Vytáhněte spacáky. Do ČT se plíží krize 2.0

1. 6. 2020

Spacáky byly snad největším symbolem televizní krize z přelomu let 2000 a 2001. Přespávali v nich redaktoři přímo v budově zpravodajství České televize, čímž dnem i nocí blokovali zpravodajský velín před možným politickým vlivem na své reportáže. Veřejnoprávní televizi se tehdy pokusila ovládnout vládnoucí ČSSD ve spolupráci s opozičně-smluvní ODS. Mimo jiné prostřednictvím tehdejší ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové, která krátce před tím působila jako poradkyně šéfa ODS Václava Klause.

Představitelé současné ODS se za svou téměř 20 let starou snahu ovlivnit vysílání České televize několikrát omluvili. Teď ale tažení proti nezávislosti veřejnoprávního média převzaly jiné politické síly. Neformální koalice stran ANO-SPD-KSČM-Trikolóra si dokázala do Rady ČT prosadit další vlastní kandidáty: Luboše Xavera Veselého, kterého nominoval spolek Centrum pro občanské svobody šéfa Trikolóry Václava Klause mladšího Pavla Matochu, který má blízko jak k Andreji Babišovi, tak k Václavu Klausovi mladšímu; a konečně bývalou ekonomku Institutu Václava Klause Hanu Lipovskou. Tato neformální koalice i díky těmto jménům devítičlennou televizní radu zcela ovládá.

A kolem nových členů rady se objevují
stará známá jména. Kromě Václava Klause staršího a Václava Klause mladšího,
kteří prosluli svým nepochopením veřejnoprávních médií a vlastně by je nejradši
zestátnili, může do dění v České televizi opět zasáhnout Jana Bobošíková. Nově
zvolená radní Hana Lipovská už oznámila, že právě Bobošíková se stane jednou z
jejích poradkyň.

„Zdá se totiž, že nejen při slibované
"Televizní krizi 2.0" se zkušenosti z televizní krize 1.0 budou
hodit,” nechala se slyšet Lipovská, které bylo v době „televizní krize 1.0”
pouhých 10 let. Lipovská i proto s veřejnoprávní televizí nemůže mít velké
zkušenosti, snad jen kromě toho, že se v letech 2008-2009 podílela na vymýšlení
soutěžních otázek pro pořad AZ-kvíz.

Poslední volba členů Rady České televize
je úspěchem hlavně pro Václava Klause mladšího. Je to vlastně obdivuhodný výkon
získat s pouhými dvěma poslanci tři členy televizní rady. Na tomto bizarním
příkladu lze prokázat, že současné složení televizní rady zdaleka neodráží
všechny významné „regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy”,
které by v ní měly být podle zákona o České televizi zastoupeny.

Rada je přitom vysoce vlivná instituce, která se může nepřímými cestami pokoušet ovlivňovat i zpravodajství České televize. Rada mimo jiné jmenuje a odvolává generálního ředitele televize, rozhoduje o stížnostech týkajících se ředitele nebo schvaluje rozpočet a závěrečný účet České televize.

Nečekejme žádnou převratnou revoluci.
„Normalizace” poměrů v současném Česku neprobíhá zdaleka tak dramaticky jako v
Polsku nebo v Maďarsku. U nás nedochází ke změnám ústavy či rychlé a očividné
politizaci justice. Změny směrem ke stále oblíbenějšímu „hybridnímu” modelu
společnosti se v Česku odehrávají plíživě. Zhruba tak plíživě, jak probíhalo
převzetí moci Andrejem Babišem nad redakcí Mladé fronty Dnes poté, co ji v roce
2013 koupil. Tyto změny jsou rozprostřeny do delšího časového období tak, aby
si jich pokud možno nikdo nevšiml.