Plán na další omezení plateb v hotovosti má vážné trhliny. Odhalování nelegálního nakládání s penězi se podle některých právníků výrazně ztíží
Když před několika lety tehdejší exponent ČSSD a později předseda sněmovny Miloslav Vlček splácel v hotovosti půjčku ve výši 1,1 milionu korun, šlo o porušení zákona. Přitom stačilo, aby sumu rozdělil na minimálně tři částky a odevzdal je alespoň v rozmezí tří dnů.
Od příštího roku by nemělo být proveditelné ani takové chytračení. Ministerstvo financí totiž hodlá placení v hotovosti ještě více sešněrovat. Má to však dva háčky. Jednak legislativu půjde dál snadno obcházet. A ještě problematičtější je fakt, že odhalování hotovostních plateb coby oblíbeného způsobu, jak legalizovat peníze nejasného původu, se výrazně ztíží.
Nepojmenované souvislosti Návrh nového zákona o omezení plateb v hotovosti vypracovali experti z ministerstva financí (MF) a poslali ho legislativní radě vlády. Ta se k posouzení novely nedostane dle informací týdeníku Euro dříve než na konci září. Už nyní ovšem proti paragrafovému znění velmi ostře vystupuje například ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). MPO ostatně během připomínkového řízení napsalo ministerstvu financí, že „dojde k faktickému omezení ústavně zaručené svobody podnikání a ekonomického chování a neúměrnému nárůstu administrativy podnikání“.
O co konkrétně jde? V současné době je možné v hotovosti během jednoho dne uhradit částku ve výši maximálně 350 tisíc korun. Nejvyšší hranice jednorázové platby zůstává v platnosti, nicméně do novely se dostala formulace, že platby spolu související budou považovány za jedinou platbu. A tudíž ani jejich součet nesmí překročit oněch zmíněných 350 tisíc. Původně Kalouskův úřad navíc navrhoval připojit lhůtu osmadvaceti dní, ve které mohou být provedené platby považovány za související. Na připomínky MPO ale resort financí tuto lhůtu vyškrtl. Právníci oslovení týdeníkem Euro přesto tvrdí, že novela nebude mít žádný přínos a nadělá ještě více paseky.
„Nelze jednoznačně posoudit, dle čeho budou soudy či jiné instituce posuzovat, zda se jedná o jednu platbu nebo více samostatných plateb,“ domnívá se právnička Lenka Dymáková z brněnské advokátní kanceláře Fabian & Partners. Ze zákona není ani jasné, jak se budou jednotlivé platby evidovat, aby bylo poznat, zda spolu náhodou nesouvisejí. V praxi by to pak mohlo vypadat tak, že by se prakticky každý kupující musel u nákupu zařadit do nějakého systému, aby se dalo následně rozpoznat, jaký objem plateb provedl. „Problémovým se jeví toto ustanovení ve vztahu ke všem větším prodávajícím, nejen k velkým řetězcům. Budou muset evidovat každou přijatou platbu, nebudou však schopny nejspíše přiřadit k těmto platbám jakékoli poznávací znaky, že přijaly v hotovosti platbu od stejného subjektu, a to jak na jedné pobočce či prodejně, tak na více pobočkách,“ vysvětluje Dymáková.
„Pokud je účelem návrhu zejména působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, domníváme se, že návrh v předložené podobě postihne především běžné platby podnikatelů, jejichž cílem rozhodně není zakrytí nezákonného původu výnosu,“ dodává Dymáková. „Většina plateb bude nedohledatelnými a nestíhatelnými. Výsledkem bude neúměrně navýšená administrativní zátěž bez hmatatelných výsledků.“ Úmysl dobrý, výsledek horší Ministerstvo financí svou práci hájí. Říká, že „rozhodující je věcná souvislost“. Jinými slovy to, že se platby vážou například k jedné smlouvě, k jednomu obchodnímu jednání nebo k jedné dodávce a jsou mezi týmž plátcem a týmž příjemcem. Ani to ale nebude obtížné obejít, stačí například uzavřít více smluv. „Předpokládáme, že orgány vykonávající dohled budou při výkladu vycházet z toho, že cílem uvedeného ustanovení je zabránit zřejmému obcházení zákona. Proto by měly za související platby považovat primárně takové platby, mezi nimiž je evidentní věcná souvislost, a přitom neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby byly provedeny odděleně,“ uvedl bez dalších podrobností mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. Resort financí však zároveň připouští, že ustanovení o souvisejících platbách se může změnit. „Nelze vyloučit, že formulace bude ještě nějakým způsobem pozměněna,“ přiznává Jakob.
Nelze pochybovat o tom, že zákony zamezující legalizaci výnosů z trestné činnosti je potřeba zpřísnit. Třeba i proto, aby Vít Bárta z Věcí veřejných nemohl rozdávat stovky tisíc korun v hotovosti a tvrdit, že jde o půjčku. Pokud totiž předáním určité sumy vzniká závazek, limit 350 tisíc korun se na tuto situaci nevztahuje. O porušení zákona se jedná pouze v případě, pokud by šlo o uhrazení závazku. A to by se mělo rovněž změnit.
Oproti původnímu návrhu novely vypadlo z paragrafového znění i ustanovení, že za platbu v hotovosti se považuje také „převedení vysoce hodnotných komodit“. Tuto změnu si prosadila v připomínkovém řízení Česká národní banka (ČNB), neboť by podle ní zřejmě nebylo možné prodat během 28 po sobě jdoucích dní téže osobě více zlata, stříbra či jiné hodnotné komodity, než kolik odpovídá ceně 350 tisíc korun. Na podnět ČNB se rovněž do novely dostaly směnárny. Nebylo totiž jasné, zda by se limit na platbu v hotovosti vztahoval také na směnárny při nákupu cizí měny.
Zákon o omezení plateb v hotovosti platí už od roku 2004 a od té doby byl třikrát novelizován, nyní se tudíž hraje už o čtvrtou úpravu. Naposledy se legislativa měnila loni v květnu, kdy se mimo jiné změnil i limit pro hotovostní platby z patnácti tisíc eur na 350 tisíc korun. Vymyslet elegantní řešení, aby nebylo možné platbami v hotovosti prát špinavé peníze a život obchodníků či dohledu se nijak výrazně nezkomplikoval, se zatím ale nedaří.
V praxi by to mohlo vypadat tak, že každý kupující by se musel zařadit do nějakého systému, aby se následně dalo rozpoznat, jaký objem plateb provedl
O autorovi| Petra Pelantová, pelantova@mf.cz
