Energetický gigant odstaví několik elektrárenských bloků a předpovídá, že po roce 2025 může být v Česku nedostatek elektřiny
Rozhodnuto. Vedení firmy ČEZ již vybralo elektrárenské bloky, které společnost v následujících letech odstaví z provozu, jejich celkový instalovaný výkon odpovídá 2000 megawattům. Dle informací týdeníku Euro budou v následujících letech odstaveny dva bloky v elektrárně Prunéřov, tedy ty, kterých se netýká modernizace, dále pak Prunéřov 1 a Mělník 3.
ČEZ se navíc rozhodl, že již nebude shánět nového majitele pro černouhelnou elektrárnu Dětmarovice. Především proto, že se ve finále nenašel zájemce ochotný zaplatit za zastaralou elektrárnu cenu, kterou by společnost považovala za uspokojivou. Elektrárenská firma nyní zvažuje, zda v tomto zdroji odstaví jeden, nebo dva bloky. Obdobné úvahy vede i nad dalším osudem 6. bloku v Počeradech.
Nové limity a méně uhlí Tím ale snižování výrobních kapacit ČEZ nekončí.
O dalších 600 megawattů klesne produkce poté, co firma modernizuje a současně omezí výrobu elektřiny ve svých teplárenských lokalitách, jako jsou Mělník 1 a 2, Trmice, Poříčí, Hodonín, Vítkovice nebo Tisová. Pro některé odborníky je to velké překvapení. Čekalo se, že ČEZ se starých dosluhujících lokalit zbaví úplně. Společnost ale argumentuje tím, že se jí zmíněné lokality nevyplatí zcela opustit proto, že některé z nich fungují i jako dodavatelé tepla pro místní aglomerace. A částečně také ze strategických důvodů.
ČEZ odstaví zmíněné bloky v letech 2016 až 2020, tedy v době, kdy začnou platit přísné emisní limity na vypouštění oxidů dusíku do ovzduší.
Firma se navíc připravuje i na další problém: pomalu docházející tuzemské zásoby hnědého uhlí. Zatímco letos se vytěží zhruba 43 milionů tun této suroviny, v roce 2025 to dle odhadů těžařů bude mezi 20 a 25 miliony
tun. A objem těžby bude v následujících letech dále klesat.
Žádný velký investiční boom, který by nahradil odstavení kapacit, ale zatím ČEZ nechystá – samozřejmě s výjimkou Temelína. Firma upozornila, že pouze dokončí projekty, které jsou v pokročilé fázi rozpracovanosti, mimo jiné modernizaci elektráren Ledvice a Prunéřov.
Do budování dalších velkých tepelných elektráren se zatím nehrne.
Za situace, kdy se cena silové elektřiny pohybuje na burzách kolem 40 eur za megawatthodinu, se to ani nevyplatí. I když je tu jedna varianta, kterou ČEZ preferuje – výstavba nových jaderných bloků.
Strašák, nebo vhodný argument?
Kvůli již zmíněnému odstavování vysloužilých bloků v tepelných elektrárnách, postupnému poklesu těžby hnědého uhlí a končící životnosti starších jaderných elektráren podle ČEZ hrozí, že se v následujících letech z Česka, v současnosti velkého exportéra elektřiny, stane země závislá na jejím dovozu.
Firma odhaduje, že v letech 2020 až 2025 bude tuzemská poptávka a výroba elektřiny vyrovnaná. K mnohem horšímu vývoji může dojít po roce 2025, kdy tuzemská výroba již k pokrytí zdejší poptávky stačit nebude. Podobná situace bude podle ČEZ panovat i v dalších zemích v regionu, a tak mohou nastat problémy s případným pokrytím poptávky dovozem ze zahraničí.
Nutno ovšem upozornit, že podobné predikce o hrozícím nedostatku elektřiny se objevují v pravidelných intervalech již od počátku 90. let minulého století. A takřka pokaždé se „bod zlomu“ vždy o několik let posune.
„Je zřejmé, že jednou nedostatek elektřiny v tuzemsku zcela jistě nastane, tedy pokud se nezačne s výstavbou nových velkých zdrojů. To, že se tahle hrozba hodí ČEZ jako jeden z hlavních argumentů pro jednání se státem o podpoře pro výstavbu dvou bloků v jaderné elektrárně, je věc druhá,“ konstatoval jeden ze státních úředníků.
Společnosti však dle dobře informovaných zdrojů v jednání se státem poněkud škodí to, že je Česko stále významným exportérem elektřiny. Jen loni se z tuzemska vyvezlo přes deset terawatthodin elektřiny, nejvíce z produkce ČEZ.
„Chápu, že ve světle tohoto čísla je těžké uvěřit, že přebytek elektřiny brzy skončí a že již musíme zahájit diskusi, které zdroje zde budeme stavět po roce 2025,“ tvrdí šéf strategie ČEZ Pavel Cyrani. Ten současně upozorňuje, že o výstavbě nových zdrojů je nutné rozhodnout co možná nejdříve i proto, že jejich budování není otázkou dvou tří let. „Proto teď s touto diskusí přicházíme a vysvětlujeme, nikoho nestrašíme. Máme povinnost vidět deset patnáct let dopředu,“ konstatoval Cyrani.
Temelín, nebo expanze Jak již bylo řečeno, hrozba nedostatku elektřiny je dobrý argument pro jednání se státem o případné podpoře při výstavbě Temelína, kde je cena za vybudování dvou nových bloků odhadována až na 200 miliard korun. Částečně i kvůli těmto očekávaným investicím ČEZ se slovy „budeme se soustředit především na domácí trh a dostavbu Temelína“ zastavil před pár lety veškeré snahy o zahraniční akvizice. Teď ale svoji strategii v této záležitosti poněkud změnil a nákupy firem v zahraničí jsou opět jednou z dalších možností růstu společnosti.
Podle Cyraniho by případné zahraniční akvizice neměly být o nějaké masivní expanzi, ale spíše o posilování, konsolidaci již existujících aktivit. „Třeba v Polsku máme výrobu elektřiny a tepla, ale nemáme distribuci a prodej elektřiny. To je zcela jistě prvek, který nás zajímá. Utvořit celek, který bude mít na trhu mnohem výhodnější pozici. Oproti tomu můžeme zredukovat zase jiné pozice ČEZ v zahraničí,“ konstatoval Cyrani.
Již delší čas se hovoří o tom, že ČEZ například zvažuje prodej svých aktiv v Turecku.
„Před dvěma lety jsme sondovali možnosti, celková situace ale nebyla prodeji nakloněna. Zase na druhou stranu, Turecko je jedna z mála zemí na evropském kontinentu, která vykazuje velký hospodářský růst,“ konstatoval Cyrani.
ČEZ je aktivní v Turecku v několika projektech. Jednání o prodeji zahraničního majetku Cyrani odmítl prozatím komentovat. Otázkou ovšem v souvislosti se zahraničními plány je, zda se tak ČEZ pomalu a potichu nepřipravuje i na variantu, že nebude stavět dva nové bloky v jaderné elektrárně Temelín, případně že ji zahájí s několikaletým zpožděním. V tom případě se zcela jistě uvolní relativně velké zdroje na jiný investiční program.
Mnohem jasněji je kolem dalších plánů ČEZ. Jedním z oborů, na které se chce společnost soustředit, je teplárenství. Do toho sektoru chce firma v nejbližších letech investovat miliardy korun. Největší díl půjde na modernizaci již stávajících zdrojů, mimo jiné i v areálech elektráren, kde se počítá s postupným odstavováním některých bloků vyrábějících elektřinu. V případě některých teplárenských zdrojů, které propojují s odběrateli tepla dlouhé přivaděče, ČEZ navíc zvažuje výstavbu více menších zdrojů, které budou blíž u koncových odběratelů, což eliminuje alespoň část tepelných ztrát. Současně je elektrárenská firma připravena posílit svoji pozici v oboru i případnými akvizicemi.
Jádro i kogenerace ČEZ investuje i miliardy korun do modernizace svých jaderných elektráren, nejvíc financí jde do Dukovan. Státní úřad pro jadernou bezpečnost uděluje tuzemským jaderným elektrárnám desetiletou provozní licenci, která se musí pravidelně obnovovat. V případě Dukovan vyprší roku 2015, navíc ve stejném roce skončí i oficiální životnost elektrárny a ČEZ bude žádat o její prodloužení o dalších deset let. Paralelně s přípravami na prodloužení životnosti ČEZ zvedá i výkon Dukovan, z původně projektovaných 440megawattových jsou teď bloky o výkonu 500 megawattů.
Obdobné zvyšování výkonnosti jednotlivých bloků probíhá i v Temelíně. V loňském roce jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně vyrobily rekordních více než 30 terawatthodin energie. To jsou dvě pětiny roční spotřeby elektřiny v Česku.
A je tu ještě jedna oblast, o které zatím ČEZ příliš nehovoří, ale v budoucnu se má stát jednou z klíčových zdrojů firemních zisků – výroba a provoz menších kogeneračních jednotek, které produkují současně teplo a elektřinu. ČEZ v roce 2011 založil s firmou Tedom společný podnik ČEZ Energo, který se zabývá právě produkcí těchto jednotek.
„Všichni jsou poněkud zaskočeni velkým úspěchem, firma jen stěží stíhá plnit objednávky klientů,“ konstatoval zdroj blízký firmě Tedom. ČEZ nechtěl tuto informaci komentovat. „Rozhodně je to zajímavý segment na trhu, kde rosteme a který má velké uplatnění, zejména v tom, že se zde potkává výroba elektřiny a tepla s vysokou účinností. Z našeho pohledu to nemá nahradit velké teplárenské zdroje. Takovéhle kogenerační jednotky má smysl budovat spíš v menších sídlech a podobně,“ konstatoval Cyrani.
Doposud se na produkci elektřiny podílejí největší měrou velké elektrárenské zdroje.
Jejich výsostné postavení na trhu mají ale dle některých odborníků ohrozit právě lokální kogenerační jednotky. Jen v letech 2020 až 2025 by se měly na celkové evropské produkci podílet 35 až 40 procenty, někdy kolem roku 2030 už z poloviny.
Žádný velký investiční boom, který by nahradil odstavení kapacit, ale zatím ČEZ nechystá – samozřejmě s výjimkou Temelína.
Odkud vedou dráty Podíl zdrojů na výrobě elektřiny v České republice (2012)
Jaderné elektrárny 53,19 % Obnovitelné zdroje 2,53 % Uhelné elektrárny 44,28 %
Zdroj: ČEZ
O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
