(EURO 15/2010)
Reaguji na článek Karla Zaorala Vypařilo se 100 tisíc klientů (EURO 15/2010). Vcelku věrně zobrazuje dvě okolnosti, které penzijní fondy již delší dobu trápí. První je nemožnost směřovat prostředky klientů, kteří budou své dávky čerpat až za delší dobu, do dynamičtějších investičních nástrojů s vyšším výnosem. Druhou pak oceňovací pravidla, jež vedla k čistě účetnímu a poněkud nereálnému podhodnocení majetku penzijních fondů. Oběma se Asociace penzijních fondů ČR dlouhodobě zabývá. Problémy s oceněním se výrazně podařilo odstranit nedávno schválenou novelou zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Ta fondům umožnila účtovat část investic do státních dluhopisů až do objemu 30 procent hodnoty portfolia dle takzvané naběhlé hodnoty. Transformaci fondů na společnosti, jež by spravovaly více druhů portfolií, minulá vláda připravila a doputovala i do Poslanecké sněmovny, ale v ní zamrzla stejně jako mnoho dalších potřebných návrhů.
To, že jsou penzijní fondy v investicích značně omezené, však neznamená, že nemají svým klientům co nabídnout. Pravdou je, že jejich výnosy jsou aktuálně nižší než u mnoha podílových fondů. Porovnávat však zhodnocení českých penzijních fondů se zhodnocením portfolií podílových fondů, které drží i nekonzervativní aktiva, je porovnáváním hrušek s jablky. Cílem českých penzijních fondů dle platné legislativy totiž není jen výnos, ale i – a primárně – ochrana klientských prostředků. Význam tohoto počínání se potvrdil během krize v roce 2008. Hodnota majetku mnoha podílových fondů klesla o desítky procent, ale klienti penzijních fondů žádné ztráty nezaznamenali. Zároveň nelze z posuzování výhodnosti spoření v penzijních fondech pro jednotlivého účastníka vyloučit jeho individuální výnos ze státních příspěvků, daňových úlev a případných příspěvků od zaměstnavatele. V tomto srovnání zůstává investice do penzijního připojištění se státním příspěvkem stále velmi výhodnou formou spoření pro většinu dospělých českých občanů. Zaoralovo tvrzení o neudržitelnosti penzijního připojištění v současné formě je nepřiměřené.
Článek však obsahuje i zjevné chyby. Například se v něm tvrdí, že v penzijních fondech už delší dobu pasiva převyšují hodnotu aktiv. Jde o účetní i věcný nesmysl. Loni na vrcholu krize byl u mnoha penzijních fondů navýšen kapitál, aby tržní hodnota aktiv přesahovala hodnotu závazků vůči účastníkům. Dnes je tento rozdíl kladný – v řádu více než deseti miliard korun za všechny penzijní fondy. Za neetický pak považuji obrázek u článku. Potápějící se loď s nápisem penzijní fond, z níž na záchranných člunech odplouvají klienti, je symbolem, který se k situaci v odvětví penzijních fondů nehodí. Navzdory mírně zvýšenému počtu předčasných odchodů prostřednictvím odbytného počet jejich klientů roste. Totéž platí o objemu majetku, který penzijním fondům svěřili. Za rok 2009 vzrostl počet klientů o 175 tisíc na 4,47 milionu. Objem jejich prostředků vzrostl o šestnáct miliard korun a přesáhl hranici dvou set miliard. Chápu snahu upoutat obrázkem pozornost čtenářů, ale tato forma není hodná seriózního týdeníku EURO, za nějž jej považuji.
Jiří Rusnok, prezident Asociace penzijních fondů ČR a předseda představenstva ING penzijního fondu
