Bamia marsusa je okra dělaná v peci po egyptsku. Kruhový pekáč se vystele nahusto okrou (na okraji stonku zarovnanou odříznutím jeho zbytku) tak, že tenké špičky směřují doprostřed a širší strana lusku ke kraji. Vznikne nám kolo podobné terči na šipky. Na ně naklademe vrstvu naplátkovaných oloupaných rajčat obohacenou tu a tam plátkem česneku. Pošleháme olivový olej s citronovou šťávou, strouhanou citronovou kůrou a vodou a zalijeme tak, aby zálivka zeleninu přikrývala. Dáme péct do trouby asi na tři čtvrtě hodiny, až okra změkne a voda se vsákne nebo vypaří. Vznikne nám úhledný koláč. Ten necháme zchladnout a vyklopíme na kruhový talíř okrou nahoru. Opatrně, aby okrové kolo zůstalo neporušeno. Jíme studené nebo můžeme znovu ohřát.
Nejjednodušeji se okra dělá v Turecku, na Kypru a východních řeckých ostrovech, stylem „stir-fried“, tedy prokvedlávaně smažená. Lusky okry se příčně pokrájejí, asi na jeden centimetr, osmahnou se na olivovém oleji s jemně pokrájenou cibulkou a česnekem, hojně ochutí tymiánem a pepřem, obohatí několika loupanými posekanými rajčaty, s nimiž se deset minut produsí a nakonec se zalijí a promíchají s citronovou šťávou. Jí se teplé nebo zchladlé jako jeden z předkrmů či tapas, na Blízkém východě zvaný meze, nebo jako příloha k pečeným nebo grilovaným masům. „Bamyes tiganites“ se jí říká řecky. A může k ní podávat – nebo s ní i promíchat – hustý řecký (u nás selský valašský) jogurt.
Nakonec jeden z jednoduchých receptů amerických, tedy z Jihu Spojených států. „Okra and corn bake“ je na rozdíl od peprných receptů cajunských (louisianských) a orientálních pokrm anglosasky protestantsky chuťově mírný, v němž je okra sama hlavní chutí. Na plátky pokrájená okra se lehce orestuje na másle s čerstvými nebo do měkka rozvařenými kuličkami kukuřice a trochou strouhanky a přesype se do pekáče. Ve vedlejším rendlíku se z másla a mouky udělá lehká jíška, zalije se mlékem a promíchá na bešamel, přidá se strouhaný čedar, promíchá se a nechá trochu roztavit. Touto omáčkou se okra v pekáči zalije, promíchá a peče dvacet minut až půl hodiny.
To nám z okry postačí – a teď jedna novinka z pravicové gastronomie. Británie má nového slavného pravicového kuchaře. Není to kuchař nejlepší, zato je to kuchař nejpravicovější. Je jím nejdéle sloužící thatcherovec a bývalý ministr vlády Thatcherové Norman Tebbit, dnes lord Tebbit. To je ten, jenž letos po odhalení skandálů s výdaji poslanců vyzval konzervativní voliče, aby do Evropského parlamentu volili UKIP Nigela Faragea a málem si za to vysloužil vyloučení z Konzervativní strany. Ve svých osmasedmdesáti letech si povzdychl, že mu „není jasno, kam David Cameron chce stranu vést“, a pustil se do vaření. A ne ledajakého, nýbrž zvěřinového. A ne jen tak náhodou, nýbrž také díky tomu, že už čtvrt století chodí zvěřinu střílet. Tu malou: bažanty, koroptve, křepelky, sluky, divoké kachny, holoubky, zajíce. Prý se mu na ta zvířátka lépe míří, když si v nich představí Cherie Blairovou.
Jeho kniha The Game Cook čili Zvěřinový kuchař je (jako celý náš seriál) ryzí pravicová kuchařka vhodná i pro nezaměstnané Bruntálce. Biologicky čistý a libový bažant, zajíc nebo králík, vysvětluje lord Tebbit, vás u řezníka nepřijde o moc víc než gumové mdlé kuře v supermarketu. Jen musíte vědět, jak s nimi zacházet. A na to jsou dnes lidé moc pohodlní a nevynalézaví.
Vedle receptů obsahuje Tebbitova knížka i rozsáhlá vyprávění o jednotlivých divokých zvířátcích, o jejich životě a zvycích, na které jsme dávno zapomněli a nikdo nás je neučí (jako třeba proč zajíci boxují).
„Jak se z nás stává městská společnost a lovíme svoje předbalené jídlo v mrazácích a supermarketech, je důležité znát (a respektovat) tvory, které jíme. Jestliže ztratíme svůj smysl pro lovectví, ztrácíme i něco z našeho lidství.“
Lord Tebbit si tu a tam v knížce vystřelí i z evropské byrokracie a jejích regulací teplot, v nichž se musí ta či ona potrava udržovat, typů, kategorií, klasifikací označování potravin. A ze všeho nejvíc ostřeluje náš dnešní životní styl, v němž jídlo a stolování přestává být nedílnou součástí rodinného a společenského života.
„Společné jídlo je důležitý společenský rituál a já se trápím smutkem nad tím, že v mnoha domácnostech se z jídelny stala počítačová herna a rodiny nemají čas si spolu s radostí pojíst. Potřebujeme novou jídelní revoluci. Milovníci jídla, prapory vzhůru!“
Lord Tebbit se již mnohokrát projevil jako hrdina konzervatismu. Dnes je navíc živoucím důkazem PPP – ona opravdu ta politika prochází pupkem.
Styl skalního thatcherovce
„Zvěřina vůbec není drahá, pokud nebažíte po tetřívku nebo jelení svíčkové,“ vzkazuje známý britský konzervativní politik těm, kdo se diví, jak to, že zvěřině (obvykle pokládané za potravu aristokratickou a kapitalistickou) propadl právě on, člověk proletářského původu, a napsal o ní kuchařskou knihu. Většina jeho receptů je laděna ve stylu casserole – dušené maso s bohatým přídavkem pestré zeleniny.
