Využívejte propojený svět

Videokonference eliminují vzdálenosti a nutnost schůzovat kvůli maličkosti. Na pár kliků lze objevit odborníka, který problém vyřeší za zlomek nákladů. Filip Dřímalka, specialista na digitální inovace, společnostem radí, jak z dnešních vychytávek vytěžit maximum.

Většina českých firem si vystačí s několik let starým softwarem, který se skládá jen z těch nejnutnějších programů. Proč se firmy zasekly na tomto základu a nepotřebují nic lepšího?

Často je to o tom, že nevnímají přínos nových služeb a technologií. Je to asi v nátuře člověka pracovat s tím, co má, a neměnit, dokud to staré funguje. Často je to i neochota přicházet s novými řešeními, o která se musejí starat novým způsobem. A v neposlední řadě je to nevědomost. Nevědí, jaké jsou nové trendy. Nevědí, že existují nástroje, které dokážou zefektivnit práci, zvýšit produktivitu. Je to kombinace nevědomosti a neochoty vyzkoušet něco nového.

Selhávají podle vás výrobci, kteří nejsou novinky schopni firmám prodat, nebo firmy, protože nehledají efektivnější software?

Já myslím, že jde o obojí. Problém u výrobců je, že často tyto nástroje, aplikace a služby pocházejí z dílen startupů, které jsou inovativní, ale nejsou zkušení v obchodu a marketingu. Mají inovace, a nemají zákazníky. Na druhé straně ve středně velkých a velkých firmách vidím neochotu IT oddělení investovat čas, energii a peníze do nových věcí. Je to asi na obou stranách. Ale když je ve firmě v pozici s rozhodovacími pravomocemi někdo, kdo vidí přínos nových trendů, tak novinky vždycky vybojuje. Je to tedy hodně o tom, mít ve firmě advokáty novinek.

To bývají nejčastěji mladí lidé. Firmy ale nechtějí ani po nich, aby využívali, co je pro ně běžné. Když se nabírají stážisté do firem, do administrativy, důležité je, aby uměli Excel. Nedusí firmy v mladých lidech nadšení pro nové trendy?

Částečně ano. Firmy v tom někdy vidí rozmar. Vidí novou věc, která se časem třeba přestane používat. Ale nevidí to, že počítač, tablet, telefon, já už to nerozlišuji, že je to nástroj. Je to šroubovák. Pokud firmy chtějí, aby zaměstnanci dělali práci dobře a mohli se na ni soustředit, tak jim musejí pořídit kvalitní a multifunkční šroubovák. Je to pracovní nástroj, a pokud jim to pomůže plnit úkoly, tak by měli mít co nejlepší nástroj.

Jaký nástroj, když budu používat váš termín, byste firmám doporučil, aby pořídily?

Jednou z nejzákladnějších věcí jsou videohovory a videokonference. Eliminují vzdálenosti a nutnost schůzovat kvůli každé záležitosti. Další věc je využívání mikrooutsourcingu. Dnes za pár minut seženu člověka, který mi může pomoct prakticky s čímkoli za zlomek nákladů. Tím, že jsme všichni propojení, tak jsou lidé dostupnější než kdy předtím. Na dosah prstu na chytrém telefonu máte pomoc. Pak jsou to základní aplikace, které vám zaručí to, že můžete mít bezpapírovou kancelář - aplikace na poznámky, na úkoly a na sdílení. Jde o pár základních aplikací, které by firmy skutečně měly mít, a pak existují nadstavbové, které jsou důležité jen pro určité firmy nebo činnosti.

Hodně se mluvilo o projektových softwarech, přes které lze řídit týmy lidí a jejich jednotlivé úkoly, například Asana. Nevím o tom, že by je někdo v Česku využíval. Uspěly podobné programy?

Asana je poměrně populární. Velkým trendem je aktuálně Slack. Já ale vždycky ve firmách říkám, že je potřeba se podívat, jak vypadá komunikace a co je potřeba zlepšit. Často nejsou samotné vnitrofiremní komunikace vyhovující, a i tak se snaží naroubovat zavedené procesy na nějaký software nebo se software snaží předělávat tak, aby vyhovoval stávajícím procesům. Lepší je ale podívat se, jestli jsou všechny procesy nutné tak, jak jsou nastavené. Dívám se na ně metodou pětkrát proč. Pětkrát se ptáme, proč je daná věc nutná. Když firma začne používat novou službu nebo aplikaci, tak je to ideál ní příležitost zrevidovat procesy a udělat je efektivnější.

Existují statistiky, jestli se daří firmám, které hledají novinky, lépe?

Asi by se daly sehnat statistiky, kolik firmy ušetří času využíváním určité aplikace. Například jsou aplikace na správu e-mailu, které zprávy chytře řadí do složek a každý týden vám pošlou zprávu o tom, kolik vám ušetřily času tím, že nedůležité e-maily zařadí do složek, abyste je nemusel číst.

Ale zobecnit se to nedá. Nejde jenom o to, jakou nám to přinese úsporu, ale i o to, že člověk má dnes daleko více práce a povinností a zaměstnanci by měli být v mentální pohodě a neměli by se stresovat tím, že nějaký základní úkol jim zabere desítky minut.

V jaké fázi se vám firma ozve, že potřebuje radu?

Jsou dva případy. Buď vědí, že by měli něco dělat. A teď se nebavím jenom o inovacích dovnitř firmy. Třeba chtějí nějakou mobilní aplikaci a nevědí, co by měla umět. Osobně hodně přednáším na konferencích, kde se snažím ukazovat konkrétní příklady, jak zajímavé inovace pomohly firmám. Když je to inspiruje, tak si mě většinou zavolají a společně pak najdeme způsoby, jak mohou digitální inovace využít ve svůj prospěch.

Co od vás mohou firmy očekávat?

Většinou je to tak, že najdu nejdříve příležitosti, kde firma může využívat různé online služby, aplikace a nástroje k tomu, aby mohla růst. Tedy takové, které jim pomáhají při tvorbě nových produktů, nových služeb, zlepšují péči a servis pro zákazníky, a pak samozřejmě řeším efektivitu dovnitř. Zadání si vlastně ve firmách dělám sám. I když je každá firma jiná, tak některé procesy jsou podobné, někteří zákazníci jsou podobní. Proto dokážu poměrně rychle a přesně najít příležitosti pro inovace.

Zmínil jste vztah se zákazníky. Je to stále slabina českých firem?

Je to téma. Samozřejmě jsou zde případy, kdy firmy neumějí komunikovat v opravdovém prozákaznickém přístupu. Jde o návrat k heslům jako „Zákazník je pán“ a „Vše pro zákazníka“. Souvisí to i s tím, že spousta zákazníků volí jinou formu komunikace, než na jakou jsou firmy zvyklé. Místo toho, aby zavolali do firmy, tak napíší na sociální sítě. A firma, která na to nemá nastavené procesy a není dedikovaná na komunikaci, neodpoví včas a zákazník není spokojený.

Radím proto společnostem, aby si udělaly seznam kontaktních míst, kde se firma, produkt a značka setkává se zákazníky, a aby popřemýšlely, jestli to kontaktní místo používají na sto procent. Historicky totiž mohou preferovat určitá kontaktní místa, ale díky změnám na trhu zákazníci začali preferovat jiná. Je potřeba to propojit a pracovat s tím, že trh i požadavky zákazníků se razantně mění.

Americký výrobce brýlí umístil na internet video se svojí pracovnicí jen proto, že zákazník na sociální síti napsal, že se mu líbil její hlas. Umějí takhle uvolněně komunikovat i tuzemské firmy?

Řeknu to jinak. Firmy, které to začnou dělat, mají obrovskou výhodu. Jsou tady firmy, které jsou úspěšné právě proto, že umějí dělat marketing na sociálních sítích. Buď s novým trendem nesouhlasíte, nebo počkáte, jestli se ujme, nebo budete ten první, který to opravdu začne dělat. Pokud trend zůstane, tak máte konkurenční výhodu, pokud ne, tak jste vynaložil energii, čas a peníze do trendu, který nevyšel. Ale v tomto případě se to spíše vyplácí.

A jsou firmy ochotné takto zariskovat na nové trendy v komunikaci?

Jsou, protože vidí, že to funguje. obrovskou výhodou digitálních inovací totiž je, že se aktivity dají měřit. Pokud to dělá firma kvalitně, tak si dokáže velice jednoduše spočítat, jestli jí aktivity vycházejí. Na začátku se sociální sítě braly jako kanál pro budování vztahu se zákazníky, dnes je to ale i důležitý prodejní kanál. Nejde jen o budování značky a starost o zákazníky, ale můžete i prodávat.

Co sociální sítě speciálně šité pro vnitřní komunikaci ve firmě? Zajímají se o to ještě společnosti?

Rozlišil bych to na dva druhy sítí. Jsou tady interní sociální sítě. Třeba Microsoft koupil startup, který se jmenoval Yammer. Jde o sociální síť, kam mají přístup pouze lidé s určitou firemní doménou. Pokud máte doménu firma.cz, tak pouze vy a vaši kolegové tam máte přístup. Mění to styl komunikace. Místo toho, abych všem kolegům posílal e-mail s oznámením, že jsme vyhráli zakázku, tak to na interní sociální síti dáme jako status.

Druhou věcí jsou profesionální sociální sítě, jako je LinkedIn, které se dají využívat k budování vztahů, k efektivnějšímu prodeji. Já osobně ale čekám na to, až Facebook začne podporovat byznys komunikaci. Jak to obrovsky zasáhlo a změnilo komunikaci v privátním světě, tak to podobně změní i komunikaci v pracovní sféře. Nebudete muset odhalovat své soukromí, ale stejně budete na jedné sociální síti se všemi lidmi. Když budeme chtít navázat obchodní vztah, bude to záležitost pár kliků, a nejenže ho navážeme, ale budeme se moct i efektivně komunikovat.

Opravdu má sílu to změnit pouze Facebook?

Ve světě startupů platí „nikdy neříkej nikdy“, ale Facebook má neuvěřitelně silnou pozici, protože má už přes miliardu uživatelů a nový startup by musel mít opravdu hodně, hodně zajímavé výhody, aby přilákal další a další uživatele. Proto pokud má vzniknout síť, která má změnit způsob, jakým se obchoduje, tak to vyjde z jedné ze stávajících sítí, jako jsou Facebook nebo LinkedIn.

LinkedIn se jako sociální síť profiluje právě na byznys. Proč to ale nezpůsobilo tu revoluci, o které se bavíme?

Má k tomu z profesionálního hlediska nejblíže. Ale na LinkedInu jsou pouze lidé z vyšších sociálních skupin. Už tam neoslovíte dělníka nebo operátora výroby. Ti jsou na Facebooku. A LinkedIn nikdy nesloužil primárně ke komunikaci, když si s někým píšete, tak to není tak pohodlné. Facebook vedle toho má kontakty, vidíte, jestli je někdo online nebo ne. LinkedIn mnoho lidí využívá k tomu, že tam má vizitku. Ale neplatí to úplně všude. Způsoby využívání sociálních sítí se liší stát od státu.

Pomáháte firmám i s tvorbou strategie. Věříte, že firma, která si nedokáže určit strategii sama, dokáže přežít na trhu?

Určitě dokáže. I když společnost tlačí na inovaci a digitalizaci, tak znám spoustu firem, které to odmítají a jsou úspěšné. Znám i velice úspěšné firmy, které mají pro celé obchodní oddělení o sedmi lidech jeden počítač připojený k internetu. Ale často je pro firmy problém ona trasformace. Jsme svědky největší revoluce od dob průmyslové revoluce. Najednou má každý počítač ve své kapse. Až teď jsme propojeni tak mohutně, jak to měla stará dobrá Nokia ve svém sloganu Connecting People. Až dnes je to realita. Není to o tom, že by si firmy neuměly samy vytvořit svoji strategii, ale o tom, že jim pomáhám přenést jejich strategii do dvacátého prvního století.

S čím firmám nejvíce pomáháte?

U expanze jde o nové marketingové strategie, aby se dokázaly adaptovat na to, že se změnilo nákupní chování. Lidé často vybírají a nakupují na internetu. Internet není nepřítel, je to nástroj. Pomáhám firmám pochopit, jak využít aplikace k tomu, aby mohly poskytovat lepší služby, prodaly více a zjednodušily cestu zákazníka k nákupu. Směrem do firmy jde o to, aby se nedělaly věci zbytečně a aby firma využívala své lidské zdroje na sto procent.

Jde o mix různých aktivit a na základě konzultace jim doporučím firmy, které se zabývají přímo jejich problémy, nebo jim doporučím startupy, kterých je tady opravdu hodně, aby vznikla zajímavá spolupráce. Jak už jsem říkal, startupy mají vynikající produkty, ale chybějí jim zákazníci. Když je firma otevřená a dokáže s nimi správně pracovat, tak startupy pro ně mohou udělat velmi hodně. S minimem nákladů budou mít nový produkt nebo službu.

Paradoxní je, že Češi jsou známí jako vynalézavý národ. Je to důvod, proč si vystačí s málem?

Funguje to. Češi jsou takoví a ve startupech se snaží něco změnit. Chtějí přijít se službou, která tradiční problém řeší úplně novým způsobem. Ale ve firmách se bojuje i s druhou českou vlastností a tou je neozývat se. I když pracují s nástrojem, který jim nevyhovuje, tak se s ním pokoušejí pracovat a neprosazují změnu. V zahraničí je to často známka toho, že je pracovník dobrý, když se dokáže prosadit, u nás se to bere jako negativní, že jdete proti svému šéfovi. V zahraničí je argumentace v rozporu se šéfem chápaná jako zájem dělat svoji práci lépe.

Evropská unie má ve své strategii Horizont 2020 podporu inovativnosti firem. Má smysl vytvářet takové strategie?

Určitě. Těch pilířů na podporu digitálních ekonomik je několik a podpora inovací do nich patří stejně jako podpora IT vzdělávání. Možností, jak může stát, Evropská unie nebo nějaká instituce podpořit digitální ekonomiku, je celá řada. Problém většiny strategií je, že zůstanou pouze strategií. V České republice jsem aktivní v Institutu pro politiku a společnost, kde vedu skupinu Digitální Česko.

Vzniklo několik dokumentů, které stanovily, co všechno se má udělat, ale zůstalo pouze u strategií. Největší problém je, že tady není jednotný lídr, který by měl všechny kompetence pohromadě, ať už je to osoba, ministerstvo nebo úřad. Takže ano, smysl to má. Vidíme to v Estonsku, vidíme to v Anglii a Dánsku. Jenomže pokud na strategii není navázaný žádný akční plán s jasnými kroky, co a kdy se bude realizovat, tak zůstane vždycky jen u strategie.

Chybí České republice ministerstvo informatiky?

Nejsem politik, takže neumím říct, jestli není vhodnější třeba Úřad pro digitální záležitosti, jak to vyřešili například v Dánsku, kde má tento úřad pod sebou všechny aktivity, nebo ministerstvo informatiky, jako je to třeba ve Spojeném království, každopádně dnes má část agendy ministerstvo průmyslu a obchodu, část ministerstvo financí, část ministerstvo vnitra. A když se bavím přímo s úředníky, tak zjišťuji, že to nikdo neřídí. Když zjišťujete, proč se něco nezavedlo, tak slyšíte, že to není v ničí gesci. Nikdo nemá žádnou pravomoc, všichni si to přehazují a nic se nerealizuje. Evropskými pilíři jsou granty, dotace a konzultace s odborníky.

Co byste navrhoval pro české prostředí? Primárně je to o tom, zavést kvalitní řízení IT projektů elektronizace veřejné správy. Když se realizuje nějaký státní projekt, aby neskončil průšvihem a udělal se efektivně a přizvali se skuteční odborníci. Další bod je podporovat IT vzdělání a opravdu převést školství do 21. století, protože dnes je zapotřebí úplně jiných schopností než před patnácti lety. Podpora vysokorychlostního internetu, na té se už nějakým způsobem pracuje. Podpora inovací, u kterých je ale důležité důsledně měřit výstupy a přínos.

Dnes se investují dvě miliardy korun do daňových úlev s tím, že vlastně jediné, co se řeší, je, jestli to splnilo podmínky daného úřadu, nebo ne. Nikdo nevyhodnocuje, jestli ten projekt měl smysl, nebo ne. A v neposlední řadě podpora e-governmentu. Například v Kataru si můžete přes mobilní aplikaci zažádat o občanský průkaz nebo převést nemovitost. U nás nemáme kvalitně vyřešené ani takové věci, jako je datová schránka.