Takzvaná superhrubá mzda je v politických kruzích každoročně hojně diskutované téma. Naposledy přišla na přetřes během letošního jara, kdy se v médiích objevily informace o tom, že vláda chystá její definitivní zrušení. Zatím se tak ale nestalo, a co přinese budoucnost, je v tuto chvíli ve hvězdách. Co však termín superhrubá mzda vlastně znamená? A jak ji tedy lze vůbec vypočítat? Odpovědi na obě tyto otázky naleznete na následujících řádcích.
Superhrubá mzda je pojem, který byl do praxe zaveden v roce 2008 v rámci tehdejší reformy veřejných financí. Tu navrhla a prosadila vláda Mirka Topolánka.
Jednalo se o jednu z nejkomplexnějších a pro laika zároveň i nejméně srozumitelných reforem vůbec, neboť kromě institutu superhrubé mzdy tenkrát počítala se zavedením celé řady dalších novinek, a to včetně jiné sazby daně z příjmu fyzických i právnických osob, vyšší spotřební daně, vyšší DPH, pozměněných slev na dani atd.
Zatímco v případě některých zmíněných položek došlo v průběhu následující dekády ještě k dalším úpravám, superhrubá mzda zůstala od té doby v zásadě stejná. O co že se tedy vlastně jedná?
Jednoduše řečeno, prostřednictvím této superhrubé mzdy dostaneme základ daně, z něhož se následně vypočítají zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti.
Výpočet superhrubé mzdy 2019
Pro stanovení inkriminované superhrubé mzdy je nezbytné znát jednu zcela základní veličinu, a sice mzdu hrubou. Tu by měl mít každý zaměstnanec uvedenou ve své pracovní smlouvě.
Jakmile známe její výši, zbytek je již vskutku snadný, neboť superhrubou mzdu dostaneme jednoduše tak, že toto číslo vynásobíme koeficientem 1,34 a poté zaokrouhlíme na celé stovky nahoru. Proč ale zrovna 1,34?
Inu, zkrátka proto, že toto navýšení představuje součet odvodů na platbách za sociální a zdravotní pojištění, které státu, respektive zdravotním pojišťovnám za své pracovníky hradí zaměstnavatel. Oba tyto typy pojištění se totiž ve skutečnosti platí nadvakrát – ze své mzdy je odvádí pracovník a ze svého zisku firma.
Zaměstnancova i zaměstnavatelova část pak musí dohromady činit celkem 45 procent. A protože pracovník ze své mzdy na platbách na sociální a zdravotní pojištění odvádí 6,5 a 4,5 procenta (tedy v součtu 11 procent), na firmu zbyde oněch 34 (25 v případě sociálního, 9 u zdravotního pojištění).
Z výše uvedeného pak tedy vyplývá skutečnost, že ačkoliv nominální sazba z daně z příjmu fyzických osob činí 15 procent, reálně se právě v důsledku superhrubé mzdy, která tento základ daně „uměle“ navýší, jedná spíše o 20 procent.
Výpočet čisté mzdy ze superhrubé
Samotná daň se ale po zohlednění některých slev, jež lze uplatnit měsíčně, nestrhává ze zaměstnancovy superhrubé mzdy, nýbrž z té hrubé.
A stejně tak je tomu i u plateb sociálního a zdravotního pojištění (tedy té části, kterou za sebe hradí pracovník). Ty totiž samy o sobě nemají se superhrubou mzdou co dočinění. Stanoví se a následně taktéž odečtou pouze z, respektive od mzdy hrubé, přičemž jakmile tak učiníme, dostaneme konečně skutečnou čistou mzdu, která se nám zobrazí ve výplatní pásce a na našem bankovním účtu.
Chcete-li si ale být jisti, že jste při výpočtu vlastního čistého výdělku nijak nepochybili, vyzkoušejte naši online mzdovou kalkulačku pro rok 2019.
Nepeněžní příjmy
V souvislosti se superhrubou mzdou je potřeba zmínit ještě jednu věc, a sice takzvané nepeněžní příjmy. Pod těmi si lze představit například využívání firemního vozu pro soukromé účely či třeba poskytnutí firemního bytu k bezplatnému podnájmu atp.
Tyto nepeněžní příjmy je pak pochopitelně potřeba započíst do zaměstnancovy hrubé mzdy, kvůli čemuž se přirozeně navýší taktéž mzda superhrubá. V případě služebního vozu se jeho výdělek v hrubém navyšuje o jedno procento ze vstupní ceny automobilu, jedná-li se o byt, navýšení představuje částku odpovídající měsíčnímu nájmu, který zaměstnavatel hradí majiteli dotčené nemovitosti.