Když dával ředitel stříbrské střední školy výpověď jedné ze svých zaměstnankyň, trochu se přepočítal. Měl smůlu – narazil totiž na učitelku matematiky, která ho opravila. Potvrdil jí to i Nejvyšší soud.
Stříbrská učitelka matematiky Jarmila Kánská dostala v červnu 2005 výpověď. Považovala ji za protizákonnou a proto vzápětí podala k Okresnímu soudu v Tachově žalobu o určení její neplatnosti. Konečné rozhodnutí zaznělo až v říjnu loňského roku z úst soudce Nejvyššího soudu České republiky. Celý spor tak trval více než dva roky.
Nepohodlná neznamená nadbytečná
Vedení žalované střední školy rozhodlo o organizačním opatření, kterým byl snížen počet vyučovacích hodin. V důsledku toho musel její ředitel snížit počet učitelů o jednoho. A tím jedním měla být právě Kánská. Její nadbytečností alespoň ředitel oficiálně odůvodnil výpověď, kterou jí dal. Žalobkyně naproti tomu tvrdila, že popsaný výpovědní důvod je pouze záminkou k tomu, aby mohl být její pracovní poměr rozvázán. Skutečnou příčinou, pro kterou měla ze školy odejít, byly podle ní neshody s jejím vedením.
To, že výpovědní důvod neodpovídá reálnému stavu věcí, se jí podařilo dokázat. Okresní soud prohlásil žalobou napadenou výpověď za neplatnou. Vedení školy se však proti tomuto rozsudku odvolalo. Druhoinstanční, tedy krajský soud, dal odvolání za pravdu a rozhodl o tom, že výpověď je platná. Učitelka Kánská se ale nevzdala. Podala dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky a ten rozhodl v její prospěch.
Svůj definitivní rozsudek odůvodnil Nejvyšší soud tím, že mezi organizačními opatřeními, které škola přijala, a tvrzenou nadbytečností její zaměstnankyně Kánské neexistuje příčinná souvislost. Podle zákoníku práce přitom může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pro nadbytečnost jen tehdy, stane-li se zaměstnanec nadbytečným v přímém důsledku organizačních změn.
Učitelka matematiky ovšem nebyla ani tak nadbytečná, jako spíš nepohodlná. Zaměstnavatel ale nemůže svého podřízeného vyhodit jen proto, že ho nemá rád. A tak ředitel školy vymyslel lepší výpovědní důvod – organizační změny a jimi podmíněnou „nadbytečnost“ matematikářky. Ta ale před soudem tvrdila, že provedená organizační změna se jí v žádném případě neměla dotknout. Ve škole totiž vůbec nemělo ubýt vyučovacích hodin matematiky. Předměty, které Jarmila Kánská vyučovala, po ní navíc „zdědili“ učitelé, kteří na rozdíl od ní neměli potřebnou kvalifikaci.
Chybějící souvislost
Nejvyšší soud rozhodl, že zaměstnavatel může rozhodnout o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. O tom, který zaměstnanec „půjde z kola ven“, si může zaměstnavatel rozhodnout sám. Jenže mezi nuceným odchodem nadbytečného zaměstnance a organizačním opatřením musí být příčinná souvislost. Jestliže však předpokládané snížení stavu zaměstnanců může nastat i bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, příčinná souvislost chybí.
A v tomto případě bylo podle názoru soudu nepochybné, že snížení stavu pedagogů předpokládaného organizačním opatřením mohla žalovaná strana dosáhnout i bez toho, že by musela dát žalobkyni (nebo jinému svému zaměstnanci) výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost.
Žalovaná škola totiž v době, kdy dávala Kánské výpověď, „prodloužila“ třem zaměstnancům pracovní poměry sjednané na dobu určitou. A to samozřejmě dělat nemusela. Kromě toho se ředitel školy dopustil ještě zjevnějšího pochybení. U Úřadu práce v Tachově podal jen o několik dní poté, co rozvázal pracovní poměr s Kánskou, žádost o obsazení jednoho místa učitele.
Na základě těchto skutečností tak soud došel k závěru, že příčina toho, proč byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru, nespočívala v nadbytečnosti žalobkyně vyvolané organizační změnou, ale v jiných, nesouvisejících skutečnostech. S ohledem na to vyhodnotil výpověď jako neplatnou. To znamená, že Kánská nikdy nepřestala být zaměstnankyní stříbrské střední školy.