NÁRODNÍ BANKA VÍN Uložíte si své jmění do bezpečného boxu v bance. Zaplatíte za vedení účtu. Budete dostávat pravidelný výpis. Ročně se váš vklad zhodnotí i o desítky procent. Ale pozor, řeč není o penězích. Podnikatel Tomáš Beseda provozuje banku plnou vína.
NÁRODNÍ BANKA VÍN Uložíte si své jmění do bezpečného boxu v bance. Zaplatíte za vedení účtu. Budete dostávat pravidelný výpis. Ročně se váš vklad zhodnotí i o desítky procent. Ale pozor, řeč není o penězích. Podnikatel Tomáš Beseda provozuje banku plnou vína. Myšlenka banky vín vznikla vlastně náhodou. Tomáš Beseda otevřel v roce 1991 v Praze běžnou vinotéku. Někteří klienti ale neměli zakoupené kartony vína kam dát. „Nabídl jsem, že jim je dočasně schovám. Šlo o známé lidi, třeba o Radka Johna. Ti to ale řekli dál a brzy chtěli víno uskladnit i další zákazníci,“ vzpomíná. Začal tedy za úschovu lahví ve vhodných podmínkách vybírat poplatek. „Dlouho jsem si myslel, že jsem jediný, kdo to dělá. Ale pak mě navštívil jeden anglický obchodník a řekl mi, že v Londýně funguje podobná banka už nejmíň sto let,“ pokračuje Beseda. Angličan si u něj nakonec sám box pronajal, přestože do Česka příliš často nejezdí. „Řekl mi, že víno leží v úschově třeba i deset let. Takže je jedno, jestli bude v Praze nebo v Londýně. A u nás mu to vyšlo daleko levněji,“ dodává. VYDĚLAL JSTE PĚT DECI
Podobných klientů má podnikatel mnoho jak mezi cizinci, tak i mezi českými milovníky vína. Národní banka vín, jak se současný Besedův podnik jmenuje, funguje skutečně jako klasická banka. Jen místo peněz do ní klient ukládá víno.
„Zákazník si pronajme vlastní box. Pomocí speciálního počítačového programu evidujeme obsah boxů a víno průběžně přehodnocujeme podle aktuálních cen na trhu. Klient dostává jakýsi výpis z účtu i s výpočtem, o kolik procent se jeho majetek za předchozí období zhodnotil,“ vysvětluje podnikatel.
Pronájem boxu stojí od tří do sedmi tisíc korun bez DPH ročně. Záleží na velikosti boxů. Do těch menších se vejde 60 lahví, do největších až 300. Jsou umístěny ve sklepeních s optimální vlhkostí vzduchu a teplotou mezi 11 až 12 stupni Celsia.
Hodnota uloženého vína je kolem šesti milionů korun. Víno je samozřejmě pojištěno. A jako každou správnou banku, i tuto hlídá precizní bezpečnostní systém. „Ostraha je tu do minuty,“ konstatuje podnikatel.
BANKA V KLÁŠTERNÍM SKLÍPKU
Ještě jeden aspekt je na Besedově podniku netradiční. Vlastní ho dohromady s Řádem křížovníků. Banka totiž sídlí přímo v jejich pražském klášteře. „Když jsem hledal vhodné prostory pro svůj projekt, musel jsem najít něco jistého, odkud bych se nemusel za pár měsíců stěhovat zase jinam. Čtyřicet tisíc lahví vína jen tak nepřemístíte. Realitka mi poradila: zkuste církev. Ta nemovitosti neprodává,“ vysvětluje Beseda.
Uvažoval tedy o Břevnovském nebo Strahovském klášteře, nakonec se dohodl s křížovníky. „Chovali se velmi tržně,“ dodává. Řád má nyní ve společnosti majoritu, ale obchodování s vínem nechává Besedovi plně v rukou.
Klášter navíc sídlí z obchodního hlediska na strategickém místě - hned vedle Karlova mostu. Malý zájem českých milovníků vín tak kompenzují turisté a cizinci, kteří tvoří tři čtvrtiny klientů. V bance lze totiž víno nejen uskladnit, ale samozřejmě také nakupovat.
Při povodních v roce 2002 ale na svou polohu u Vltavy banka doplatila. Celý sklep se dostal pod vodu a přestože většina lahví zůstala nepoškozena, hygienici nařídili vína znehodnotit. „Někteří klienti si ale svá vína schovali jako raritu. A já jsem si ta svá postupně upíjel - nic jim nebylo,“ dodává s úsměvem Beseda. Uložené víno měl naštěstí pojištěné, ale škody na budově opravuje dodnes.
PIJTE VÍNO NA PAUŠÁL
Nápad s „úschovnou“ nakonec napodobila i konkurence. „Zhruba tři roky po mně začala boxy k pronájmu nabízet většina vinoték,“ tvrdí Beseda. Aby byl zase o krok před konkurencí, zavedl další službu, která formou i terminologií opět evokuje bankovní prostředí. „Zákazníkovi nabízíme balíček produktů. Zaplatí si ke svému boxu roční paušál, ve kterém má i další služby. Nakupujeme pro něj víno bez provize, sháníme pro něj konkrétní druhy na firemní večírek nebo třeba na svatbu,“ upřesňuje.
Tomáš Beseda má prý ještě další nápady, ale zatím je tají. Konkurence roste, vinotéky vznikají na každém rohu. A český spotřebitel přitom na vínu zatím dost šetří. Vinný bankéř ale narozdíl od svých kolegů finančníků neztrácí úsměv. Není divu. Nemusí tolik spěchat. Zatímco peníze znehodnocuje inflace, víno s přibývající dobou naopak roste na ceně.
NÁROD SOBĚ
Proč je v názvu banky slovo „národní“? Jedním ze záměrů podniku je totiž vytvořit jakýsi průřez českou a moravskou vinařskou produkcí. Devadesát pět procent sortimentu tak představují tuzemská vína. Banka jich k ochutnání i k prodeji nabízí téměř 400 druhů.
LAHVINKA ZA STO TISÍC
„Čeští zákazníci kupují nejčastěji vína v ceně kolem 250 až 300 korun,“ konstatuje Tomáš Beseda. Podle něj u nás zatím chybí početnější klientela milovníků dobrých vín. A když už někdo kupuje ty dražší druhy, většinou to dělá spíše ze snobských důvodů - aby mohl jednou za čas ohromit známé na večírku. Pro běžnou konzumaci ale lepší vína kupuje málokdo. Ta nejstarší se prodávají i jako sběratelská rarita v aukcích. Národní banka vín tak nedávno prodala dvě ze svých šesti lahví portského značky Royal ročník 1919. Vydražená cena za jednu byla 53 tisíc korun. Vůbec nejstarší láhev vína Marsala z roku 1890 zatím banka prodávat nechce. Kdyby šlo ale toto víno do dražby, už jeho vyvolávací cena by přesahovala 100 tisíc korun.