Manažeři analyzují důsledky daňové novely pro hospodaření firem
Šalamounské řešení vlády, které snižuje podnikům daně, ale zároveň nezmenšuje příjem do státní kasy, přineslo bouřlivé reakce. Novela daňových zákonů totiž pokles sazeb vyrovnává rozšířením daňového základu. Týdeník EURO v minulém čísle (EURO 17/2007) popsal navrhované změny a nyní oslovil několik odborníků z praxe a zeptal se jich, jak návrh reformy vnímají.
Nelze říct, že by všichni dotazovaní měli k reformě odmítavý postoj, ale vesměs ani nejsou z navrhovaných úprav nadšeni. Kdybychom daňovou soustavu přirovnali k dívce nespokojené s poprsím, pak reforma má účinek maximálně levné pushupky východoasijské provenience, rozhodně však ne zásahu mága plastické chirurgie Jana Měšťáka.
„Návrh daňové reformy přináší firmám nárůst administrativy spojený s dodatečnými výdaji na software. Snížení daňové sazby je jen kosmetickou úpravou, která pravděpodobně nenahradí negativní dopady změn v oblasti přičitatelných a odčitatelných položek a navíc zvýšených nákladů na administraci,“ uvádí například manažer pro integraci Raiffeisenbank Jan Kubín.
Valná většina podnikatelů je nespokojená, ale novela daňových norem má své zastánce nejen v řadách vládní koalice. „Bude-li daňová reforma schválena Parlamentem, určitě povede k významným úsporám v naší společnosti, a proto ji mohu jenom podporovat. Většina změn ve výpočtu daňového základu nebude mít v našem konkrétním případě významný dopad a bude zastíněna snížením daňové sazby. Přestože jsem nevytvářel žádnou podrobnou kalkulaci dopadů reformy, odhaduji, že by naše úspory mohly dosáhnout několika desítek miliónů korun,“ pochvaluje si vládní návrh finanční šéf Iveco Czech Republic Jacques Averbuch.
Místo ztráty daň z úroků.
Nejvíce emocí vyvolala snaha zpřísnit pravidla pro úvěrování. „Právě omezená daňová uznatelnost úroků může mít negativní dopad na rozvoj podnikání,“ upozorňuje partner společnosti Arthur D. Little Dean Brabec.
Dosud jsou totiž úroky z bankovních úvěrů převážně daňově uznatelné, z půjček od společníků však jen, když nepřekročí pravidlo nízké kapitalizace. To znamená, že takové dluhy mohou dosahovat jen čtyřnásobku vlastního kapitálu. Reforma navrhuje, aby tento poměr vzrostl na dvojnásobek. Zároveň se má test nízké kapitalizace rozšířit i na bankovní půjčky v poměru jedna ku šesti pro rok 2008 a pro další roky jedna ku čtyřem. Úroky navíc bude možné odepisovat jen do šesti procent roční sazby.
„Návrh omezit snižování základu daně o úroky z úvěrů považujeme za největší problém. Navrhovaný limit, který by platil pro všechny poplatníky a kvůli němuž by bylo možné odečíst od daňového základu jen úroky do šesti procent roční sazby z průměrné výše skutečně čerpaných úvěrů a půjček a zbytek by bylo třeba hradit z čistého zisku, by musel nevyhnutelně vést ke zdražení řady výrobků a služeb,“ varuje výkonný ředitel České bankovní asociace Petr Špaček.
A dodává, že není vhodné ani pevné stanovení roční sazby, a kritizuje i její šestiprocentní výši: „Současný stav úrokových sazeb je pro mikroúvěry čtrnáct až patnáct procent, pro úvěry malým a středním podnikům sedm až osm. A pouze velmi malá část klientů obdrží úrokovou sazbu uvedenou v návrhu zákona.“ Kdyby najednou nebyly náklady na úroky a poplatky z úvěrů daňově uznatelné, řada podniků a firem by paradoxně s překvapením dosáhla kladného daňového základu místo ztráty, aniž by se změnila jejich ekonomická situace.
Úrokové zpřísnění zároveň s novou povinností vytvářet bankovní depozita spojená s rezervami přiškrtí objem pracovního kapitálu společnosti. „Nová povinnost převést fond oprav do předem určené banky mi připadá neužitečná, neproduktivně váže volné peníze a představuje zbytečné administrativní břemeno,“ potvrzuje Averbuch.
Za dražší hypotéky!
Novela spravedlivě zpřísňuje test nízké kapitalizace i pro finanční instituce, a to na trojnásobek vlastního kapitálu místo dosavadního šestinásobku. Podle Kubína tento návrh nejvíce přispěje k rozšíření základu daně u bank. „Poměr jedna ku třem je příliš nízký a omezoval by bankovní podnikání tím, že by zvyšoval daňovou zátěž. Domníváme se, že toto omezení by se nemělo na banky vůbec aplikovat, protože výše jejich kapitálu podléhá jiné státní regulaci. Kdyby i přesto ministerstvo financí vidělo jako přínosné mít nadále zakotven určitý poměr mezi kapitálem a dluhovým financováním, měl tento poměr být jedna ku šesti nebo jedna ku osmi, protože by lépe odpovídal požadavkům kapitálové přiměřenosti kladeným Českou národní bankou,“ upozorňuje Česká bankovní asociace (ČBA) ve svých připomínkách k návrhu zákona.
Představitelé bank pochopitelně protestují i vůči zrušení daňových úlev u hypotečních zástavních listů. „Tento krok povede ke snížení dostupnosti hypotečního financování a následně téměř s jistotou ke zdražení hypoték,“ míní Kubín. ČBA odhaduje, že úroky z hypoték by tak vzrostly až o 0,5 procenta. O stejné číslo by se prý zvýšily náklady na hypoteční zástavní listy, což snižuje efektivitu tohoto nástroje pro dlouhodobé financování bank.
Úspory za hranice.
Nepříjemným překvapením je také návrh zrušit daňové úlevy u prodeje cenných papírů držených déle než šest měsíců. „Zrušení časového testu může v konečném důsledku výrazně omezit obchodování na burze. Kapitálové investice jsou jednou z mála možností, jak se zabezpečit na důchod. Tento krok je tedy v přímém rozporu s politikou státu v sociální oblasti. A navíc nepostihuje pouze spekulativní transakce, ale ve valné většině běžné investory,“ soudí Kubín. A Špaček také upozorňuje na administrativní náročnost tohoto nápadu: „Protože by se daň dotkla řady lidí, za něž jinak podává daňové přiznání zaměstnavatel, znamenalo by to obrovskou komplikaci pro tyto občany i pro státní správu.“ Zdanění příjmů z prodeje cenných papírů také prý nejenže demotivuje obyvatelstvo od spoření, ale může zapříčinit odliv úspor do zahraničí.
Diskriminace pojišťoven.
Banky nejsou ovšem jediné finanční instituce, jimž se daňová novela nelíbí. Stejně hlasitě křičí i pojišťovny. „Domníváme se, že by reforma měla vycházet ze zásady zachování rovnosti právnických osob podnikatelského charakteru. Proto pro nás bylo překvapením, že ministerstvo financí zopakovalo svůj nesystémový návrh, který byl již jednou odmítnut. Ale už jsme zahájili jednání, která směřují k tomu, aby v této oblasti byla reforma systémová a nevytvářela z pojišťoven entitu zdaňovanou podle zvláštních pravidel neaplikovaných u jiných daňových subjektů,“ doufá náměstek České pojišťovny Lubomír Bušek. Jde především o zpřísnění daňového režimu u technických rezerv. Ty jsou pojišťovny povinny vytvářet, aby mohly dostát svým závazkům, a jako takové tak tvoří náklady na poskytování služeb - pojistek. Ministerstvo financí však navrhuje, aby byla daňově uznatelná již jen část technických rezerv a zároveň dodanění jedné specifické složky těchto rezerv v průběhu čtyř let. I přesto však Bušek opatrně připouští, že by reforma mohla, bude-li přijata v této podobě, vést časem k poklesu daňových odvodů ze sektoru pojišťovnictví.
Jíst nemusíme.
Nejčastější výtky respondentů však směřovaly k postoji k závodnímu stravování. Nyní si totiž může zaměstnavatel odepisovat 55 procent nákladů na stravenky zaměstnancům, od roku 2008 by však neměly být daňově uznatelné. „Změna u závodního stravování je nepochopitelným krokem,“ říká finanční ředitel Siemensu Radomír Šimek. A přizvukuje mu jeho kolega z Iveka, Jacques Averbuch: „Náklady na stravování jsou stejně jako libovolná jiná část odměny zaměstnanců v přímém vztahu k činnosti společnosti. Jinými slovy slouží k dosažení, zajištění a udržení příjmu společnosti. Tato změna může mít také nepřímé následky. Některé firmy mohou zvažovat úspory na úkor kvality stravovacích služeb pro zaměstnance.“
Ministerstvo financí v důvodové zprávě k novele daňových zákonů vyčíslilo pozitivní dopad tohoto návrhu na 1,8 miliardy korun v příštím roce. Firmy, které stravenky distribuují, však považují toto číslo za nereálné. „O část ceny stravenek sice mohou podnikatelé snížit daňový základ, ale ty na druhou stranu fungují i jako příjem do státní kasy. Zaměstnanci je většinou utrácejí v restauracích a z toho státu plyne 19 procent na DPH. A další příjem státu přinášejí samotné stravenkářské firmy,“ upozorňuje ředitel Sodexho Pass Miroslav Sedlák. Řada spíše menších firem s nízkou profitabilitou navíc dala v anketě Asociace provozovatelů stravenkových systémů najevo, že nebudou ochotny zaměstnancům na stravování přispívat ze svého zisku.
Krok zpátky.
Podobně diskutabilní je i nápad snížit odpisy hmotného a nehmotného majetku na dvacet, respektive čtyřicet tisíc korun. Podle Deana Brabce je to krok zpátky. „Tato změna, jež by postihla snad každou firmu, by s sebou přinesla více papírování. Firmy by totiž musely po delší dobu evidovat mnohem větší množství majetku,“ podotýká Radomír Šimek. A stejně kritizují experti i prodloužení doby odepisování u finančního leasingu. Málokdo však komentoval návrh na dodanění promlčených závazků. Ten předpokládá, že v příštím roce budou dlužníci jednorázově danit všechny své jakékoli a jakkoli staré po tři roky neplacené dluhy. „Jako problematické se může projevit navýšení daňového základu o závazky dlouhodobě nesplácené či odpovídající promlčeným pohledávkám. Může přitom jít o závazky sporné, přičemž navrhovaný test 36 měsíců po splatnosti ani nedosahuje běžnou dobu soudního řízení při využití aspoň dvou instancí. Stavět v podstatě na roveň závazek odpovídající pohledávce promlčené a ten zaniklý je také velmi ošemetné, nemluvě o tom, že v řadě případů se dlužník o běhu promlčecí doby a jejím uplynutí ani nemusí včas dozvědět,“ upozorňuje partner advokátní kanceláře Weinhold Legal Daniel Weinhold.
Vládo, snaž se dále.
Obavy, že by reforma přinesla podnikům a firmám výrazně vyšší vedlejší náklady, respondenti naší ankety víceméně nepotvrdili. Souhlasí, že budou muset vynaložit další peníze, nicméně v celkovém rozpočtu nebude částka hrát výraznou roli. „Náklady na vzdělávání nebo konzultační roli by měly být marginální, ne více než několik desítek tisíc korun,“ míní Averbuch. Přestože většina z oslovených respondentů nepředpokládá, že by je reforma osvobodila od významné části odvodů eráru, hodnotí ji jako první krok správným směrem, byť s řadou drobnějších či vypasenějších „much“. „Tento návrh zmenšuje zpoždění české daňové legislativy za evropskou. Evidentní je to v případě stanovení stropu pro odvod nemocenského či sociálního pojištění, který je už léta zakotven v legislativě drtivé většiny evropských států,“ chválí Šimek. Dodává, že reforma však dosud nabízí méně odpisových položek, než je v Evropě zvykem, a proto se stále více rozevírají nůžky mezi účetní a daňovou bilancí firem. A jak dále? Dean Brabec napovídá: „Mottem připravované daňové reformy byla rovná daň. Bohužel tento ambiciózní cíl se autorům nepodařilo naplnit. Snížení daně z příjmu je devalvováno řadou výjimek a rozšířením daňového základu. Uvítal bych od současné politické reprezentace dlouhodobější plán, který bude směřovat k deklarované rovné dani i ke zjednodušení administrativy.“
Popisky:
Ošemetné závazky. Navýšení daňového základu o závazky dlouhodobě nesplácené se může projevit jako problematické, upozorňuje Daniel Weinhold.
Brzda podnikání. Dean Brabec míní, že reforma může vést k poklesu pracovního kapitálu, a bude tak mít negativní dopad na rozvoj podnikání.
Časem zaplatíme méně. Lubomír Bušek doufá, že návrh reformy by mohl v následujících letech vést k poklesu daňových odvodů v pojišťovnictví.
Kosmetická úprava. Snížení daňové sazby pravděpodobně nenahradí negativní dopady změn v oblasti přičitatelných a odčitatelných položek, říká Jan Kubín.
Změn je málo. Averbuch by přivítal další změny, například daňovou uznatelnost rezerv na záruky či nákladů na likvidaci nepotřebných zásob.
Nefér zásah. Nepříjemným překvapením je pro Radomíra Šimka snížení limitu na odpisy majetku a nemožnost jeho jednorázového odepsání.
Mimořádné nebezpečí. To pro Petra Špačka představuje návrh zrušit daňovou úlevu u prodeje cenných papírů držených déle než šest měsíců.
Stravenky do koše. Stát si to špatně spočítal, více prodělá, než získá, varuje Miroslav Sedlák.
