VYSOKOZDVIŽNÁ SÍLA

Vítěz nad Mertlíkem završuje svůj triumf ukončením revitalizace

Osud ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra je podivuhodně spjat s projektem revitalizace. V souboji o její tvář nejprve prohrál s Pav–lem Mertlíkem na celé čáře. A jak se Grégrovi dařilo budovat svou pozici ve vládě, začala revitalizace skomírat. Nakonec své vítězství nad mladým sokem dovršuje likvidací jeho projektu.

Již na podzim roku 1998 vyslovil Grégr poprvé to záhadné slovo. Všude na světě se říká restrukturalizace. To bylo u nás příliš tvrdé. Smyslem přece bylo oživení průmyslu. Útlum ekonomiky a pochopení bank, že již dál nelze půjčovat firmám, jejichž finance jsou zcela rozvrácené, přivedlo klíčové průmyslové podniky do situace, z níž je východiskem obvykle bankrot. Postřeh, že s tím je třeba něco dělat, byl zcela správný. Jenže v představách co se Grégr zcela zásadně rozešel s většinou sociálnědemokratických ekonomů, zejména s Pavlem Mertlíkem.

Grégr připravil plán, podle nějž by podniky v potížích žádaly individuálně stát o pomoc. Ministerští úředníci měli posoudit naléhavost jednotlivých případů a rozhodnout, komu bude pomoc poskytnuta. Velký vliv na rozhodovací procesy měl mít právě ministr průmyslu.

Pak měla Česká inkasní odkoupit pohledávky podniků od bank, kapitalizovat je, připravit restrukturalizaci, poskytnout státní garance a další podporu. To na základě dohody o společném postupu se současnými akcionáři. Poté měly být podniky nabídnuty investorům. Akce měla přijít na šedesát miliard korun.

Grégrovu koncepci jednoznačně odmítla tehdy fungující Hospodářská rada vlády, v níž seděli ekonomičtí ministři i nezávislí ekonomové s názory blízkými sociální demokracii. Například Karel Kouba. Předsedal jí vicepremiér Mertlík. Ten připravil konkurenční plán a šel s ním do vlády. Jenže Grégr se nevzdal a pro podporu svých názorů si došel do poslaneckého klubu ČSSD. Ani to však nepomohlo. Nakonec definitivní verze revitalizace vznikla pod křídly tehdejšího ministra financí Ivo Svobody. Podobala se Mertlíkově jako vejce vejci. Vznikla Revitalizační agentura a Grégr měl dostat jako náplast na bolístku křeslo šéfa její dozorčí rady. Jenže ani to nevyšlo. Právníci mu museli vysvětlit, že zákon nedovoluje, aby jako ministr seděl ve statutárním orgánu obchodní společnosti. V agentuře měl hrát rozhodující roli správce, kterým se stalo konsorcium renomovaných investičních společností Lazard a Latona. Agentura měla za férovou cenu odkoupit od komerčních bank pohledávky vůči problémovým podnikům a získat v nich rozhodující majetkový podíl, potom měla provést restrukturalizaci a ozdravený podnik prodat. Ztráta z těchto operací neměla přesáhnout sedm miliard korun.

Jenže než se vše rozjelo, byl začátek roku 2000 a měnilo se rozložení sil ve vládě. Vše bylo jinak. Grégr začal sílit, Mertlík slábnout. Nakonec Revitalizační agentura žádné majetkové podíly v revitalizovaných firmách nezískala a fungovala jako pouhý poradce. Na počátku letošního roku Revitalizační agentura definitivně zahynula. Podniky, které měla v péči, přitom přežily. Například ZPS prošel úspěšně konkursem a má nového majitele. Konsolidační bance se podařilo získat majetkovou kontrolu v Zetoru a rozjet sériovou výrobu. Podnik nyní čeká vyrovnávací řízení. V něm již hodně postoupily Vítkovice. V letošním prvním pololetí se dokonce po dlouhé době posunuly do černých čísel. Nové vedení Konsolidační banky přesto není spokojeno a chce další spolupráci ukončit. Zato ministerstvo průmyslu oprášilo své staré složky a nový plán pod názvem Rozvaha a Exit je na světě. Grégr dosáhl svého.

Není tedy divu, že pozoruhodný místopředseda vlády si moc nerozumí s ekonomy libovolného názorového proudu. Naposled si vysloužil spravedlivou kritiku za velký třesk. Při rozhovorech s četnými Grégrovými oponenty nakonec zazní i pozitivní hodnocení ministrovy úpornosti, s jakou na zahraničních cestách hájí a prosazuje zájmy českých podniků. Podobně kladně je hodnocena i jeho role při prosazení a rozšíření investičních pobídek, i když i na té se dají nalézt mouchy. Například se lze zamyslet nad přínosem investic, které vytvářejí místa ohodnocená osmitisícovým platem nekvalifikované síly. Na zařazení do čítanek s titulem záchrance českého průmyslu to však stačit nebude. Navíc se vkrádá otázka, co bude s podniky, jako Vítkovice, Zetor či Škoda Plzeň. K jejich definitivní revitalizaci je třeba ještě ujít notný kus cesty a zdaleka není jisté, zda na tu cestu mají Grégrovi lidé dost dobré boty.