KOMENTÁŘ Ministr financí zjevně nechápe, jaký je rozdíl mezi státními a veřejnými penězi
Poslanci minulý týden sehráli ve sněmovně představení Babišova věž a zmatení jazyků. Ministr financí Andrej Babiš chce převést účty zdravotních pojišťoven podobně jako státních podniků pod státní pokladnu. Zůstatky na účtech by mu zlepšily bilanci a financování státního dluhu. Pro zdravotní pojišťovny by to znamenalo nejen další desítky milionů korun výdajů na informační kampaň ke změně účtů, ale také ztrátu kontroly nad vlastními financemi.
Proto odpůrci převedení účtů mluvili hlavně o autonomii veřejných subjektů, hrozbě zestátnění, míchání veřejného sektoru se státním. „Doporučoval bych panu ministrovi, aby si ověřil, co jsou veřejné peníze a co státní, jaký je mezi nimi rozdíl a kdo má oprávnění s nimi nakládat. Myslím, že mu to splývá,“ řekl poslanec TOP 09 Michal Kučera.
Tyto argumenty ale ministra Babiše zcela minuly. Jako by mu jisté nuance češtiny stále unikaly. Zdůrazňoval, že peníze zůstanou zdravotních pojišťoven, že se jedná jen o čistě pragmatickou finanční operaci. „Chceme nahradit komerční banky státní bankou. Naší bankou, vždyť my jsme tady pro lidi, ne. My z toho máme všichni profit,“ rozčiloval se Babiš, „je to jenom o penězích, tak se soustřeďte na to, co říkám.“
Jenže ti, kterých se to přímo týká, tedy představitelé zdravotních pojišťoven, nevnímají přesunutí svých účtů pod státní pokladnu rozhodně jako pouhou účetní operaci a otázku peněz. A většina z těch, kteří problematice ve sněmovně aspoň trochu rozumějí, tedy poslanci zdravotního výboru, vzali jejich námitky v podstatě za své.
NEMLUVTE JIM DO TOHO
Problém je, že podle zákona může ministerstvo financí mluvit do termínů a rozsahu plateb z účtů. To připadá některým poslancům nejhorší. Navrhují tedy, aby alespoň tato možnost v případě účtů zdravotních pojišťoven odpadla. Ovšem nepřijatelné je i to, aby si stát vylepšoval bilanci prostředky, které mu nepatří. Navíc kdo by si nechal vzít ten pocit, mít svůj vlastní bankovní účet a moct si o něm samostatně rozhodovat. Přičemž ani dnes nejsou zdravotní pojišťovny zcela mimo dohled státních orgánů.
Účetnímu se může zdát, že přesunem peněz do ČNB stát nějakou korunu ušetří. Podle odhadů by plánované rozšíření počtu institucí, které mají účty u ČNB, mělo uspořit řádově stovky milionů ročně. V tom jsou ovšem nejen účty zdravotních pojišťoven, ale i dalších institucí. Třeba u Správy železniční dopravní cesty převod v podstatě nikdo nezpochybňuje, ale stále platí: do státní pokladny peníze z veřejnoprávní sféry nepatří.
STOJÍ TO ZA TO?
O tom, jestli pošlapání principu veřejnoprávnosti zdravotnictví stojí za stamilionové úspory, budou poslanci rozhodovat nejspíš v únoru. A že by mohl být podobně vítězný jako ten před osmašedesáti lety, naznačila minulý týden slova komunistické poslankyně Soni Markové. Ta Babišovi za návrh zatleskala – protože jej také vnímá jako krok k omezení plurality zdravotních pojišťoven. „Děkuji panu ministrovi za tento zákon, protože pokud tohle projde, můžeme tady mít jednu zdravotní pojišťovnu a to má KSČM ve svém programu už od roku 2005,“ uvedla Marková.
Oni jsou tady přece pro lidi.
O autorovi| ADÉLA ČABANOVÁ cabanova@mf.cz
