Vyplatí se MBA?

17. 9. 2003

Exkluzivní průzkum časopisu BusinessWeek

Někdejší svatý grál ekonomického vzdělání - titul MBA - za poslední dva roky ztratil hodně ze svého lesku. Mnozí tvrdí, že obchodní akademie nedosahují postgraduální šíře ostatních vysokoškolských programů. Manažer mávající titulem MBA nenabízí firmě o moc víc než ti, kdo se vyšplhají nahoru díky vlastním zásluhám, útočí jiní. A další tvrzení: skupina manažerů s MBA má na svědomí všechny firemní podvody. Titul, který získali na konci osmdesátých a na počátku devadesátých let, kdy se obchod stal tou „pravou“ profesí, čelí spolu s korporativní Amerikou stejné kritice.
Korunu tomu loni nasadil profesor Jeffrey Pfeffer z Postgraduální obchodní školy na Stanfordově univerzitě. Z věže ze slonoviny zaútočil na obchodní školy v kontroverzním článku nazvaném „Konec obchodních škol? Menší úspěch, než se zdá“, vydaném v časopise Academy of Management, Learning & Education. Pfeffer tvrdí, že neexistuje žádná míra dlouhodobé hodnoty titulu, takže není možné skutečně zjistit, jestli za to drahá obchodní akademie - kde školné a ušlý plat často dosáhnou výšky až 175 tisíc dolarů - opravdu stála. „Nakonec stejně není podstatné, odkud jste, nebo koho jste kdysi znali. Je důležité to, co umíte,“ říká Pfeffer. Článek vyděsil všechny děkany a způsobil, že tvůrci katastrofických scénářů vyhlašují potupný konec MBA.
Profesore Pfeffere, držte si klobouk: ročník 1992 dává obchodním školám zelenou. V exkluzivním průzkumu časopisu BusinessWeek, prohlašuje téměř patnáct set absolventů z roku 1992 ze třiceti nejlepších obchodních škol, že jsou s kariérou velice spokojeni a že za velkou část úspěchu vděčí zkušenostem z obchodní školy.
Letos na jaře se BusinessWeek rozhodl posoudit vliv titulu MBA na absolventy, kteří měli deset let na testování svých schopností. Průzkum vytvořený časopisem BusinessWeek a bostonskou společností Cambria Consulting (která s časopisem spolupracuje od roku 1999 na hodnocení vzdělání a titulů MBA) představuje mozaiku informací včetně statistických průměrů a rozhovorů s mnoha respondenty průzkumu, děkany obchodních škol, personálními pracovníky společností a dalšími odborníky.
Spíše než nějaký žebříček tento průzkum nabízí obraz hodnot absolventů s titulem MBA. Jde o pohled očima skupiny lidí, kteří titul získali v době, kdy si všichni obchodního vzdělání velice cenili. Co tedy tato skupina tvrdí? Říkají, že titul MBA má nesmírnou cenu. Samozřejmě program není ideální a přes všechno, co se snaží naučit, není vždy nejvhodnější. Ale ve společnosti, která titulům přikládá stále větší váhu, otevírá dveře - a absolventi jimi procházejí s velkým sebevědomím.
Navíc tyto údaje zobrazují manažerskou třídu, která je skutečně dominantní. Mají slušné platy a prémie a po pouhých deseti letech zastávají ve svých společnostech nejvyšší místa. Je to podnikavá skupina plná ctižádostivých mužů a žen, kteří založili stovky firem a vytvořili téměř sto tisíc pracovních míst. To je překvapivý výkon na někoho, kdo se často posměšně označuje jako rýžovač peněz či nic moc nedělající konzultant. Do skupiny patří generální ředitelé velkých společností, oblastní manažeři, viceprezidenti a ředitelé v každém koutě korporativní Ameriky. Nesou velkou odpovědnost, v průměru řídí 93 zaměstnanců. A mnoho z nich disponuje majetkem i ochotou, dovolující jim velkoryse poskytovat své peníze i čas.
Absolventi ve většině případů tvrdí, že získání titulu se vyplatilo. Asi 89 procent z nich prohlašuje, že kdyby měli studovat MBA znovu, šli by do toho. A skoro osmdesát procent by se vrátilo do stejné školy. Ti, kdo si přáli navštěvovat jinou akademii, často uváděli Stanford, Harvard, Kellogg a Wharton jako svou vysněnou instituci. To dokazuje, že známé značky stále hrají velkou roli. Absolventi vysoce oceňovali úroveň výuky a znalostí, které na svých školách získali. „Za zkušenosti z obchodní školy bych jinde zaplatila i několikrát tolik, než co mě stála,“ říká osmatřicetiletá Sallie L. Krawchecková, absolventka Columbia Business School v roce 1992 a nedávno jmenovaná předsedkyně a generální ředitelka společnosti Smith Barney ze skupiny Citigroup.
Pro Krawcheckovou i mnoho ostatních představovaly získané znalosti a schopnosti podstatnou změnu nikoli v prvním zaměstnání, ale ve druhém nebo ve třetím. Krawchecková se nejprve hodlala uchytit v mediálním odvětví, ale potom zjistila, že její skutečný talent spočívá ve výzkumné analýze. Přijala místo analytičky u společnosti Sanford C. Bernstein & Co., kde se rychle propracovala do vedení. Asi dvaadvacet procent jejích kolegů z ročníku 1992 dnes pracuje v bankovnictví, zhruba šestnáct procent v technologických odvětvích, patnáct procent v oblasti spotřebního zboží a výroby a dvanáct procent jako konzultanti. Mnoho dalších postupuje vzhůru v nejrůznějších oborech, jako je školství, zdravotnictví, retail, bankovnictví a biotechnologie. Zhruba třetina obsadila jednu ze tří nejvyšších funkcí ve své společnosti. A další vedou vlastní firmy.
Není pochyb, že titul MBA katapultoval většinu ročníku do horních sfér americké společnosti. Dnes absolventi z roku 1992 vydělávají v průměru více než 155 200 dolarů ročně - na rozdíl od průměru 56 600, který měli ve svém prvním zaměstnání po získání titulu MBA. Přidejte průměrné prémie ve výši 232 400 dolarů a další odměny - podpořené zčásti neočekávanými zisky absolventů pracujících v bankovnictví a finančnictví - a jejich výdělky za minulý rok dosáhly průměru 387 600 dolarů. Srovnejte to s dnešním průměrným platem absolventa s obyčejným univerzitním diplomem - asi 43 400 dolarů - a uvědomíte si výši příplatku za titul MBA. Nepřekvapuje, že ženy vydělávají v průměru méně nebo že některé vůbec nepracují - i když třeba jen dočasně - aby se mohly starat o rodinu. Je pravda, že příplatek za titul MBA u žen nedosahuje stejné výše jako u mužů, ale většina žen přesto tvrdí, že to stálo za to.
Absolventi z roku 1992 jsou možná bohatě odměňováni, ale také bohatství rozšiřují dál. Asi 75 procent respondentů uvedlo, že přispívají na dobročinné účely a dohromady příspěvky dosahují působivých 8,25 milionu dolarů za poslední dva roky (v průměru 7300 dolarů na osobu). Téměř tucet absolventů věnoval sto tisíc dolarů a několik darů přesáhlo pět set tisíc. Další věnují svůj čas - 56 procent absolventů, kteří dobrovolně pomáhají, dalo na dobročinnost minulý rok ze svého času celkem sedm tisíc hodin (devět hodin měsíčně na osobu). Někteří věnují obojí, jako třeba Gerald Chertavian. Osmatřicetiletý absolvent Harvard Business School, který školu ukončil před třinácti lety, ve své přijímací eseji napsal, že by chtěl založit školu pro mladé lidi z chudých částí velkých měst. V roce 2000 to skutečně udělal a s vkladem vlastních pěti set tisíc dolarů z prodeje softwarové společnosti, kterou spoluzaložil, vytvořil neziskovou organizaci YearUp v Bostonu. Nešlo však jen o vypsání šeku - Chertavian se upsal k vedení školy po dobu deseti let. „Pokud máte štěstí ve chvíli, kdy trh dosahuje až k nebesům, máte také nějakou odpovědnost,“ říká.
Nelze samozřejmě zjistit, kde by absolventi z roku 1992 byli bez svých titulů. Třebaže většina respondentů věří, že mohli dosáhnout určitého úspěchu i bez MBA, nebyli by dnes tam, kde jsou. Když se James M. Berger zapsal na Dardenovu postgraduální školu obchodní administrativy při Virginské univerzitě, opustil kariéru prodejce počítačů s nadějí, že mu titul otevře dveře ke skvělé výdělečné kariéře v managementu výroby nebo marketingu. V té době rostla nezaměstnanost a přežít špatné časy jako student obchodní školy vypadalo jako dobrý nápad.
Chvíli trvalo, než snaha přinesla ovoce. Berger zkoušel všechno možné, začal jako asistent výrobního managera u Dunkin' Donuts ve městě Randolph, Massachusetts, za 55 tisíc dolarů ročně. Poté přešel ke společnosti Walt Disney, kde uváděl na trh videohry. Letos v červnu získal osmatřicetiletý Berger své vysněné místo - pozici viceprezidenta oddělení spotřebních výrobků a marketingu softwarové společnosti GameSpy Industries, vyrábějící on-line hry v kalifornském Irvinu. Za posledních deset let se jeho plat zčtyřnásobil, získal lepší místo, a nakonec našel práci, o níž v roce 1992 netušil, že by ji vůbec chtěl. „Titulu si teď, když mám na všechno nový pohled, cením ještě víc,“ říká. „Ty tvrdé dva roky se hned tak neztratí.“ Nechceme naznačovat, že všichni absolventi z roku 1992 získali veškeré výhody propagované obchodní školou. Sítě absolventů jsou často označovány za velkou tajnou zbraň obchodních škol, ale i některé z nejuznávanějších své sliby nenaplnily. Při pohledu zpět si mnoho absolventů uvědomuje, že jejich kursy byly příliš pompézní a soustředily se příliš na přípravu k práci generálního ředitele místo na pravděpodobnější povinnosti středního managementu. Nebyly rovněž moc praktické vzhledem k řešení každodenních problémů. Mnozí uvedli, že v některých oblastech, jako je mezinárodní obchod a podnikání, byly jen „průměrné“.
Přesto pro mnoho absolventů z roku 1992 představoval dvouletý kurs MBA životní změnu. „A tak by to mělo být,“ říká Robert L. Joss, děkan Postgraduální obchodní školy při Stanfordově univerzitě. „Chceme, aby nás opouštěli jiní lidé. Chceme, aby dokázali jinak myslet, nejen se naučit konkrétní znalosti,“ uvádí Joss, který je děkanem od roku 1999. „Pokud se to podaří, studenti odcházejí a budují si kariéry, které by předtím asi nepovažovali za možné.“ A ačkoli v té době stagnující ekonomika nabízela málo možností, skupina prokázala elán. Mnoho z nich tvrdí, že titul MBA jim umožnil volný pohyb mezi odvětvími. Průměrný absolvent z roku 1992 měl od získání titulu tři různá zaměstnání a byl čtyřikrát povýšen, asi 25 procent změnilo obor. Přestože v době průzkumu bylo 2,5 procenta respondentů nezaměstnaných, od získání titulu bylo bez práce méně než patnáct procent - a to i přes nedávné snahy o snižování počtu bílých límečků.
Většina absolventů z roku 1992 se shodne přinejmenším na jedné věci: Díky MBA získali vyšší sebevědomí. „Obchodní škola odstraní slabiny a usnadní obchodování zejména na vyšší úrovni,“ soudí Richard Wong, absolvent Sloanovy školy managementu při MIT, který je prvním viceprezidentem marketingu u společnosti Openwave Systems. Mnoho absolventů vnímá podobně jako Wong obchodní školu coby místo, kde se ponořili do obchodního světa a náhle si uvědomili, že „se v něm vyznají“.
Zejména na nejznámějších školách, jako je Stanford nebo Harvard, oceňují absolventi více jméno školy než skutečně získané znalosti. To samozřejmě podporuje Pfefferovu kritiku, že školy jsou jen továrnami na tituly. V současnosti „se dostanete výš“, pokud absolvujete určité školy, podotýká Pfeffer. Kermit King, který vede nábor absolventů MBA pro Boston Consulting Group potvrzuje: „Pro nás je to při umísťování pracovníků skutečně užitečné.“ Většina respondentů se přiznala, že po svém prvním zaměstnání se víceméně spolehnuli na propagované sítě absolventů, ale ve většině případů byli zklamáni. Pokud jde o poradenství, nabídky práce a dlouhodobé kontakty, většina absolventů své školy hodnotila nízko - celkově jen pět bodů z deseti. Dokonce i školy jako Harvard a Stanford, pevně propojené Dartmouth a Kellogg, nebo technologický obr MIT, se umístily jen kousek nad průměrem. A absolventi Washingtonovy univerzity v St. Louis, Texaské univerzity, Indiana University a Emory University své alma mater ohodnotili čtyřmi a méně body. Jak říká absolvent Simonovy obchodní školy při Rochesterské univerzitě: „Je dokonce obtížné najít informace o ostatních absolventech.“ Nejlepší obchodní školy si uvědomují, že jejich absolventské sítě jsou slabé.
Ale i když se absolventi v profesním životě nesetkávají, nelze to říct o době, kdy byli na škole. „Možná zapomenu témata, o nichž jsme se učili, ale z paměti mi nezmizí diskuse, ani to, jak mě ostatní donutili přemýšlet jiným způsobem,“ konstatuje absolvent Dardenu James M. Berger. Jiní studenti si vytvořili pevná přátelství. Kevin Sidders (absolvent Kelloggu v roce 1992), který je nyní partnerem bankovní společnosti Thomas Weisel Partners, říká, že je v každotýdenním kontaktu s několika bývalými spolužáky, kteří se stali jeho přáteli, několik dalších vídá jednou ročně a každé čtvrtletí se setkávají na večírcích.
Vždy tomu tak nebylo. Na obchodních školách dlouho převládali bílí studenti - extrémně soutěživí muži, z nichž většina pocházela z finanční nebo technické sféry Problémy s ostrými lokty vedly mnoho zaměstnavatelů v osmdesátých letech k hlasitým stížnostem na držitele titulu MBA, kteří neuměli spolupracovat. Na počátku devadesátých let odpověděly nejlepší obchodní školy tím, že zvýšily různorodost studentů, kteří začali přicházet i ze vzdálenějších oblastí, jako je marketing, spotřební zboží a výroba, a podporovali zapojení žen a studentů z etnických menšin. Noví studenti a posun k týmově orientovaným programům znamenal transformaci obchodních škol, která byla téměř dokončena ve chvíli, kdy do škol přišli budoucí absolventi z roku 1992.
Absolventi uvádějí, že kromě týmové práce by uvítali rozšířenou přípravu na podnikatelskou činnost, mezinárodní obchod a informační technologie. Samozřejmě, v roce 1992 byl internet ještě v plenkách, globalizace nebyla každodenním pojmem jako dnes a nejvyšší rychlost počítačového procesoru byla jen dvacet pět megahertzů. Obchodní školy se dávno považovaly za myšlenkové vůdce díky fakultám provádějícím nejmodernější výzkum. Ale jen málo škol v roce 1992 očekávalo technologickou revoluci, která se dostavila o několik let později - a absolventi se cítí ochuzeni.
Možná nejhlasitější stížnost představuje skutečnost, že absolventi měli pocit naprosté nepřipravenosti na politiku a úkoly, které museli řešit na úrovni středního managementu. Mnoho z nich říká, že je měla škola víc nutit do kursů o chování ve firmě, i když „to každého bavilo jako psa pastva“, vzpomíná Charles W. Breer, čtyřicetiletý absolvent obchodní školy Michiganské univerzity, který většinu své kariéry strávil ve společnosti Northwest Airlines. Přesto mohou teorie z obchodních škol v konfrontaci s reálnou atmosférou v kanceláři - onou ožehavou směsí sociologických vztahů, osobní a firemní kultury, existující v každé firmě - selhat na celé čáře. Breer tvrdí, že nejtěžší pro něj bylo vést skupinu dvanácti zaměstnanců.
Od absolventů z roku 1992 vyšla najevo i další skutečnost, kterou obchodní školy budou muset řešit: Ženy s MBA žijí v jiném světě, počínaje platem. Nahlásily totiž, že vydělají průměrně o padesát tisíc dolarů méně než jejich pánské protějšky (počítají se pouze ty pracující). Zároveň často měnily zaměstnavatele a práci na plný úvazek přerušily dvakrát častěji. Plných třináct procent ženských respondentů se z trhu pracovních příležitostí rozhodlo odejít dobrovolně, osm procent pracuje na částečný úvazek na rozdíl od pouhých 2,4 procenta mužů.
Příklad absolventky Postgraduální školy managementu S. C. Johnsona na Cornellově univerzitě Patricie Friarové je typický. Aby mohla být doma se třemi malými dětmi, opustila vysokou a na cestování náročnou pozici viceprezidentky marketingu v jedné texaské firmě. Poté pracovala na částečný úvazek a pomáhala spustit zdravotnický server DrKoop.com, založený bývalým primářem chirurgické kliniky C. Everettem Koopem. Následně se ale doslova vypařila. Zbavila se svého pageru a mobilního telefonu a celý rok nečetla e-mail. Loni na podzim se 46letá Patricie Friarová vrátila na trh a vybrala si hůře placenou práci s menší odpovědností. Spolu s celou řadou dalších absolventek však tvrdí, že titul MBA zaměstnaným ženám poskytuje více svobody a tržního uplatnění, a tím i možností nastoupit, nebo z práce odejít.
Většina absolventů - mužů stejně jako žen - se prosadila do horních vrstev managementu, nicméně při tom zakusila bolestné zkušenosti. Napochodovali totiž do procesu jako samolibí všeználci, aby brzy zjistili, že „roli generálního ředitele nelze vykonávat po dvou letech obchodní školy“, zdůrazňuje Richard Wong, absolvent MIT. „Někteří si po promoci neuvědomí, že pozici špičkového manažera si musí zasloužit.“ Je samozřejmé, že Wong a jeho bývalí spolužáci ušli dlouhý kus cesty od svých mladických arogantních začátků. Za deset let si většina z nich splňovala sny a naděje, které v titul MBA vkládali. Stoupali po podnikových žebříčcích, osamostatňovali se a vytvářeli si místo v globální ekonomice. A přestože není titul pojistkou proti propuštění, pomohl nezaměstnaným manažerům najít cestu zpět do pracovního procesu rychleji než mnoha jiným bílým límečkům. Úspěch absolventů z roku 1992 zároveň upevnil pěstování kultury MBA v korporativní Americe. Tito promovaní manažeři jsou příslibem, co časem dokážou potenciálně silné a produktivní obchodní talenty, které vždy na jaře chrlí americké obchodní školy. Pokud budou uvedené instituce i nadále reagovat na neustálé změny ekonomiky a úskalí v podnikání, skepse nad hodnotou manažerského titulu se brzy vytratí.

NEJOBDIVOVANĚJŠÍ PODNIKOVÍ ŠÉFOVÉ 1. Warren Buffett
2. Herb Kelleher
3. Michael Dell a Bill Gates (shodně bodů)
4. Jack Welch
5. Oprah Winfreyová

ABSOLVENTI Z ROKU 1992

muži - ženy
Průměr z 1100 mužských a 396 ženských respondentů

VĚK 38,6 38,1

ŽENATÝ/VDANÁ 77,3 % 67,4 %

SVOBODNÝ* 2,9 % 14,1 %

POČET DĚTÍ 2,6 2,2

ROČNÍ PLAT (tis. USD) 168 117

JINÉ LOŇSKÉ ODMĚNY (tis. USD) 273 84

NÁSTUPNÍ PLAT PO MBA (tis. USD) 58 53

PRACOVNÍ ŽIVOT

POČET NABÍDEK PO PROMOCI 2,3 2,1

POČET ZAMĚSTNAVATELŮ PO MBA 2,8 2,9

POČET POVÝŠENÍ PO MBA 4,2 4,1

POČET PODŘÍZENÝCH 89 111

POČET ODPRACOVANÝCH HODIN TÝDNĚ 53,5 46,2

POČET LET V AKTUÁLNÍ SPOLEČNOSTI 5,4 4,9

POČET DOBROVOLNÝCH PŘERUŠENÍ PRÁCE 1,4 2,1

ODVĚTVÍ

PORADENSTVÍ 13,3 % 12,7 %

BANKOVNICTVÍ 26,3 % 17,3 %

TECHNOLOGIE 18,7 % 13,8 %

SPOTŘEBNÍ ZBOŽÍ 5,9 % 10,7 %

INVESTIČNÍ KAPITÁL 3,4 % 1,4 %

VÝROBA 3,1 % 6,6 %

OSTATNÍ ODVĚTVÍ 29,2 % 37,5 %
ZAMĚSTNANOST *PLNÝ ÚVAZEK 83,7 % 62,5 % *ČÁSTEČNÝ ÚVAZEK 0,06 % 8,4 % *SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNÁ OSOBA 3,8 % 12,8 % *NEDOBROVOLNĚ BEZ PRÁCE 2,7 % 1,6 % *DOBROVOLNÉ UKOČENÍ PRÁCE 1,8 % 13,3 % *POČET ZALOŽENÝCH PODNIKŮ PO MBA 2 1,6 *ŠÉFOVÉ S MBA 46,9 % 46,7 %
*Počet neobsahuje ty, kteří mají dlouhodobé vztahy, jsou rozvedeni, nebo ovdovělí
Zahrnuje biotechnologie, vzdělávání, média a farmaceutickou oblast

Zaměstnanost nedosahuje celkem 100 %. Počet doplňují ti, kteří neodpověděli, jsou na neplacené dovolené nebo v důchodu