(EURO 36/2005)
V poslední době je jen obtížné vyhnout se tématu mediální kauzy kolem prodeje Unipetrolu společnosti PKN Orlen. Zejména v rozhovorech s osobami poměrů v České republice méně znalými se setkávám s přímou otázkou, jestli skutečně v celé záležitosti existovaly úplatky. Na přímou otázku přímá odpověď, a ta zní v mém případě: „Samozřejmě že nikoliv.“ Následuje můj výklad o tom, že slovo jako úplatek je ošklivé a je vzápětí následováno obludným výrazem korupce.
Už i slovník socialistického obchodníka na světových trzích znal slůvko provize a tržní hospodářství přineslo pravý rozkvět slovní zásoby na toto téma. Připomenu pouze některé výrazy, které mi vytanuly na mysli a se kterými se můžeme běžně setkat, jako záloha, osobní dar, speciální sleva, různé režijní výdaje, manažerský příplatek, provozní náklady, zvláštní náklady, zvláštní příplatky, poplatek za zprostředkování, dary politické straně, dary dobročinným organizacím, nadacím a fondům, mimosmluvní platby, vstupní poplatky, náklady na tržní externality, náklady na pozitivní PR, marketingové a reklamní náklady, náklady na poruchy trhu, náklady na ošetření možných rizik, výdaje managementu, organizační náklady, transakční náklady, záloha na podíl na zisku a nakonec ona tradiční provize. To vše jsou jen některé z mnohých názvů kolonek, ve kterých se mohou skrývat prostředky, které lze v případě souběhu mimořádně nepříznivých sociálně tržních podmínek (čti „když to praskne“) nazvat oněmi neblahými a dehonestujícími slůvky.
V tržním hospodářství možná nelze uplácet, ale lze motivovat. Taková motivace nebývá samozřejmě součástí vládních ani stranických politik, ale byla je a zůstane součástí vládních stranických i obchodních praxí. Motivace je často opisována spojením „výraz opravdového a upřímného zájmu“ nebo pro zvláště odporné případy výrazem „naznačení snahy ochotně, nezištně, účinně, a pokud možno okamžitě pomoci“.
Když si vezmete průvodce společenským chováním nebo různé bedekry, najdete tam pro evropské země a evropské kulturní prostředí zpravidla doporučení o obvyklém spropitném ve výši osmi až deseti procent. Například pokud bych měl v Evropě za něco zaplatit náhodně zvolených třináct miliard nějakých měnových jednotek, je řádné evropské spropitné mezi 1,04 a 1,3 miliardami měnových jednotek. Což je, kdyby šlo náhodou o české koruny v objemu třinácti miliard, spropitné něco kolem 40 milionů eur. Náhodou. Tedy, už ne náhodou, ale po dělení kurzem. Při výrazu spropitné mi paměť zbloudila do mého dětství, kdy v restauracích visely povinně cedulky s nápisem „Neurážejte nás spropitným“ a již tenkrát to ti podnikavější dávali co nejvíce na oči, aby snad někdo na spropitné nezapomněl. A ti největší experti to dopisovali na jídelní lístky. Zisk z propagace spropitného vysoce převyšoval ztrátu způsobenou občany, kteří se přitrouble nebo i vychytrale nápisem řídili.
Proč to všechno říkám?! Dnes jsem seděl s jedním známým v restauraci a jak jinak, řeč zabloudila na Unipetrol a úplatek. Známý je zkušený muž, orientovaný v českém prostoru a čase jako málokdo. Vyložil jsem mu tedy svou teorii úplatku a on se smál a říkal, že bych to nikde asi takhle veřejně nahlas neřekl. A já jsem si přiznal, že asi ne. Když tu mi číšník přinesl účet a na něm se po všech náležitostech ministerstvem financí daných skvělo registrační pokladnou vytištěno sdělení: TIPS AREN´T INCLUDED. Byl jsem okouzlen hned třikrát. Novostí naší doby, která našla novou podobu výzvy „Neurážejte nás spropitným“ ve formulaci „Spropitné není ( v účtu) zahrnuto“, dále tvůrčím využitím možnosti registrační pokladny, která dává možnost upozornit platícího, že by měl přitlačit, když už není, alespoň podle MF ČR, právě díky dotyčné registrační pokladně řádnou částku tak snadné zašantročit a nakonec samotným nádherným podobenstvím a zjevením toho, kdyby se úřady všude v Evropě oděly do transparentů s heslem TIPS AREN´T INCLUDED a překladem v národním jazyce. Tam, kde je jazykový zákon, by to bylo obráceně. Jak krásný doplněk k našim Zimmer frei. Mimochodem, zmíněná pokladna to kromě v korunách tiskla i v eurech…
Ladislav Žák,
zaking@volny.cz
