Členové EU stojící mimo eurozónu mohou být poslední šancí Řecka
Řecký problém s obrovskými veřejnými dluhy už delší dobu vyvolává otázky týkající se samotné existence jednotné evropské měny. Možných řešení už bylo navrženo více než dost a samotné Řecko přišlo s vlastním plánem restrukturalizace veřejných financí založeném na mohutných škrtech výdajů. Potřeba získat zhruba 53 miliard eur však není závislá na dobré vůli aténské vlády či Evropské komise. Peníze nakupují investoři. Otázka je, zda doposud učiněné kroky budou pro ně dostatečnou zárukou, aby Řecku potřebné finanční prostředky poskytli.
Lákavé sliby Přestože byla poslední emise řeckých dluhopisů rozebrána poměrně rychle, je třeba si uvědomit, že k ní došlo chvíli po představení řeckého záchranného plánu, navíc vychváleného čelními představiteli EU. Až nejbližší budoucnost ukáže, zda se Řekové svého plánu dokáží držet. Pokud ne, budou mít velký problém. Druhá potíž je v tom, že s řešením řeckého problému si nikdo nechce příliš ušpinit ruce. V úvahu přitom připadají dvě hlavní varianty léčby tamních veřejných rozpočtů. Za prvé si Řekové budou muset pomoci sami. Když to nezvládnou, na řadu přijde Mezinárodní měnový fond (MMF). Za druhé: Řekům pomůže někdo zevnitř EU. Obě varianty mají svá pro a proti. Nejdůležitější argument proti první je angažovanost ostatních unijních ekonomik včetně bank v Řecku a případné velké ztráty v době doznívání krize. Neoblíbené je také pomyšlení na to, že Američany ovládaný MMF by měl sanovat členskou zemi EU. Druhá varianta zase ve všech konkrétních případech přináší problém precedentu pro další problémové země. Navíc by si vynutila obcházení Maastrichtské dohody, jež vnitřní pomoc z mnoha rozumných důvodů zakazuje. Až na jednu výjimku.
Maastrichtem neomezeni Evropská centrální banka nemůže monetizovat řecký dluh kvůli Maastrichtské dohodě. V Evropské unii jsou však i nečlenové eurozóny, kteří „Maastrichtem“ vázáni nejsou. Pokud Němci nehodlají sami nést – a není se čemu divit – náklady na letitý řecký mejdan za cizí peníze, mohla by unijní dvanáctka, která stojí mimo eurozónu, zapůsobit jako jakási záchranná brzda v nejvyšší nouzi. Česká centrální banka se však k danému schématu staví přísně neutrálně. „ČNB při svém rozhodování o devizových rezervách nepřijímá a ani nesmí přijímat pokyny od jakéhokoli jiného domácího ani zahraničního subjektu. Je pouze v naší kompetenci stanovit pravidla pro to, které cenné papíry jsou vhodné pro investici devizových rezerv. ČNB má pro investování do devizových rezerv vlastní systém řízení kreditního rizika, jenž bere v úvahu výnosnost cenných papírů a také rating dané země,“ uvedl pro týdeník EURO vrchní ředitel banky Robert Holman. Pokud by se však toto řešení nakonec aplikovalo, šlo by spíš o neformální dohodu. Mimo jiné navíc nemusí být nakupujícím přímo centrální banka, může to být i vláda. „Rozumím tomu konstruktu. Vytrhlo by to trn z paty eurozóny. Dost dobře si ale nedovedu představit, co by za to eurozóna mohla nabídnout,“ zůstává k nápadu skeptický i senátor Alexandr Vondra. Ministerstvo financí se již připravuje na zasedání rady Ecofin, kde ministři financí EU budou o řeckém problému podrobně diskutovat. „Obecně je moje stanovisko velmi vlažné ke všem pokusům kolektivně financovat řecké problémy. Dle mého názoru by si měly země své potíže řešit samy. Už jen proto, abychom nevytvářeli do budoucna precedenty,“ řekl týdeníku EURO ministr financí Eduard Janota. Řešení řeckého problému mimo eurozónu, avšak uvnitř EU, je jen jedno z možných. Jeho výhodou je fakt, že by nedošlo k dalšímu porušení Maastrichtské dohody, která je posledním faktickým pilířem držícím eurozónu pohromadě. Nevýhodou je ustavení precedentu pro další problémové země. I přes počáteční entuziasmus je však vysoce pravděpodobné, že Řekové nebudou schopni sami uskutečnit extrémně drastické kroky vedoucí k ozdravení jejich veřejných financí. Pak přijdou na řadu už jen špatné a ještě horší strategie.