Vyšší moc

Ještě neodbilo jedenáct dopoledne, a ulicemi už se vracejí děti s aktovkami.

Stejně jako ve většině jiných měst ani v Mostě učitelé své žáky první školní den dlouho netrápili. Někteří z nich pod kopcem Ressl čekají na autobus, jiní se hádají, jestli z blízkého autodromu slyší závodní auta, nebo motorky.

Právě tady, na rohu bulváru Slovenského národního povstání a aleje Boženy Němcové přes půlstoletí funguje podivné lapidárium. Město tu na malém a neudržovaném prostoru shromáždilo staré pomníky připomínající oběti zdejších dělnických stávek z roku 1920 a 1932. I když dnes už k tomu musí mít člověk dost velkou představivost. Ze sloupů zbyly jen betonové kostky s neforemně odřezanými tyčemi, pochmurnou atmosféru místa dodávají podivná terasovitá políčka ohraničená opukou.

„Památník měl takovou černou desku s nápisem. Jeden den tu byla a druhý už ne,“ vybavuje si mladík posedávající u trosek soklu. Zatímco po oku sleduje telefon, na němž dopisuje esemesku, snaží se vzpomenout, jak dlouho už je místo v tak dezolátním stavu. „Půl roku určitě,“ prohlásí pak.

To necelé tři kilometry odtud, na vrchu Šibeník, jako by návštěvník vešel do úplně jiného města. Moderně zařízený funpark s vyhlídkou a stezkou v korunách stromů od letošního července doplňuje i nový Památník spojeneckých náletů 1944 až 1945. Jak informuje papírová cedulka nalepená na železné konstrukci, je to pietní vzpomínka na americké a britské letce, kteří zahynuli při náletech na chemičku v Záluží.

Spojenecké oběti tu tedy připomíná maketa nacistického protiletadlového kanonu fl ak, jimiž je i z palpostu na Šibeníku jednotky Hitlerova vojska likvidovaly.

Není přínosné pro společnost

Právě příběh dvou míst - Šibeníku a odkladiště pod Resslem - dokládá, jak se současné vedení Mostu v čele s primátorem Janem Paparegou (ProMost) nemotorně vyrovnává s komplikovanou historií města a okolí. Že je tohle „obrazoborectví“ magistrátu stále kontroverznější, dokládají i spory o rekonstrukce a oživování brutalistních staveb ze 70. a 80. let, jež se měly stát dominantou socialistického urbanismu. A dění kolem památníku Velké mostecké stávky, z něhož dnes zbývá už jen oprýskané torzo se dvěma truhlíky na květiny, je velmi výmluvné.

Na začátku června roku 2017 obdrželo ministerstvo kultury dopis. V něm se magistrát domáhá zrušení památkové ochrany pomníku, neboť prý dehonestuje první republiku a obsahuje „přímý odkaz na tzv. dělnického prezidenta Klementa Gottwalda; je nepochybně krajně nevhodné, aby člověk odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců (včetně Milady Horákové) byl připomínán na objektu kulturní památky“.

Po této argumentaci mosteckého magistrátu si ministerstvo vyžádalo posudek krajského Národního památkového ústavu.

Ten se zrušením ochrany nesouhlasil.

„Přestože text na nápisové desce je silně poplatný době svého vzniku, nepovažuje komise jeho znění za důvod ke zrušení památkové ochrany. Je to doklad historie své doby a komise se domnívá, že odstraňování takových dokladů z dosahu občanů, tak časté v nedávné minulosti, není pro společnost přínosné,“ vysvětlili památkáři.

Ministerstvo kultury však v březnu 2018 žádosti mosteckého magistrátu vyhovělo.

A kamennou připomínku Velké mostecké stávky vyňalo ze seznamu chráněných památek. I proto, že vedení radnice slíbilo, že po odnětí puncu memoriál zapůjčí Podkrušnohorskému technickému muzeu v Kopistech. Tam prý může být při náležitém osvětlení kontextu vystavován jako svědectví doby, tvrdil magistrát.

„Ministerstvo kultury se proto domnívá, že lze oběti Velké mostecké stávky uctít jiným a důstojnějším způsobem,“ napsala ještě Eva Trejbalová, vedoucí resortního oddělení ochrany památek, ve svém rozhodnutí do Mostu.

Pachatel neznámý

Je to už tedy dva a půl roku, kdy ministerstvo vyhovělo primátorovi Janu Paparegovi a jeho kolegům. Jenže jak týdeník Euro zjistil u Zbyňka Jakše, ředitele kopistského technického muzea, o zapůjčení pomníku s ním nikdy nikdo nemluvil. „Protože je deska rozbitá,“ reaguje dnes Klára Vydrová, mluvčí mosteckých konšelů.

Jen pár týdnů předtím, než ministerstvo rozhodlo o zrušení památkové ochrany díla, se památník roztříštil. Podle Vydrové došlo v noci z 27. na 28. ledna 2018 k povalení tří sloupků a rozbití černé žulové desky s problematickým nápisem.

„Příčinou je pravděpodobně kombinace špatného technického stavu - zkorodované vnitřní čepy - a povětrnostních vlivů. Nelze vyloučit ani zavinění způsobené neznámým pachatelem,“ vysvětluje Vydrová.

Město se pak prý rozhodovalo, co s pietním

místem na křižovatce dvou ulic dál.

Uvažovalo se o replice desky „s objektivnějším vyzněním diskutovaných událostí“. Jenže původní sokl je velmi poškozen a pilíře prý už nic neunesou. „Vznikl tedy návrh, aby se parčík celkově revitalizoval a stal se kvalitním veřejným prostranstvím více otevřeným lidem.

Památník Velké mostecké stávky měl být nahrazen jiným vhodným dílem, plastikou,“ pokračuje Vydrová v představování záměru.

Ostatně mnoho jiných možností město nemělo. Muselo splnit požadavek ministerstva, aby tragické události z jara 1932 připomnělo jinak.

Čili jak věc dopadla? „Opět zasáhla vyšší moc, těsně před zadáním architektonické studie úprav parku přišla koronavirová krize a s ní úspora financí,“ krčí mluvčí Vydrová rameny. Realitou tak je, že demonstrace, při nichž zahynuli Jan Kříž a Josef Ševčík a dalších osmnáct lidí bylo zraněno, dnes nemá žádnou vlastní připomínku. Jen na starém hřbitově v kopci u nemocnice stojí od roku 1969 pomník všem mosteckým stávkám. I když památkově chráněný, ani ten není bez újmy - někdo odtud ukradl bronzového lva, ústřední plastiku celého monumentu.

Naděje na lepší Most

Více než macešský postoj magistrátu k socialistickému dědictví, umění a architektuře se ovšem neomezuje jen na památníky. Daleko viditelnější je i u velkých staveb a betonových celků, které měly dát novému městu tvář. Známý je třeba spor o budoucí využití velké a cenné knihovny, která by měla osiřet po masivní rekonstrukci kulturního domu Repre za 550 milionů korun (viz týdeník Euro 11/2020). A otázkou je nejen to, co se stane s knihovnou v dolní části města, ale především jak dopadne revitalizace rozsáhlého brutalistního areálu Repre, kterou má na starost litvínovská firma Artech. V Mostě není nijak neznámá, vybudovala tu už několik kruhových objezdů.

„Projektant byl vybrán na základě poměrně přísně nastaveného zadávacího řízení, do kterého se přihlásili tři uchazeči s nejširším portfoliem realizací primárně v oblasti dopravních staveb. Město nevyužilo architektonické soutěže, aby si mohlo vybrat z více návrhů. Souběžně měly také vznikat plány nakládání s existující budovou, která se nachází mimo centrum města,“ shrnula architektka Jana Kubánková už dřív své výtky.

Repre a knihovnou nájezd města na betonová monstra nekončí. Nyní má magistrát v hledáčku budovu Prioru. Tu by chtěl za několik desítek milionů získat od soukromých vlastníků. A opět ožívá diskuse o revitalizaci centrální třídy Budovatelů, kolem níž celé nové město před půlstoletím začalo vznikat.

Jenže letos v červnu magistrát zrušil architektonickou soutěž, jež měla hlavnímu bulváru přinést moderní a především funkční podobu. Věc se řešila i na posledním zasedání zastupitelstva před prázdninami, kam dorazilo několik nespokojených obyvatel Mostu. „Soutěž na Budovatelku na´m občanu°m dala naději na lepší Most, na jeho lepší centrum,“ prohlásil Lukáš Ryšavý, který zrušení tendru veřejně zkritizoval.

Primátor Jan Paparega mu slíbil, že by obnovu soutěže rád podpořil. Kdy přesně, to už však neuvedl. „Ano, za předpokladu, že budeme mít vyřešeny ty projekty, ktere´ souvisejí s Repre, s parkem Střed a samozřejmě ta finanční kondice města bude dobrá, bude příznivá tak, aby to zatížení pro to město finanční bylo únosné,“ reagoval Paparega během diskuse.

Jen a pouze panelová noclehárna

Přesně 45 let poté, co začal známý přesun děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, jenž představuje jedno z největších mement zlovůle komunistických plánovačů v regionu, je zřejmé, že se Most opět snaží vypořádat se svou minulostí. A znovu velmi nemotorně.

Budování maket nacistických zbraní, jejichž smyslem bylo zabíjet československé spojence, a souběžné ničení hmotných vzpomínek na bolestivou historii města, aniž by je něco nového nahradilo, nevypadá jako ideální směr. Už jen proto, že druhé vykořenění a opětovný restart postavený pouze na troskách minulosti schovaných tu pod barevné zateplovací polystyreny, tu do neudržovaných zákoutí může z města pod Krušnými horami do budoucna udělat jednu velkou panelovou noclehárnu.

Bez jakékoli přidané hodnoty či důvodu ke zdravému patriotismu.

Památník Velké mostecké stávky Pomník vznikl v roce 1952 při dvacátém výročí protestů. Umístěn byl původně přímo v Souši na místě tragédie, jenže poté, co se oblast proměnila v povrchový velkolom, se v roce 1969 přesunul na dnešní místo do mostecké čtvrti Zahražany. Dnes už z pomníku zbývá jen troska, od roku 2018 není ani památkově chráněn. Velké rozpory vyvolával nápis na černé žulové desce, která byla před dvěma a půl lety rozbita. Stálo na ní: „Na paměť hrdinů velké hornické stávky z r. 1932, soudruhů Jana Kříže a Josefa Ševčíka, kteří v těchto místech padli pod kulemi četnických přisluhovačů buržoásní vlády předmnichovské republiky. Padli v boji za chléb a lidský život horníků, aby se nám žilo lépe a aby bylo splněno Gottwaldovo bojové heslo: Jednota, boj, vítězství!“ Mostecké stávky Prosincová generální stávka (14. prosince 1920) Byla součástí stávek po celé republice, které vypukly v důsledku rozkolu v Československé sociálnědemokratické straně dělnické a které uspíšily vznik komunistické strany. V některých oblastech se dělníci pokusili o převzetí moci, proto byly protesty silově potlačeny. V Mostě tak bylo během táboru lidu 14. prosince 1920 zabito osm mužů ve věku 19 až 37 let. Velká mostecká stávka (23. března až 19. dubna 1932) Masivní protest, kterého se zúčastnily tisícovky horníků z dolů v severozápadních Čechách, byla reakcí na hromadné propouštění a snižování mezd následujících po celosvětové hospodářské krizi. Dne 13. dubna proběhl velký protest, který ukončili četníci v Souši u Mostu střelbou do davu. Dva muži tehdy zemřeli, dalších osmnáct demonstrantů bylo zraněno.

O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz