R e g u l a c e t r o j ú h e l n í k u
Vladimír Kreidl je členem představenstva a analytikem společnosti Patria Finance, našeho největšího nebankovního obchodníka s cennými papíry.
Brazilská krize zesílila myšlenku navázat na sebe pevně kurs jenu, dolaru a eura. Je to podle vás reálně možné?
V současné době je to především konflikt mezi politiky a centrálními bankami, protože v Evropě jsou tomu někteří bankéři nakloněni a Evropská centrální banka (ECB) je striktně proti tomu. Proč? Základní myšlenka hospodářské politiky je následující - kolik mám cílů, tolik musím mít nástrojů. Pokud chci sledovat čtyři cíle, musím mít čtyři nástroje, a nikoliv pouze jeden. Pokud se tedy dohodne, že centrální banky jsou zodpovědné za nízkou inflaci, tak je současně nemohu činit zodpovědnými za fixní kurs. Tyto dva cíle spolu sice úzce souvisí, ale mohou nastat situace, kdy jsou v rozporu. A pokud mám pouze jeden nástroj, kterým můžu manipulovat - úrokové sazby - nemohu sledovat dva cíle. To je zřejmě důvod, proč se ECB brání vzniku systému pevných kursů.
Lze uvést příklad, kdy jsou dva cíle nekonzistentní?
Pokud by začala měna posilovat, tak centrální banka, jestliže se zaváže držet pevný kurs, reaguje neomezeným množstvím intervencí. Například u nás před třemi lety nastal ohromný příliv kapitálu, což by normálně měnu zhodnotilo, ale protože jsme měli fixní kurs, musela ČNB devizy kupovat a dávat za ně trhu koruny. Tím udržela kurs, ale pustila současně do oběhu velké množství peněz, což bránilo poklesu inflace.
Cílem ECB je inflace do dvou procent, růst peněžní zásoby plus minus 4,5 procenta. Pokud by měla za cíl i pevný kurs eura, tak pokud by začalo posilovat, musela by začít tisknout peníze, pouštět je do oběhu, lidé by za ně víc kupovali zboží, rostly by ceny, tedy inflace.
Argumentem může být, že jako druhý nástroj je zde rozpočtová politika. Před třemi lety se právě u nás vedla diskuse o tom, zda restriktivní rozpočtovou politikou bojovat proti inflaci.
Teoreticky ano. Ovšem vazba mezi rozpočtovou politikou a kursem není zcela jednoznačná. Teoreticky by mělo platit, že pokud rozpočtový přebytek omezí poptávku, ekonomika se zbrzdí a povede to k oslabení kursu. Ale když se podíváme na naši dnešní situaci, my jsme v hluboké recesi a kurs koruny neklesá. Druhou otázkou je, zda lze považovat rozpočtovou politiku za nástroj. Zřejmě spíš ne, protože má velkou setrvačnost jednak politickou, protože politici se o rozpočtu dohadují jednou za rok, a pak také proto, že většinou nejsou schopni udělat žádné dramatické kroky, nýbrž pokračují v nastavených trendech. I kdyby se dohodli na nějakém zvratu, stejně bude trvat rok, než se něco stane, a mezitím už může být ekonomická situace úplně jiná.
Odpor proti pevnému propojení kursů ale nemá jen ECB.
Myslím si, že to nechtějí ani ostatní centrální banky. Bohužel situace je taková, že kursy, ale i akciové trhy a částečně i trhy dluhopisů, se pohybují velmi nepředvídatelně a mohou odbíhat od hodnot, které by se na základě historických zkušeností zdály rozumné. Například v roce 1994 bylo 81 jenů za dolar a najednou před rokem jednou tolik, aniž by se výrazně změnila pozice obou ekonomik. Totéž trh akcií. Výzkumy ukazují, že obchodníci neobchodují na základě fundamentálních veličin, tedy třeba hospodářských výsledků společností, a u měn na základě stavu ekonomiky, ale hledí na krátkodobé trendy. Obecně je velkým problémem vysvětlit pohyb cen jakýchkoliv aktiv, protože se chovají náhodně a nepředvídatelně. Návrhů na to, jak výkyvy omezit, byla celá řada, ale žádný z nich nemá šanci na úspěch, protože pro stát vždy bude bližší košile než kabát. Například jednotlivé státy Evropy jsou poměrně dost otevřené, takže pro ně má smysl hlídat kurs. Ovšem Evropa jako celek je poměrně uzavřená, podíl exportu na HDP se pohybuje kolem deseti procent. Takže z hlediska růstu bude mít nastavení kursu eura k ostatním měnám malý vliv.
Ve stejné situaci je ovšem Japonsko i USA.
Ano. Jde v podstatě o tři uzavřené ekonomiky, takže je kurs bude zajímat ještě méně než před vznikem eura. Někteří odborníci tvrdí, že kolísání jejich kursů bude vyšší, protože je to bude málo zajímat. Kursy jsou nyní určovány více toky kapitálu než zahraničním obchodem.
Jaký by to mohlo mít vliv na naši ekonomiku?
Zdá se, že se budeme držet v těsném závěsu eura. Bohužel exportéři, kteří spoléhají na vývoz za dolary, tak mohou být vystaveni vyšším výkyvům kursu, než byli v minulosti.
