Vyrabovaný odklad

Důl Rožná se úspěšně brání útlumu

Měkký polštář celní ochrany zaručoval státnímu podniku Diamo, že jeho produkt musel i po listopadu 1989 povinně odebírat ČEZ, a to za vysoké prodejní ceny. Když v roce 2000 dlouholetá povinná celní ochrana skončila, očekávalo se, že plánovaný útlum těžby bude pro Diamo vysvobozením. Zejména, když měl odštěpný závod GEAM v Dolní Rožínce, který provozuje jediný funkční hlubinný uranový důl Rožná, velké potíže s naplněním očekávaného objemu těžby. Přišel však šok: radikálně obměněný management Diama získal podporu ministra Grégra pro oddálení útlumu o dva roky. Po bouřlivých diskusích, v nichž naštěstí zanikl nápad za mohutné státní finanční podpory obnovit hlubinné dolování i v utlumeném dole na Českolipsku, jim vláda těžbu v Dolní Rožínce schválila.
Nyní vláda z iniciativy končícího ministerského předsedy Miloše Zemana oddaluje termín útlumu už potřetí, a to o dva roky, až na začátek roku 2006. Diamo však nesmí požadovat dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu.

Žádná hladová zeď.

Prodloužení útlumu bývá často odůvodňováno zachováním pracovních míst v oblasti s vysokou nezaměstnaností. To vyvolává domněnku, že stát přímo či nepřímo dotuje těžbu, aby na Bystřicku udržel 650 pracovních míst. Náměstek ředitele Diama Jan Kafka se od takových názorů zásadně distancuje. Dotace, které do Dolní Rožínky přicházejí (ročně 70 až 80 milionů korun), jsou určeny na zcela konkrétní projekty útlumového programu. Většinou mimo důl Rožná, v němž pokračuje těžba. Než jsou na jakýkoliv útlumový projekt vynaloženy peníze, posuzují ho ve schvalovacím řízení orgány státní správy.
Také více než 100 milionů sociálních dotací jde zcela samostatnou cestou. Peníze jsou určeny na splnění závazků vůči bývalým zaměstnancům. Stále víc a víc redukovaný podnik není s to naplnit fondy, z nichž by vyplácel všechny sociální nároky zaměstnanců z dob rozkvětu dolování.
Jestliže si GEAM chtěl prodloužit svou existenci bez státních dotací, musel projít zásadní změnou: ač ve srovnání s nejlepšími světovými ložisky těží rudu s až šedesátkrát menší kovnatostí, prodává uranový koncentrát za světové ceny. „Už nejsme vázáni usnesením vlády brát uran od Diama za nevýhodnou předraženou cenu,“ vysvětluje tiskový mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. „Protože Diamo změnilo obchodní politiku a jeho nabídka je s ostatními dodavateli srovnatelná, uzavřeli jsme s ním dlouhodobou odběrní smlouvu do roku 2005,“ upřesňuje Kříž. „Neznamená to, že jsme si tím svázali ruce. Můžeme-li již volně nakupovat od kohokoli, ponechali jsme si prostor pro výhodné nákupy,“ dodává.
Grégrovo ministerstvo očekává, že smlouva mezi státem ovládanými podniky Diamo a ČEZ bude prodloužena do konce roku 2006. Ale ani Diamo už nepočítá s jediným odběratelem a předpokládá, že část produkce uplatní na volném trhu.

Zdroj obchodního úspěchu.

V hornické hantýrce se tomu říká rabování ložiska: vytěžení jen těch nejkvalitnějších partií s vyšší kovnatostí. Vzhledem k tomu, že důl má být v dohledné době zatopen a že další možné využití ložiska je pravděpodobné až po desítkách či stovkách let nějakou modernější technologií, hornické etice se to zřejmě nepříčí.
„Máme perspektivu tříleté těžby bez jediné koruny do nových investic,“ popisuje výhody výjimečné pozice Diama Jan Kafka. „Jsme před útlumem, a tak nemusíme vytvářet žádný kapitál na obnovu a rozvoj.“ Diamu vychází vstříc i cena, která se po období zaplavení trhu materiálem ze zlikvidovaných jaderných zbraní opět mírně zvyšuje.
Výběrová těžba bude pokračovat jen na patnácti dobývacích místech, kde je zaručena čtvrtina procenta uranu v rudnině. Předpokládá se, že těchto zásob je v ložisku 950 tun. Podmínkou ovšem je, že budou těženy jen přístupné bloky zásob a nebudou povoleny jakékoli investice do otvírky zásob nových. To by ostatně ohrozilo cenu produktu a jeho konkurenceschopnost.
„Kdybychom měli povinnost těžit ještě dalších dvacet let, o většinu popsaných výhod bychom teď hned přišli,“ uvádí Kafka. „V současné době, kdy se ve světě těží šestiprocentní, a dokonce i desetiprocentní ložiska, je nepředstavitelné, že by někdo chtěl otevřít důl s tak málo kovnatou rudninou. Ale my jsme ve zcela odlišné situaci,“ zdůrazňuje Kafka. „My tu máme důlní jámu, dobře rozfáraná dobývací pole, funkční odvětrávání a čištění odpadních vod i odkaliště. Byl by hřích zavírat důl dříve, než tohle všechno efektivně využijeme.“

Zaplatí ti další.

Při nepodložených obavách, aby Diamo nerozpouštělo státní dotace v těžbě, se přehlíží, že odklad likvidace dolu Rožná je zároveň odkladem velkých nákladů (6,5 miliardy korun) na jeho likvidaci, sanaci a rekultivaci okolí.
Povšiml si toho poradce náměstkyně ministra životního prostředí Evy Tylové, geolog Josef Tomas: „Kdyby se podařilo prodloužit těžbu do konce roku 2005, přesunuly by se obrovské nároky na státní rozpočet na funkční období příští vlády, vzešlé z voleb v roce 2006.“ Za nejdůležitější Tomas považuje, že oddálení termínu likvidace se projeví ve vyšším stupni využití neobnovitelného přírodního zdroje. Ale bohužel i v prodloužení existence uranových odkališť, které nepříznivě působí na místní prostředí.