První česká advokátní kancelář v Bruselu nechce lobbovat
Autoritě Evropského soudního dvora (ESD) se má Česko podřídit za pouhých patnáct měsíců. Vstup do Evropské unie znamená, že právní řád této organizace dostane přednost před českým právem. Češi si budou muset zvyknout na to, že jejich „kauzy“ se budou řešit třeba až v Lucemburku, sídle ESD, nebo se budou na základě stanovisek a verdiktů Evropského soudu posuzovat.
Vstup do unie asi řadu lidí probudí z hlubokého spánku. Od právníků a soudců se bude požadovat detailní znalost evropského práva i fungování ESD. „To vše si žádá několikaletou přípravu,“ říká v rozhovoru pro týdeník EURO Jiří Balaštík z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík (KŠB). Počet lidí, kteří dosud z Česka zamířili na stáže do Lucemburku, by se přitom dá spočítat na prstech jedné ruky.
Do evropské čtvrti.
Obhajoba zájmů českých subjektů u Evropského soudního dvora či evropského Soudu prvního stupně (též v Lucemburku) patří k hlavním cílům nové bruselské pobočky KŠB. Ta začala v „evropské čtvrti“ u Schumanova náměstí plně fungovat na začátku letošního roku a je první bruselskou pobočkou české právní firmy. Zatím se zaměřuje především na dění v Evropské komisi v Bruselu, ale připravuje se na to, že po 1. květnu 2004 se do centra její pozornosti dostanou také právě oba evropské soudy. Už nyní se na odbornou stáž v Lucemburku chystá jedna z advokátek kanceláře KŠB.
Jiří Balaštík uvádí, že otevření bruselské pobočky je vyvrcholením dlouholeté přípravy – prakticky od podepsání asociační dohody mezi Českem a unií před deseti lety. Této přípravě největší česká kancelář přizpůsobila svou personální politiku. Při přijímání nových pracovníků dostali přednost ti právníci, kteří studovali evropské právo na prestižních zahraničních univerzitách.
Lobbovat nechceme.
Čeští advokáti věří, že díky „bruselským tykadlům“ budou přímo u zdroje. Jde nejen o to znát evropské právo a umět s ním pracovat, ale také vědět, co se právě v Bruselu chystá, s jakými novými normami je nutné do budoucna počítat a jak je případně možné včas ovlivnit jejich podobu. „Sledujeme oblast hospodářské soutěže, veřejných zakázek, veřejné podpory, dumpingových řízení a jednotlivých sektorů včetně telekomunikací, dopravy či energetiky,“ říká Jiří Balaštík. Kancelář chce své klienty upozorňovat na veškeré novinky. Například v dubnu se má podepisovat smlouva o vstupu Česka do unie a kancelář hodlá analyzovat, co vše vyplyne z jejího konečného znění.
Jestliže advokát Balaštík hovoří o prosazování zájmů českých subjektů u Evropské komise, má na mysli především ryze právní služby. „Lobbovat nechceme,“ zdůrazňuje. Rozhodně však nevylučuje, že jeho kancelář bude v Bruselu spolupracovat i s odborníky z dalších oborů – ekonomy, finančníky i lobbisty.
Stranou pozornosti nezůstávají evropské fondy, jimiž hodlá unie přispívat na rozvoj českého zemědělství, dopravní infrastruktury či na projekty v oblasti životního prostředí. „Chceme pomáhat obcím, městům a regionům při získávání peněz z těchto fondů a zajišťování dodatkových financí,“ uvádí Balaštík.
Český živel v Bruselu.
Kanceláři KŠB nebude v Bruselu konkurovat žádná česká právní firma, ale mezinárodních kanceláří, které působí v Bruselu a zároveň i v Praze, je řada. Jejich zkušenosti z prostředí evropských institucí jsou bohaté. Českým klientům nic nebrání v tom, aby se obrátili právě na ně. Má tedy vůbec smysl s těmito právními „obry“ bojovat?
Jiří Balaštík vidí přidanou hodnotu vlastní pobočky v komfortu, který je možné nabídnout českému klientovi v mezinárodním prostředí: „Pro zástupce českého subjektu je příjemnější, když ho v Bruselu vezme za ruku český advokát, který ovšem pochopitelně dobře ovládá světové jazyky.“
Česká komunita v Bruselu je zatím poměrně malá, což je patnáct měsíců před vstupem do unie zarážející. „Chceme přispět k posílení českého prvku, pomáhat českým občanům včetně úředníků, kteří navštíví Evropskou komisi,“ dodává Balaštík.
Češi, ale zkušení.
Více než 40 právníků, kteří působí v KŠB, ovšem uvažuje i o opačném směru – z Bruselu do Prahy. Mezi své klienty už nyní řadí mezinárodní společnosti, které se podílely na privatizaci či investicích v Česku. Přes evropskou metropoli by mohli do České republiky zamířit další a bruselská pobočka by jim ráda nabídla své služby. Například mnohé americké firmy vidí v Bruselu bránu do celé Evropy a právě tam je rovněž možné upoutat pozornost společností ze zemí Beneluxu. Balaštík v této souvislosti považuje za klíčovou spolupráci s bruselskými představiteli českých oborových asociací či jednotlivých firem (zástupce v Bruselu má kupříkladu ČEZ).
KŠB se nicméně snaží jasně vymezit své pole působnosti. „Nechceme se stát velkou mezinárodní kanceláří v mnoha zemích. Naším cílem je kvalitní a konkurenceschopná česká kancelář, jež nabízí mezinárodní služby,“ říká Jiří Balaštík. Ačkoliv pro bruselskou pobočku pracuje tamní advokát Morvan Le Berre, kancelář nechystá žádný lov na právníky v zahraničí. Prioritou do budoucna je především nabízet služby českých advokátů se zahraničním vzděláním a zkušenostmi.
S Poláky a Slováky.
Zřízení vlastní kanceláře v Bruselu není levnou záležitostí a to je asi také hlavní důvod, proč tento krok řada českých firem, asociací či regionů prozatím vzdala. Kancelář Kocián Šolc Balaštík i v tomto směru využila koordinace se svými zahraničními partnery – v Bruselu spolupracuje nejen s britským sdružením barristerů (advokátů) Brick Court Chambers, ale především spojila síly s předními firmami v Polsku a na Slovensku – největší polskou advokátní kanceláří Wardyński & Partners a přední bratislavskou firmou Čechová Rakovský.
Tyto tři firmy vytvořily společnou bruselskou kancelář a v jejím rámci hodlají koordinovat své marketingové aktivity. Šéfem kanceláře je právě Morvan Le Berre, který se dlouhodobě zabývá problematikou zemí, jež shodně vstoupí do Evropské unie v příštím roce. Firmy společně sdílejí náklady na kancelářské prostory či počítačovou síť a jejího správce i účetního a daňového experta.
Otevření pobočky KŠB znamená náklady v řádu milionů korun ročně a Balaštík poznamenává, že rozhodně nelze počítat s návratností investic v prvním roce. Rozšiřování pobočky, v níž nyní kromě Le Berreho působí česká advokátka Andrea Löfflerová, závisí na dalším vývoji. „Jsme schopni ji rozšířit, máme připravené lidi. Nabídka tu je, nyní záleží na poptávce,“ tvrdí Jiří Balaštík.
Bruselská byrokracie.
Firmy či jiné české subjekty, které by chtěly následovat příkladu KŠB, musejí počítat ještě s jednou potíží – zakládání pobočky v Bruselu je spojené s rozsáhlou byrokracií. Zahraniční investoři si v Česku stěžují na množství různých formulářů a byrokratických procedur, evropská metropole však ten pravý příklad ke zlepšení nedává.
Zápis do seznamu bruselské advokátní komory - jak uvádí Jiří Balaštík - si vyžádal nejen předložení řady dokumentů, ale také třeba i kopie českého občanského průkazu. Schválit je nutné nechat i hlavičkové papíry, které musejí odpovídat normám komory.
Naprosto klíčová je znalost francouzštiny, bez níž je v Bruselu vše mnohem složitější. V obchodním styku se pochopitelně používá angličtina, ale tam také vláda této řeči končí. Kdo chce rozumět smlouvám o pronájmu bytu či si nechat opravit elektrické vedení, musí se učit jazyku Moliéra.
Investoři kritizují české právo
Česko sice oficiálně splnilo podmínky pro vstup do Evropské unie, zahraniční investoři však tvrdí, že zdejší právně-podnikatelské prostředí má k evropskému standardu ještě daleko. Evropsko-české fórum (ECF), které zastupuje investory z pěti zemí unie (Německo, Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Švédsko) předalo ministrovi průmyslu Jiřímu Rusnokovi dokument „Agenda 2003“, v němž důrazně požaduje další reformy českého právního řádu a způsobu, jakým se v České republice právo uplatňuje v praxi.
ECF prosazuje urychlení a zdokonalení konkursních řízení (více na straně 30), jasnější a přehlednější obchodní právo, zrychlení zápisů do obchodního rejstříku, transparentnější zadávání veřejných zakázek či například splnění českých závazků v oblasti liberalizace telekomunikací.
Výkonný šéf česko-německé obchodní a průmyslové komory Dieter Mankowski na konferenci, kterou pořádalo ECF v Poslanecké sněmovně, prohlásil, že tím, koho by nedostatečná příprava na vstup do Evropské unie postihla nejvíce, by nebyli zahraniční investoři, ale české firmy. Nynější kabinet označil za první českou vládu, která je ochotná naslouchat podnikatelům. Faktem je, že Jiří Rusnok výtky investorů přijal a „Agendu 2003“ uvítal jako dokument, který může přispět k řešení problémů.
Materiál ECF mimo jiné viní české soudy, že inklinují k formalistickému pojetí obchodního práva. „Soudci vykládají zákonná ustanovení často restriktivně a pouze na základě gramatického výkladu a nezabývají se danou problematikou hlouběji z hlediska obecných právních zásad,“ uvádí se v dokumentu. Obchodní zákoník má „relativně nízkou legislativní úroveň“, je často nepřesný a nesrozumitelný. Na tom v minulosti nic nezměnily ani jeho časté novely, které naopak „podrývaly právní jistotu účastníků obchodně právních vztahů“.
ECF navrhuje osvobodit Obchodní zákoník od zbytečných regulací a zabezpečit jeho užší vazbu na Občanský zákoník. Obchodní zákoník by se měl zaměřit pouze na nutnou regulaci oblastí, které nejsou upraveny Občanským zákoníkem.
