Co sběratele na uměleckých replikách zbraní láká? Specifické kouzlo těchto výrobků popsal téměř poeticky jeden z fanoušků historických mečů Zdeněk Zajíček. Ten získal kopii indické verze katany od kovářského mistra Zdeňka Borkovce.
Co sběratele na uměleckých replikách zbraní láká? Specifické kouzlo těchto výrobků popsal téměř poeticky jeden z fanoušků historických mečů Zdeněk Zajíček.
Ten získal kopii indické verze katany od kovářského mistra Zdeňka Borkovce. „Ta zbraň mi učarovala ve chvíli, kdy jsem ji prvně vzal do ruky. Její pochva je ze dřeva, u ústí obložená kožešinou, snadná na ovládání. Klasické katany se zavěšovaly tak, že první seknutí bylo možné už při tahu z pochvy a šlo jakoby obloukem nahoru a dolů. Typické je například zavěšení na zádech u ninjů a tah katany rukou přes rameno. U téhle je to naopak. Mírné prohnutí, zavěšení jako u šavle a tah zbraně ven a rána je obloukem zdola nahoru. Zbraň je poměrně krátká, takže se i snadno ovládá. Ale na boj ji rozhodně nepoužívám,“ říká s úsměvem Zajíček.
„Už při tom prvním kontaktu jsem ji pohladil a v duchu mě napadlo: Holka, tebe už nedám z ruky. Zkrátka něco jako láska na první pohled. Krásná, i když trochu neotesaná práce (jeden z prvních výrobků onoho uměleckého kováře), ale obrovský pocit dobrého řemesla. Do »mého« meče se pak zamiloval i pětiletý synek. Ten teď na Borkovcovi loudí výrobu světelného meče podle série filmů Star Wars (Hvězdné války) a má alespoň umělohomotnou katanu jako náhradu,“ dodává Zajíček. „Já mám katanu vždycky někde poblíž sebe. Někdy v práci, někdy doma, jindy v autě. Jen tak. Nevím proč. Možná pro nějaký pocit bezpečí nebo spíš pro přítomnost něčeho výjimečného a krásného v mé blízkosti. Někdo si kupuje obrazy, ty já si namaluji sám. Někdo kupuje sochy, ty já neumím. No a někdo prostě kupuje meče,“ uzavírá Zajíček.
