Výzvy pro Prunéřov

Studie společnosti CityPlan nabízí úspory miliard

Rekonstrukce elektrárny Prunéřov II se posunula do další etapy. Městský úřad v Kadani vyvěsil 27. září na úřední desku zahájení územního řízení. Spory o vhodnost zvolené rekonstrukce, které provázely už projednávání vlivu stavby na životní prostředí, se znovu rozhořely. Ekologický právní servis (EPS) si zadal ekonomické posouzení rekonstrukce. Studie společnosti CityPlan se důsledně řídí posuzováním různých variant a shromažďuje jejich pro a proti. Ekologický právní servis na jejím základě dospěl k jednoznačnému závěru, že energeticky účinnější a ekologicky vhodnější varianta, kterou investor vůbec nebral v potaz, by za 25 let firmě ČEZ, a tím částečně i státu, ušetřila deset miliard korun.

Usnadnit porozumění Částka vyplynula ze srovnání nákladů na výrobu elektřiny metodou výpočtu dlouhodobých marginálních nákladů (LRMC – Long Run Marginal Cost), kterou expertní tým CityPlanu pro srovnávací výpočty použil. Na jedné straně byl posuzován projekt přestavby tří bloků, každý o výkonu 250 megawattů, prosazovaný Skupinou ČEZ, na druhé straně možnost postavit nadkritický blok o výkonu 660 megawattů, který odpovídá nejvýše dostupnému stavu techniky a je účinnější.
Ze srovnání nákladů touto metodou vyplynulo, že účinnější varianta jednoho bloku o 660 megawattech je levnější. Náklady na výrobu jedné megawatthodiny činí v dlouholetém průměru 1667 korun, zatímco u varianty se třemi bloky o nižším výkonu i nižší účinnosti vyjde megawatthodina na 1748 korun. Na každé vyrobené megawatthodině se tedy při účinnější variantě ušetří 81 korun, což představuje 380 milionů korun ročně a zhruba deset miliard při pětadvacetiletém provozu elektrárny. A to při stejném objemu ročně vyrobené elektřiny.
Toto srovnání je nejspíše hlavním závěrem studie CityPlanu pro EPS, ale ne jediným. Nicméně EPS o něj opřel kritiku investičního záměru Skupiny ČEZ. Šéf expertního týmu CityPlanu Ivan Beneš respektuje právo objednavatele interpretovat analýzy a závěry způsobem, jaký mu přinese úspěch. Nicméně cítí potřebu posuzovat i jiné okolnosti, které nemusí působit tak jednoznačně. Co může tuto úvahu o ceně ovlivnit především, je diskontní míra, která zohledňuje časovou hodnotu peněz. Čím vyšší je podíl investičních nákladů na úplných vlastních nákladech, tím je i vyšší citlivost těchto nákladů na diskontní míru. Nákladnější projekt je na diskontní míru mnohem citlivější, a tak by nepříznivý vývoj diskontní míry mohl desetimiliardový rozdíl mezi oběma variantami relativizovat.
„V CityPlanu si u prací tohoto typu vždy vyhrazujeme, že naše analýzy budou objektivizované. Práce, která není uznávána všemi dotčenými stranami, by neměla valný smysl. Cílem těchto prací je přinést informace, jež mají usnadnit, aby tyto strany dokázaly vzájemně porozumět důvodům svého rozhodování a vést efektivní diskusi,“ uvádí Beneš a zdůrazňuje: „Za kvalitou si stojíme, a protože studie byla zákazníkem zveřejněna, tak ji může každý sám posoudit.“

Argumenty pro všechny Studie má ambice vnést objektivizovaný pohled do zpolitizovaného sporu, zda je zvolená varianta tou nejoptimálnější. „Situace kolem Prunéřova je příkladem nedostatečné komunikace záměrů, které nejen ze zákona, ale ze své podstaty ovlivňují větší počet zainteresovaných stran,“ vystihuje Beneš. Jenže k jeho vysněnému porozumění má prunéřovská kauza daleko.
Velké mlžení je například kolem poslání elektrárny. Zda má být oporou sítě, nebo být podpůrnou službou k pokrývání odběrových špiček či poklesů dodávky z obnovitelných zdrojů. Jan Šrytr z EPS poukazuje na to, že se představitelé chytají Benešovy úvahy, že varianta tří bloků by mohla být výhodnější, kdyby elektrárna byla použita jako regulační výkon v soustavě. Šrytr to komentuje: „Je zvláštní, že se ČEZ přidržuje tohoto argumentu, ačkoli na valné hromadě společnosti letos v červnu člen představenstva Vladimír Hlavinka prohlásil, že Prunéřov pro zálohování výpadku v síti sloužit nemá,“ říká Šrytr a upozorňuje, že to nepovažuje za nutné ani správce českých sítí ČEPS. Pro takovou úlohu jsou už předurčeny jiné elektrárny.
Spory pokračují i v dalších rovinách. Jestliže ČEZ argumentuje tím, že pro Prunéřov získal povolení provozu jen na 6300 hodin ročně, přičemž se víc vyplatí tři podkritické bloky, EPS trumfuje: „Tento argument je nesmyslný. ČEZ musí omezit provoz kvůli vysokým emisím svého zastaralého projektu. Kdyby měl modernější kotel, vyrobil by stejné množství elektřiny s menší spotřebou a nižšími emisemi. A při stejných emisích by mohl běžet mnohem déle, než kolik počítá studie.“ A tak studie místo aby vedla k vzájemnému vyjasnění problémů, ve vzájemné řeži argumentačně posílila obě strany sporu.

Když chybí fundament Právníci EPS upozorňují, že ČEZ oplývá tak velkou ekonomickou a společenskou silou, že mu prochází obcházení zákonů. Chystaná rekonstrukce Prunéřova je takového rozsahu, že by úřady měly požadovat posouzení více variant. Nebo alespoň dvou základních, jak to činí studie CityPlanu. Po řadě jednání s investorem a po opakovaných konzultacích s Evropskou komisí dospělo před rokem ministerstvo životního prostředí k závěru, že se po právní stránce nejedná o rekonstrukci, ale o instalaci nového zařízení. Kritériem volby mezi různými verzemi by tedy měla být podle zákona ta varianta, která využije nejlepší dostupné technologie. Přesto se tak nestalo. ČEZ předložil variantu jedinou, kterou na konci vlekoucího se posuzování vlivů stavby na životní prostředí tehdejší resortní ministryně Rut Bízková schválila.
Investor si nepochybně musel dělat vlastní rozvahu o efektivnosti různých možných postupů, ale důsledně ji utajil. Tiskový mluvčí Skupiny ČEZ Ladislav Kříž nejprve uvedl: „Ani nevíme, kolik by stála dražší varianta. To by se muselo dělat úplně jinak a tak nákladně, že jsme to ani nepočítali.“ V rozhovoru pro Český rozhlas 1 – Radiožurnál odhadoval tehdejší předseda dozorčí rady ČEZ, dnes ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, vyšší investiční náklady na elektrárnu s nejlepší dostupnou technikou o deset miliard. Poté přiznal Kříž: „S takovým číslem zatím nepracujeme, spíš si dovedu představit, že by šlo o pět miliard.“ Dá se předpokládat, že investiční náklady na nejlepší dostupnou technologii jsou vyšší. O kolik, to by však musela určit analýza na základě přesných čísel, nikoli povrchní odhady. Přesnější vstupy, které nebyly k dispozici, by vyžadovala i prognóza deseti miliard, které by měla energeticky i ekologicky účinnější varianta za 25 let ušetřit.

Přemíra závěrů Přes pokračující spory je studie společnosti CityPlan v mnoha směrech užitečná. Škoda že investor dopředu neposkytl řádné podklady pro posuzování variant, mohlo by se dospět k věrohodnějším závěrům. Autoři studie velmi litují, že dostupná data byla pro zpracování úkolu nedostatečná.
Studie má mnoho dílčích závěrů, jež nelze v článku postihnout. Jeden ovšem přejít nelze: „Z publikace Projected Costs of Generating Elektricity, v níž jsou zveřejněny odhady nákladů na elektřinu, je zřejmé, že investice na výstavbu hnědouhelných elektráren jsou v ČR o 52 procent větší než v ostatních evropských zemích.“ A to je výzva nejen pro Prunéřov.