Batoh je poznávacím znamením i nebytnou pomůckou každého dobrodruhaVysokohorští turisté jsou šlechtou mezi všemi, kteří chodí na výlety, vyrážejí do hor, absolvují dálkové pochody nebo jezdí kempovat do přírody.
Batoh je poznávacím znamením i nebytnou pomůckou každého dobrodruha
Vysokohorští turisté jsou šlechtou mezi všemi, kteří chodí na výlety, vyrážejí do hor, absolvují dálkové pochody nebo jezdí kempovat do přírody.
Musejí totiž zvládat od každého něco: celé týdny na zádech vláčejí všechno vybavení, každý večer stavějí stan a ráno ho zase balí do batohu, na ledovcích berou do rukou cepíny a na ferratách šplhají po lanech. V Česku jsou proto patřičně hrdí na označení VHT (vysokohorská turistika), v německy mluvících zemích chodí na Hochalpine Touren (túry vysoko v Alpách) a ostatní se spokojí s hiking (chozením vysoko v horách). Mnozí horští turisté cestují nadivoko, ale často jsou členy Klubu českých turistů (www.klubturistu.cz) anebo české pobočky rakouského alpského spolku OEAV (www.alpy.cz). V obou případech jsou pojištěni a mají slevu na většině horských chat na spaní i stravu.
Všichni za jednoho, jeden za všechny
Turistické cesty na nejvyšší vrcholy v Alpách stejně jako na Kavkaze, v Pyrenejích nebo Kordilerách často vedou po ledovci. Cesta po něm bývá totiž nejsnadnější. Není nutné lézt po skálách ani ledopádech, prostě rovnoměrně stoupáme zasněženým údolím. Sníh v kombinaci s ledem ovšem ukrývá ledovcové trhliny hluboké desítky metrů a široké několik metrů. Pád do nich často končí smrtí. Je proto potřeba natrénovat jistou chůzi v mačkách a s cepínem v ruce, záchranu zapadlého nebožáka a hlavně se ihned po vstupu na ledovec navázat spolu s ostatními na horolezecké lano. Pokud se jeden do trhliny propadne, ostatní ho z ní vytáhnou.
Všechno své s sebou nosím
Batoh je poznávacím znamením i nezbytnou pomůckou turisty. Pro jeho váhu se mu přezdívá svině, prase nebo bágl. Patnáct kilogramů na putování po horách je optimální, dvacet kilo snesitelných a pětadvacet až pětatřicet kilogramů nosí jen zelenáči, novomanželé a masochisté. Do batohu se musí nutně vejít stan, spací pytel, karimatka, jídlo na týden, několik litrů vody, oblečení do horka i sněhové vánice, souprava na vaření a lékárnička. Do vysokých hor je potřeba přibalit ještě přilbu, horolezecké lano, mačky, cepín a pár karabin.
Balancování nad propastmi
Nižší vrcholy bývají hůře dostupné než ty hodně vysoké. Kolmé vápencové, dolomitické nebo žulové stěny doslova pancéřují lákavé skalní věže. Zatímco horolezci se na ně dostanou pomocí přinesených lan, speciálních bot, karabin, skob a všemožných jisticích hejblátek, pro vysokohorské turisty jsou připraveny trasy podél ocelových lan. Tyto stezky, zvané ferraty, jsou zajištěny kovovými žebříky, zatlučenými skobami, stovkami metrů ocelového lana a kramlemi zatlučenými jako schody do nejtěžších míst ve skále. Na jištění se používá speciální vybavení, které si nezadá s horolezeckým. Je potřeba mít na hlavě přilbu, úvazek na celé tělo a zajišťovací krátké lano s pádovou brzdou a dvěma karabinami u pasu (tak zvaný ferratový sed).
Kategorie stanů
BIVAKOVACÍ PYTEL
Použití: nouzové přespání v horách nebo na cyklistické túře
Cena: 1500-6000 Kč
PŘÍSTŘEŠEK / PLÁŠTĚNKA
Použití: víkendové akce zkušených turistů a trampů
Cena: cca 1000 Kč
JEDNOPLÁŠŤOVÝ STAN
Použití: přespání na výletě nebo zahradě
Cena: 600-1500 Kč
TURISTICKÝ STAN
Použití: pěší a horská turistika
Cena: 2500-7000 Kč
KEMPINGOVÝ STAN
Použití: mototuristika, kemping, rodinná turistika
Cena: 10 000-20 000 Kč
EXPEDIČNÍ STAN
Použití: horolezectví, trekking
Cena: 8000-25 000 Kč
