Komentář ing.
Ač se lékařští odboráři zaštiťovali kdečím, nakonec jde jen o peníze. Jestli někdo až dosud akci Děkujeme, odcházíme, během níž odboráři přesvědčili bezmála čtvrtinu nemocničních lékařů k výpovědi, vnímal jako oprávněnou vzpouru, ten zcela ztratil i poslední kapku idealismu.
Autoři kampaně opakovaně tvrdili, že novináři celou akci zúžili jen na platovou otázku. Odborům prý jde i o „vyšší principy“, rozuměj reformu zdravotnictví nebo boj proti korupci. Jenže pravdou je, že odborářští bossové po boku s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem první konverzaci s ministerskými úředníky připustili až koncem ledna. Tedy v okamžiku, kdy ministr zdravotnictví Leoš Heger položil na stůl dvoumiliardovou nabídku. Třebaže odboráři do té doby klidně mohli s ministrem řešit další, údajně rovněž nastolené požadavky, jednání opouštěli, dokud neslyšeli konkrétní cifru.
Když se peníze objevily na dosah, odboráři se drželi vylicitovaných dvou miliard korun zuby nehty. Neváhali dokonce ani postavit proti lékařům ostatní nemocniční personál. Naprosto je totiž znechutilo, že ze slíbených peněz by měly ze čtvrtiny profitovat i peněženky sester a dalších zdravotníků. „Před týdnem to byly dvě miliardy, teď už jen miliarda a půl a za chvíli z peněz nezbude nic,“ strachoval se Miloš Voleman z vedení Lékařského odborového klubu.
Ministr zdravotnictví Heger přitom konkrétně nemocničním lékařům slíbil pět tisíc korun pro mladé a osm tisíc korun pro zkušené doktory navrch měsíčně k dosavadnímu platu, a to počínaje letošním březnem. Dále úpravu tarifních tabulek, aby od příštího roku průměrný plat lékaře vzrostl na 60 tisíc korun. Je to sice suma včetně přesčasů, ale značně limitovaných na zákonnou normu, tedy maximálně jedna služba týdně navíc. Dosahuje tak dvouapůlnásobku průměrné mzdy, který je v souladu s původním odborářským požadavkem zvýšit platy na jedenapůl- až trojnásobek. Jenže lékařské odbory stále nemají dost.
Nakonec šéf odborářů Martin Engel vyšel s barvou ven. Konkrétní přídavky, a to již ty březnové, musejí být rozepsány do tabulek. Přes to vlak nejede. Co kdyby primář konkrétního pracoviště nedejbože přidal více těm šikovnějším a pracovitějším? Nivelizace především!
Svým postojem si lékaři vysluhují čím dál větší opovržení veřejnosti. A přitom se jí opovážlivě zaštiťují. Možná by se mohli jít zeptat třeba hasičů, nakolik vehementně jejich požadavky podporují. I oni přece zachraňují lidské životy, mnohdy rovněž od nevidím do nevidím. Plat mají přitom sotva na úrovni průměrné mzdy, letos přišli jediným škrtem ministra financí Miroslava Kalouska o jeho desetinu.
Nepochopitelné je, jakou roli v celé taškařici hraje Česká lékařská komora, která se bezprecedentně staví po bok vyjednávacího týmu odborů. I když povinně zastřešuje všech pětačtyřicet tisíc tuzemských lékařů, neváhá hájit ani ne jedenáctinu z nich. Přitom některé lékařské svazy se proti rétorice hnutí Děkujeme, odcházíme postavily. Jaký má smysl podobná organizace a povinné členství v ní?
Leoš Heger míní, že lékaři svým postojem, který minulý čtvrtek vedl ke krachu jednání, porušují Hippokratovu přísahu. Ministerstvo považuje vyjednávání za uzavřené s tím, že platová nabídka trvá. Pokud lékaři výpovědi nevezmou zpět, možná to bude dobře. Díky nedostatku personálu se konečně nastartuje restrukturalizace nemocnic. Například středočeský hejtman David Rath už má jasno: omezit by se mohla příbramská porodnice. A třeba na Vysočině, kde na půl milionu obyvatel připadá pět krajských špitálů, by se bez jednoho z nich určitě obešli.
