Kdy v našich peněženkách nahradí euro koruny?
To je otázka, na kterou politici zatím odmítají odpovědět. Podnikatelé vyzývají vládu, aby to bylo co nejdříve, protože se musí draze zajišťovat proti pohybům měny. Ekonomové naopak radí počkat. Zatím je jasné jen to, že ještě nejméně tři roky budeme platit korunami.
Když jsme před rokem 1989 žádali o devizový příslib, abychom mohli vycestovat do zahraničí s pár markami nebo franky v kapse, ani se nám nesnilo o tom, že jednou budeme po Evropě cestovat se stejnou měnou, jakou platíme doma. Nyní, když se ta chvíle blíží, začínáme váhat, jestli to pro Česko vůbec bude výhodné.
O cestě k zavedení společné měny v Evropském společenství psal Jiří Kořen ve 40. čísle Profitu v roce 1993: „Společná jednotná a fakticky fungující měna Evropského společenství se má stát skutečností v roce 1999. Komise ES dnes vede boj s těmi vládami, které stavějí bariéry jejímu zavedení, a zatím se jí poměrně daří, protože druhá fáze, vytvoření společné měnové unie, má začít fungovat od 1. ledna 1994.“
Od myšlenky k první eurominci
V článku s názvem Od myšlenky k první minci Profit popisoval historii nové měny: „Evropský měnový systém byl vytvořen v roce 1979 a pomalu se začínala uplatňovat jeho idea v praxi. Nejprve začala ECU sloužit jako vzájemná zúčtovací jednotka a na konci dvacetiletí byla idea společné uživatelské měny Evropy. Fiktivní měnová jednotka byla nazvána European Currency Unit, zkráceně ECU.“
Před patnácti lety, kdy článek vyšel, však ještě veřejnost nevěděla, jak budou nové evropské bankovky a mince vypadat. „Abstraktní zúčtovací měnu, která byla zpočátku pojímána jako kolektivní evropské zlato, zatím kromě belgické sběratelské emise nikdo nikdy v ruce nedržel. Finančně alchymistická laboratoř ES dvacátého století má ale za úkol ,vyrobit´ tyto bankovky a mince nejpozději do roku 1999. Hospodářským významem vážený aritmetický průměr evropských měn států Evropského společenství, kromě Velké Británie, byl v polovině letošního srpna přibližně 1 ECU za 1,85 DEM,“ vysvětloval Profit. A současně dodával, že tato zatím fiktivní měna nevisí ve vzduchoprázdnu, jak mnozí evropští protifederalisté často připomínají.
„V rámci její reality vytvořily státy Evropský fond pro měnovou politickou spolupráci. Na jeho konto věnovaly 20 procent svých zlatých a dolarových rezerv. Celý systém je garantován centrálními bankami zemí. Ty společně utvářejí takový kurz ECU vůči ostatním evropským měnám, aby Evropský měnový systém dostatečně pružně fungoval a také aby se jednotlivé státní rozpočty příliš nezatížily. Proto se jeho hodnota vůči měnám Evropského systému (sdružuje všechny státy ES kromě Velké Británie) individuálně propočítává každý den a v podstatě slouží jako měřítko k jejich kurzovým pohybům,“ popisoval autor článku.
Fiktivní zúčtovací měna nabyla konkrétnější podoby v roce 1981, kdy byly Evropskou investiční bankou v Lucembursku vydány první emise cenných papírů v objemu 40 milionů ECU. Tato, pro Evropu svým významem nevelká emise, měla pro další vývoj zásadní význam. Převedla ideu teoretiků do faktického světa obchodníků – z ECU se stala dlouhodobě stabilizovaná měna.
„Bariéra byla prolomena a banky adoptovaly novou měnu v podobě devizy a s cennými papíry znějícími na ECU se začalo běžně obchodovat na kapitálovém trhu. Plnokrevně se měna zapojila do finančního světa poté, co ji za svou přijali i soukromí podnikatelé. Její stability a neutrality začali využívat v podobě referenční ceny jako vzájemné zúčtovací jednotky a také po dohodě částečně i jako platebního prostředku. Její nestrannou pověst potvrdilo i nedávno zavedené pravidlo o zúčtovací měně mezi Českou a Slovenskou republikou. K l. lednu 1994 má dojít k zřízení Evropského měnového institutu, který má za úkol provést další fázi evropské měnové integrace. Třetí, konečná fáze přechodu k jednotné evropské měně, má být provedena nejdříve v roce 1997 a nejpozději v roce 1999,“ psal o budoucnosti měny Profit.
VÝHODY ZAVEDENÍ EURA
+ odstranění kurzového rizika
- *+ zvýšení cenové transparentnosti + usnadnění obchodních transakcí + odstranění poplatků za výměnu měn + příslušnost k silné měnové oblasti + zvýšení přílivu zahraničních investic Velkolepý plán Evropě vyšel A Evropě se tento velkolepý plán skutečně podařilo uskutečnit. Evropská unie vstoupila 1. ledna 1999 do závěrečné třetí fáze Hospodářské a měnové unie. Členy se stalo jedenáct zemí – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. O dva roky později se přidalo Řecko. Pro běžného Evropana to zatím nepřineslo žádnou zásadní změnu. V oběhu zůstávaly národní bankovky a mince, nová měna existovala jen v bezhotovostní formě, tedy v podobě zůstatků na bankovních účtech. Tak to trvalo celkem tři roky. Teprve po uplynutí tohoto přechodného období – l. ledna 2002 – byla ve všech zemích eurozóny zahájena výměna národního oběživa za eurové. Během dvou měsíců zmizely marky, šilinky, liry, franky i další měny a nahradily je nové bankovky a mince: euro. Byla to první takto rozsáhlá operace s oběživem v historii. Podle odborníků bylo vyrobeno celkem 14,25 miliard eurových bankovek a 56 miliard eurových mincí. Začalo s nimi najednou platit více než 300 milionů obyvatel. Euro je po americkém dolaru druhou nejvýznamnější světovou měnou. A eurozóna se dál rozšiřuje. Na začátku roku 2007 euro nahradilo slovinský tolar a v lednu roku letošního je jako svou měnu přijaly dva středomořské ostrovní státy – Kypr a Malta. A používají ho se souhlasem Evropské centrální banky i země, které nejsou členy Evropské unie, jako je San Marino, Monako a Vatikán. Bez formální dohody ho zavedly ještě další: Andorra, Černá Hora a Kosovo. Naopak Velká Británie, Dánsko a Švédsko euro zatím nemají. První dvě si vyjednaly takzvanou trvalou výjimku z povinnosti přijmout jednotnou měnu, Švédsko od počátku nenaplňuje svůj závazek euro přijmout. Podpořil to i výsledek referenda, které ve Švédsku přijetí eura odmítlo. Dřív nebo později se bude platit eurem i v Česku. Prvního května 2004 jsme se stali členem Evropské unie, čímž jsme se rovněž zavázali k přijetí jednotné evropské měny. Členství v eurozóně je podmíněno splněním ekonomických a právních podmínek známých také jako maastrichtská kritéria. I když závazek na přijetí eura není časově přesně vymezen, obecně se předpokládá, že Česko tak učiní tehdy, až bude všechna kritéria plnit. Zavedení eura nebude nijak jednoduché. Dotkne se i celkem 364 zákonů, 123 nařízení vlády a 313 vyhlášek. Ty všechny se musejí změnit. NEVÝHODY ZAVEDENÍ EURA – ztráta samostatné měnové politiky, která vede k riziku, že země nebude schopna reagovat na změny v ekonomických podmínkách prostřednictvím měnového kurzu nebo úrokových sazeb V Česku se platit eurem hned tak nebude Podle vládní Strategie přistoupení Česka k eurozóně z roku 2003 by u nás bylo euro zavedeno již v příštím či přespříštím roce. Ale termín byl již několikrát odložen a teď už pro jistotu vláda žádný konkrétní neuvádí. Českým podnikatelům, kteří jsou závislí na vývozu, oddalovaní přijetí eura vadí čím dál víc. Hospodářská komora i Svaz průmyslu a dopravy volají po stanovení termínu, aby se podnikatelé mohli včas připravit. Společnou měnu by podle nich bylo možné přijmout v roce 2012. I ekonomové odhadují, že se podmínky přijetí podaří Česku splnit do roku 2012. Vláda to však odmítá. „Rozhodnutí o stanovení termínu musíme minimálně o rok odložit,“ tvrdí ministr financí Miroslav Kalousek. Přijmout euro v roce 2012 je podle něj technicky možné, ale vláda to neudělá. „Budeme přemýšlet, kdy vlastně stanovíme ten termín, protože budeme bedlivě sledovat, jak jednotlivé státy eurozóny budou dodržovat Pakt stability a růstu,“ prohlásil Kalousek. Velké země si začaly volněji interpretovat rozpočtová pravidla v eurozóně, nebo dokonce oklešťovat nezávislost centrální banky. Premiér Mirek Topolánek prohlásil, že Česko přijme euro ve chvíli, kdy to bude výhodné pro českou ekonomiku a pro občany. Ještě předtím je nutné provést řadu reforem včetně penzijního a zdravotního systému. Ale v eurech bude probíhat čím dál víc transakcí zahraničního obchodu, protože již příští rok přijme euro jako šestnáctá země Unie i Slovensko, kam jde desetina našeho exportu. Brzy se chtějí přidat i Polsko, pobaltské země a Bulharsko. Česko s Maďarskem, které neplní maastrichtská kritéria, tak zůstanou malým ostrůvkem s vlastní měnou. A to se nelíbí ani opozici. „Že jsme neměli vstup do eurozóny za prioritu v minulosti, bylo zřejmě chybou, ale daleko větší chybou je v omylu zůstávat. Chceme co nejrychlejší přechod na euro, neboť jsme součástí europrostoru, vyvážíme do europrostoru, žijeme s eurem, ale nemáme ho,“ říká předseda největší opoziční strany ČSSD Jiří Paroubek. Ekonomové před spěchem varují**
Jenže ekonomové radí vyčkat. Zhodnocování koruny podle nich chrání podnikatele před rychlým růstem cen energií. Pokud se ceny budou zvyšovat tak rychle jako ve světě, budou mít dražší vstupy do výroby. S přijetím eura související růst inflace o několik procent by také zvýšil mzdy a výrobní náklady. Analytici dále upozorňují, že samostatná měna se v době krize ukázala jako dodatečný „airbag“ bránící okamžitému přelévání finančních potíží do Česka. Proti brzkému přijetí společné měny hovoří i průběh finanční krize. Podle guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy bude vláda kvůli neklidu na světových finančních trzích potřebovat určitý oddechový čas.
Odborníci tvrdí, že před přijetím eura je nutné nejdříve omezit riziko rostoucí inflace, ekonomicky sladit cykly Česka a eurozóny a zajistit dlouhodobě udržitelný vývoj veřejných financí. „Lepší je nejdříve provést reformy a jít do eurozóny stoprocentně připraveni,“ je přesvědčen analytik Raiffeisenbank Aleš Michl. Společná měna podle viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla „dohánějící“ ekonomice, jakou je ta česká, nesvědčí.
