NERo, kterou vlastní Lubomír Soudek, a Investiční a Poštovní banky (IPB). Akciový podíl těchto dvou subjektů činí kolem 35 procent, což jim na valné hromadě, kam přišlo jen necelých 58 procent akcionářů, umožnilo zmařit pokusy dalších akcionářů o snížení základního jmění. Problém pro Soudka, ale zejména pro IPB, by nevznikl ze snížení základního jmění, ale po jeho následném zvýšení. Tím by se Soudkův balík akcií, který činí kolem 28 procent, scvrknul na minimum a IPB by musela úvěr, který Soudkovi na nákup akcií poskytla odepsat.
S takovým krokem Soudek samozřejmě souhlasit nemůže, protože svůj podíl by rád prodal za co nejvyšší cenu. Lze pochopit i postoj IPB. Tato banka je totiž ke Škodě Plzeň přivázána třikrát: je věřitelem podniku, akcionářem a také velkým věřitelem firmy NER o, která má u ní zastavené akcie Škody vůči starému úvěru (zhruba 350 milionů korun) poskytnutému Soudkovi jako privatizační úvěr.
IPB zdůvodňuje svůj postup tím, že navrhované snížení akciového kapitálu bylo zbytečně velké. Tisková mluvčí banky Barbora Tachecí tvrdí, že jejich analýzy ukazují, že k pokrytí ztrát stačí snížení o 75 procent. S tímto názorem se prý nak onec ztotožnili i ostatní akcionáři. Takže říjnová hromada by mohla dopadnout podle očekávání.
Bankovní logika.
Postup IPB má jistě svou logiku, neboť banka se snaží uhájit každou korunu a snížení kapitálu ji postihne nejvíce ze všech. Soudkovy zastavené akcie sice zatím jako zástava nepropadly, protože banka úvěr restrukturalizovala. Tomu lz e rozumět tak, že prodloužila jeho splatnost a nyní vytváří časový prostor pro svého dlužníka, aby se pokusil akcie zpeněžit a alespoň částečně splatit úvěr.
IPB jistě mohla zastavené akcie Škody od firmy NERo časem převzít, pak by ale tratila při snížení kapitálu. Takhle má šanci, že získá alespoň část nedobytné půjčky.
Nyní může Soudek šikovně a dlouze vyjednávat s ostatními věřiteli, zejména s Fondem národního majetku (FNM) a Konsolidační bankou (KoB), což stejně jako lobbování u nejvyšších státní ch úředníků aktivně činí.
V roli Soudka by každý podnikatel zřejmě přemýšlel následovně: „Ostatní akcionáři Škody Plzeň vědí, že pokud se s nimi nedohodnu, skončí podnik v konkursu a na tom budou všichni tratit. Svůj podíl mám zastave ný v bance, která potřebuje peníze. Budu tedy zbylé banky tlačit k tomu, aby mi za dobrovolný odchod zaplatily co nejvíce.
Nejvíce Soudkovi zřejmě zaplatí ten akcionář, který by nejvíce ztratil v případě, kdyby Škodovka šla ke dnu. Tím je zcela jednoznačně stát a nejen kvůli úvěrům Konsolidační banky, ale hlavně proto, že by musel platit tisíce nezaměstnaných.
Kdo řekne sbohem.
Naplní-li se tento scénář, Soudkovi zaplatí Konsolidační banka, Soudek vrátí peníze IPB a Konsolidační banka dostane znehodnocené Soudkovy akcie. Mediálně by sice transakce vypadala tak, že stát zaplatil podnikateli, který svými megalomanskými sny způsobil miliardové ztráty firmě, kterou nyní má stát zachraňovat. Ve skutečnosti by však šlo o to, že stát pomůže nejen Komerční bance a České spořitelně, ale trochu i soukromé IPB. Nakonec proč ne? Jen je problém, kdo ze státních úředníků tento krok vysvětlí bez toho, aby mu to politicky zlomilo vaz?
V normálním právním státě by IPB měla Soudkovi akcie vzít a říct mu navždy „sbohem . IPB by se v tomto případě stala největším akcionářem v čase, kdy se připravuje snížení kapitálu o tři čtvrtiny, a inkasovala by tak značnou ztrá tu.
Ostatní akcionáři Škody vědí, že setrvávání Soudka jako významného majitele destabilizuje firmu, což si v době tvorby další strategie absolutně nikdo nepřeje. „Možná že to zní paradoxně, ale byla by to vynikající investice, protože by znamenala Soudkův definitivní odchod z firmy, řekl v rozhovoru pro EURO vysoce postavený manažer Škody Plzeň.
Ochotu státu pomáhat Škodovce naznačil krátce před valnou hromadou i ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Během své návštěvy v plzeňském koncernu prohlásil, že „stát je ochoten tento problém vyřešit na říjnové valné hromadě . Nato nelenil a připravil za zády ministerstva financí a Konsolidační banky pro jednání vlády návrh, podle kterého by bylo KoB uloženo odkoupi t Soudkův podíl za 300 milionů korun, což představuje cenu za akcii zhruba 350 korun. Poslední kursy z RM-S, kde se akcie Škody ještě obchodují, se pohybují při zcela minimálních obchodech a padající ceně kolem sta korun. Tento návrh dostala vl áda minulou středu a právě pro nerealistickou cenu ho shodila ze stolu. Vyjednávání o výpalném pro Soudka tak bude v těchto dnech velmi intenzivně pokračovat. Strach ze sociálního otřesu v Plzni však nepochybně donutí vládu sáhnout do své již hodně děravé kapsy.
