Komentář
Tento týden se budou senátoři ČSSD muset rozhodnout, jestli jsou zbabělci, jak říká předseda strany Miloš Zeman, nebo jen mají jiný názor na kvalitu volebního zákona, schváleného Poslaneckou sněmovnou. A podle toho se zařídit. A sdělit to předsedovi strany, až se dostaví na jednání senátorského klubu. Snad to tak i bude, alespoň to naznačil předseda senátorského klubu ČSSD Zdeněk Vojíř. Tvrdí, že účast premiéra na jednání klubu, které bude
20. června, ani tak nezávisí na počtu těch, kteří budou pro či proti zákonu, ale na tom, zda vůbec senátoři budou chtít od premiéra nějaká stanoviska.
Stanovisko předsedy ČSSD je neměnné. Stále soudí, že nový volební zákon posílí stranické sebevědomí, a dokonce si myslí, že odpor proti volebnímu zákonu je projevem nedostatku sebevědomí. A tento názor také hodlá hájit.
Odporující senátoři ovšem mají pevnou oporu. Zamítnout novelu volebního zákona doporučil horní komoře Parlamentu senátní ústavně–právní výbor. Ke stejnému závěru došel i petiční výbor Senátu.
Vše ale bude skutečně záležet jen a pouze na sociálnědemokratických senátorech. Začíná to vypadat, že mnozí z nich jen tak trochu dělali ramena a nakonec řeknou ano, aniž by se v zákonu změnila čárka. Debata o novele, vedená na výborech, se totiž pohybovala pouze v poloze ano nebo ne. Podle počtu ano to vypadá, že volební zákon těsnou většinou projde. Třetina senátorů ČSSD, která hlásila vážné výhrady vůči novele, se v diskusi na klubech nijak výrazně neprojevila.
ĘĘVíce s podivem ovšem je, že na výborech nepadl ani jeden pozměňovací návrh. To znamená, že zbraně složili také senátoři ostatních stran. Přitom novela může být smrtící právě pro senátory. Jeden z paragrafů nařizuje nové senátní volby v takovém obvodě, ve kterém mezi prvním a druhým kolem odstoupí nebo zemře kandidát. Právě senátoři by měli vědět, že se tím otevírá nekontrolovatelný prostor pro manipulaci. Nebude nic snazšího, než aby politická strana kandidáty, kteří budou mít pramalou šanci na úspěch, prostě mezi prvním a druhým kolem hodila přes palubu a vyvolala nové volby. Že tím zmizí „nezávislost senátorů na rodné straně, je nepochybné. Že – pokud by tato praxe nastala – zmizí úplně i věrohodnost horní parlamentní komory, je nepochybné rovněž. Třeba to ale ještě senátorům dojde. Dřív než se jednoho krásného dne senátorské volby úplně rozplynou.
