Jednoduché mobilní telefony...
… podněcují ekonomické naděje a růst rozvojových - a dokonce i nerozvíjejících se - národů
Zdá se, že drahocenná drobnost spojí keňskou vesnici Muruguru s 21. stoletím. Prašné červené cesty jsou zde v období dešťů neprůjezdné. Pouze několik domů má elektřinu či vnitřní rozvody vody. Výjimkou je jiná podlaha než udusaná zem. Vesničané přežívají díky kukuřici, bramborám a banánům, jež pěstují na ručně obdělávaných pidipolíčkách. Peníze navíc si vydělávají pěstováním kávových bobů, které suší venku na režných pytlích.
Ale před pár lety se na blízkém kopci objevila červenobílá věž. Stavba je pozemní stanicí mobilních telefonů. Díky její přítomnosti se život v Muruguru změnil. Tak jako ještě nikdy během minulého století.
„Šetřím čas, šetřím peníze,“ říká Grace Wachiraová, která ve vesnici provozuje malý podnik na pletení propínacích svetrů. Než byla postavena věž, musela Wachiraová chodit pěšky několik hodin do nejbližšího města nebo jet komunálním taxíkem, aby nakoupila přízi a komunikovala s kupujícími. Nikdy přitom nevěděla, zda osoba, kterou chce navštívit, bude ve městě. Nyní už používá zařízení od Motoroly k dohodnutí dodávek příze a ke komunikaci s kupujícími.
V těchto dnech má telefon každý zdejší obchodník, majitel obchodu i farmář. Nebo k němu mají přinejmenším přístup. „Zákazníci dají mé číslo dalším zákazníkům. Obchod roste,“ říká Susan Wairimuová, jejíž krejčovský krámek stojí v řadě jednopodlažních budov tvořících centrum vesnice. Dopravní firma Wilsona Maraguy v Muruguru, která sestává z jeho osoby a staršího náklaďáčku, by mohla jen těžko fungovat bez mobilní technologie. Místní farmáři, příslušníci kmene Kikujů, mu volají, aby do družstva pěstitelů v blízkém údolí zavezl kávové boby. A Maragua, temperamentní muž s baseballovou čepicí nadepsanou Strana Bachelorette, žije v domě s betonovou podlahou a se solárním panelem na střeše, který má napájet elektrickým proudem rádio či žárovky. A nabíjet dva rodinné mobily. „S pomocí mobilu,“ říká během oběda, k němuž má kukuřici, brambory a dušené kozí maso, „můžete organizovat naše kšefty.“
VYŠŠÍ ŽIVOTNÍ STANDARD
Ještě před pár lety nebyla místa jako Muruguru v mapách a plánech výrobců mobilních telefonů či poskytovatelů služeb vůbec registrována. Co by měl dělat keňský farmář s mobilem? Mnohé se změnilo. K ohromení celého odvětví se lidé žijící za pár dolarů na den ukázali být dychtivými uživateli telefonů a v mnoha částech světa se stal kredit k telefonním hovorům platidlem svého druhu. Důvod je prostý. Mobil může dramaticky změnit životní standard – ušetří zbytečné cesty, poskytne informace o cenách úrody, zavolá lékařskou pomoc, a dokonce slouží jako spojení pro bankovní služby. „Mobilní telefon je nejvýznamnější transformační technologií rozvoje,“ říká ekonom z Kolumbijské univerzity a expert na rozvojové trhy Jeffrey Sachs.
Mobilní telefony mění rozvíjející se trhy rychleji, než si kdokoliv umí představit. Dnes je po celém světě registrováno na tři miliardy mobilních předplatitelů a počet vzroste na pět miliard do roku 2015! Tehdy budou mít telefon dvě třetiny lidí na světě, předpovídá finský výrobce telefonů Nokia. Nikde není efekt tak dramaticky výrazný jako v Africe. Tam technologie mobilů často reprezentuje vůbec první moderní infrastrukturu. Nigérie, nejlidnatější země Afriky, má 134 milionů obyvatel, jimž bylo v roce 2001 k dispozici 500 tisíc telefonních linek. Tehdy vláda začala podporovat konkurenci v telekomunikacích. A dnes? Nigérie má více než třicet milionů předplatitelů služeb mobilních telefonů. Před několika lety, než se lidé „vrhli“ na mobily, mělo Muruguru pouze jednu telefonní budku. „Komunikace vázla,“ říká Paul Ndiritu, bývalý pohlavár vesnice. Od příchodu mobilních telefonů „je to břímě lehčí“, dodává.
Miliardy lidí na celém světě však stále ještě nikdy nepoužívaly telefon. Většina z nepropojené masy žije na venkově a je mnohem chudší a daleko vzdálenější než Muruguru. Výrobci mobilních aparátů i poskytovatelé už chápou, že mohou vydělat peníze právě na tom, že přivedou mobilní telefonní služby mezi lidi, kteří běžně žijí za dva dolary na den. Uživatelé kupují nové telefony za pouhých dvacet dolarů, modely z druhé ruky ještě za méně – ostatně za odpovídající pakatel bývá i provolaný čas. Pouhých 75 centů stačí v Keni na téměř 10 minut volání mimo špičku.
PENĚŽNÍ PŘEVODY MOBILEM
Všechno je zde velmi vzdálené evropským nebo americkým měsíčním předplatitelským modelům, ale firmy jako Millicom International Cellular na tom umějí vydělat. Lucemburská společnost investuje téměř výhradně v chudých zemích (často zmítaných násilím) a ve druhém letošním čtvrtletí rostl její zisk o 65 procent, čímž se dostal na 263 milionů dolarů. Millicom dokonce ani nečeká na klid zbraní, než se na trhy pustí. Působí v Demokratické republice Kongo, na Srí Lance a v Kolumbii. „Když vybudujete síť, najdete skutečně dobré zákazníky,“ říká ředitel Marc J. Beuls.
Mnozí ekonomové by souhlasili. Rostoucí počet důkazů dokládá, že přístup ke komunikaci zvyšuje příjmy a činí místní ekonomiky mnohem výkonnějšími. Vezměme si skupinu chudých rybářů v indické provincii Kerala, kterou studoval Robert Jensen, profesor z Brownovy univerzity. Rybáři zvětšili svůj denní zisk o osm procent tím, že začali používat mobilní telefony, aby zjistili, které trhy na pobřeží nabízejí nejlepší cenu za sardinky. Spotřebitelské ceny ryb klesly o čtyři procenta, protože rybáři již nevyhazují úlovek, který nemohli prodat, když připluli do přístavu a žádní kupci tam již nebyli. „O tom je ekonomické snažení - každý je na tom lépe,“ říká Jensen.
Touto charakteristickou vynalézavostí a pohotovostí vesničané potvrzují, že mobilní přístroje nejsou jen k povídání. Mobily se například stávají prostředkem k rozšíření finančních služeb pro miliardy chudých lidí, kteří nikdy neviděli banku zevnitř. David Omuchilili, jenž pracuje jako kostelní hlídač ve městě Ngong nedaleko Nairobi, používá letitý ericsson z devadesátých let minulého století k posílání části výdělku své ženě a pěti dětem do vesnice vzdálené asi 300 kilometrů. Omuchilili platí hotově agentovi služby M-Pesa, již nabízí mobilní společnost Safaricom. V tomto případě je agent zároveň dealerem mobilních telefonů na ulici v Ngongu, která je zaplavená zatoulanými kozami a osly taženými vozy, vezoucími kanystry s vodou. Agent pošle kódované číslo v podobě textové zprávy manželce Omuchililiho, jež kód použije pro vyplacení hotovosti u nejbližšího agenta M-Pesa.
Ačkoliv má jen málo Keňanů aspoň minimální zkušenost s elektronickými platebními službami, služba M-Pesa (pesa znamená ve svahilštině peníze) je od svého zavedení společností Safaricom v březnu tohoto roku stále úspěšnější. Na 6000 lidí denně se jí upisuje a společnost Vodafone Group, která vlastní 40 procent Safaricomu, přemýšlí o rozšíření tohoto konceptu do Indie. „Musel jsem jezdit s penězi domů sám. Tohle mi peníze šetří,“ říká Omuchilili poté, co poslal své ženě pár dolarů. „Potřebuje peníze na zakoupení jídla,“ vysvětluje.
Ekonomové se stále pokoušejí vyčíslit makroekonomický efekt této komunikační exploze, ale je zde jedna velká pochybnost. Leonard Waverman, předseda ekonomické fakulty v Londýnské obchodní škole, má za to, že desetiprocentní nárůst, dosažený v rozvojových zemích díky rozvoji mobilních telefonů, přidá 0,6 procentního bodu k hodnotě ekonomického růstu. Ve skutečnosti jde příchod mobilní komunikace do Afriky ruku v ruce s vlnou růstu. Ekonomika světadílu bude v letošním roce růst o sedm procent, což představuje podle Mezinárodního měnového fondu pětadvacetileté maximum. Přispívají k tomu i mnohé další faktory, například výše cen komodit, omezení ozbrojených konfliktů a působení lepších vlád v zemích, jako jsou Keňa a Tanzanie. Ale základním principem hospodářství je potřeba trhu na efektivní využití informací. A mobily poskytují informace těm, kteří je nikdy předtím neměli.
Telekomunikační průmysl zažívá v rozvojovém světě nové úrovně podnikání a vytváření pracovních míst. Nahashon M. Macharia, obchodník z Nairobi, otevírá nové obchody s mobilními telefony a kredity na volání souběžně s expanzí sítě Safaricom. „Kdykoliv přijdou s něčím novým, pokoušíme se poskytnout pokrytí,“ říká Macharia do rytmu reggae během slavnosti u příležitosti otevření nového outletu ve městě Othaya ležícího asi 80 kilometrů od Nairobi.
Jako kdyby tu byl dokonce cítit závan šílenství „start-upů“, jak se rodí nové a nové společnosti, připravené sloužit průmyslu mobilních telefonů. M-Tech Communications, společnost založená v roce 2001 a sídlící v nigerijském Lagosu, vyvíjí pro mobilní operátory v Keni, Ugandě, Pobřeží slonoviny a mnohde jinde obsahové služby - od vyzváněcích tónů po informace o cenách úrody. „Tyto trhy mají velkou hodnotu, čistě už jen kvůli počtu lidí,“ říká její spoluzakladatel a šéf Chika Nwobi, absolvent Státní univerzity východního Tennessee. Zdá se, že každý se činí. V Keni, kde Safaricom umožňuje stát se dealerem komukoliv, je běžné vidět, jak u stánků se zeleninou, kde se prodávají banány, rajčata i zelí, nabízejí též stírací karty s kódy zaručujícími přístup k dalším minutám volání.
Ale náklady na jednu minutu mobilních služeb jsou často překvapivě dražší než na rozvinutých trzích. Předplatitelé u společnosti Vodacom, což je joint venture Vodafonu a afrických investorů v Demokratické republice Kongo, platí 26 centů za minutu denního hovoru uvnitř sítě. Pro srovnání, zákazníci s paušálními smlouvami platí ve Spojených státech asi deset centů za minutu hovoru ve špičce a v Německu sedm centů. Je tomu tak proto, že uživatelé v chudých zemědělských oblastech často musejí nést vyšší náklady na vybudování sítí v oblastech bez elektrického proudu nebo bez dobrých dálnic. Například Safaricom zničí na keňských cestách každý měsíc jedno auto. A krádeže generátorů a paliva přivedly některé společnosti k opatření postavit ke svým vysílačům ozbrojenou stráž.
Aby udrželi náklady za hovorné na minimu, vesničané si sdělují jen to nejnutnější a velmi intenzivně využívají SMS. Prozvánění, kdy volající přeruší hovor po prvním zazvonění, je rovněž velmi populární. Může to znamenat „Přijel jsem“, „Zavolej mi“ nebo mnoho dalších, dopředu dohodnutých významů. Běžné je také sdílení telefonu s jinými osobami. Někteří uživatelé si koupí pouze SIM kartu za méně než dolar (ta po založení do telefonu zaručuje přístup k síti) a přístroj si půjčí od někoho jiného. Mnoho uživatelů telefonuje aktivně jen zřídka. Důležité je udržet předplacený kredit aktivní, aby bylo možné přijímat hovory. Meshack Onsinyo Getuba, opravář rádií a televizí z nairobského předměstí Rongai, přechází mezi dvěma SIM kartami od dvou konkurenčních operátorů a využívá je dle toho, která služba je v danou dobu levnější. Technologie mobilů „zlepšila životní styl, kterým žiji“, říká, protože si prý může zavolat o dodávku náhradních dílů, než by si je sám vozil od dealera.
S tím, jak se mobilní sítě rozrůstají, tlačí na rozvoj další infrastruktury. Někteří operátoři, frustrovaní lenivými energetickými monopoly, staví své vlastní elektrické vedení k vysílacím stanicím a vyvíjejí nátlak na vytváření nových sítí z kabelů tvořených optickými vlákny. Společnost MTN sídlící v jižní Africe například instalovala svá vlastní vlákna v Nigérii. To pravděpodobně povede k lepšímu vysílacímu spojení, které by umožnilo anglicky hovořícím zemím - Nigérii a Keni - stát se hlavními outsourcingovými středisky.
MÍSTNÍ OPERÁTOŘI
Rozšíření telefonních služeb na venkově mezi světovou chudinu přineslo vzestup nejprve vesničanům v Bangladéši. Menší záložna Grameen Bank zde začala již v roce 1997 dávat rady a půjčky místním obchodníkům a povzbuzovala je k poskytování komunálních telefonních služeb s využitím mobilních přístrojů. Říkalo se tomu vesnické telefony. Od té doby se koncept rozšířil po celém světě a stal se výnosným obchodem pro operátory typu MTN. V Ugandě jej tento operátor zavedl v partnerství s Grameenovou nadací (sídlící ve Washingtonu D. C.), ale v loňském roce již převzal nad operací, čítající třináct tisíc podnikatelů „na částečný úvazek“, plnou kontrolu. „Vesnické telefony nám pomohly uvědomit si, že i venkovské oblasti jsou trhem,“ říká Francis Ssebuggwawo, supervizor obchodů společnosti MTN v Ugandě.
Ssebuggwawo si to prý uvědomil ve chvíli, kdy řídil Ford Pick-up po hrbolaté a děravé dálnici, jež zosobňovala dokonalou ukázku nedostatků africké infrastruktury. Jel právě do kraje zvaného Wabusana, kde se chystal sejít s operátory vesnických telefonů. Wabusana leží pouze 80 kilometrů severně od hlavního města Kampaly, ale jedna cesta zabere téměř tři hodiny, neboť auto musí zdolat špatně vydlážděné nebo prašné cesty lemované poli ananasů a jeden a půl metru vysokými věžemi mravenišť (která mimochodem poskytují místní specialitu, mravence grilované na špejli). Na jedné mýtině pak čeká fronta lidí na zdarma vydávané sítě proti moskytům, protože moskytiéry nabízejí nejdostupnější prevenci malárie zuřící v této části Afriky.
Ssebuggwawo konečně brzdí. Zastavuje u skupinky pochmurných betonových a cihlových budov situovaných na křižovatce dvou prašných cest. Tato výspa uživí čtyři vesnické telefonní „operátory“, jejichž obchody ukazují, jak rozšíření telekomunikací poskytuje živobytí tisícům Afričanů. Hasifa Nakitiová, která vypadá tak na třicet, živí jedenáctku dětí – pět má vlastních a o šest dalších pečuje z různých důvodů – z příjmu z vesnického telefonu a z prodeje pohárků plných matoke (jde o pokrm, připravený z banánovníku, ale na pohled vypadá asi jako šťouchané brambory). Nakitiová říká, že spoří, aby si koupila kus země a vlastní dům.
Matka čtyř dětí Ezeresi Serukeeraová, která provozuje vesnický telefon ve Wabusaně v prostém dřevěném stánku, rozšířila po získání půjčky 385 dolarů na nákup telefonního přístroje i svůj dům. Serukeeraová splatila půjčku za šest měsíců, a nyní dokonce slouží jako jakási místní banka. Lidem pomáhá v přeposílání peněz od jejich příbuzných v Kampale. Lidé elektronicky převedou telefonní kredit na Seerukeeaovou, ona (po odečtení malého poplatku) předá ekvivalent v hotovosti a znovu prodává kredity jiným volajícím.
Operátoři se scházejí se Ssebuggwawoem v matně osvětleném interiéru jedné z budov, která se rychle plní zvědavými dětmi. Operátoři jej bombardují stížnostmi a návrhy. Proč MTN nedělá více pro podporu vesnických telefonů? Proč nemohou prodávat telefonní kredity v jednotkách, které jsou kratší než minuta? Proč informace od MTN, založené na textových zprávách, neobsahují více relevantních zpráv pro farmáře a neposkytují informace o - řekněme - cenách ananasů spíše než zprávy o válce v Iráku? Spolu s tím, že více vesničanů vlastní mobily, operátoři vesnických telefonů poukazují na potřebu nových zdrojů zisku. A ty vidí například v poskytování informací. „Musíme přemýšlet o způsobech, jak přidat hodnotu,“ souhlasí Ssebuggwawo a dělá si poznámky.
Průmysl mobilních telefonů stále více naslouchá lidem, jako jsou vesničtí operátoři, kteří jsou v první linii telekomunikačního rozpuku. Nejnovější telefon Nokie určený pro rozvíjející se trhy, který v Keni koupíte přibližně za 37 dolarů, obsahuje takové funkce, jako je třeba možnost připojení externí antény, která vylepšuje dosažitelnost signálu ze vzdálených pozemních stanic, či software na kontrolu délky a ceny hovorů. „Jestliže se podíváme na příští miliardy předplatitelů, velká většina z nich pochází z rozvíjejících se trhů,“ říká Kai Öistämö, generální manažer Nokie pro divizi mobilních aparátů. Seskupení Nokia Siemens Networks (joint venture s německým Siemensem) posunulo v Indii koncept vesnického telefonu o krok dál. Společnost testuje své takzvané Vesnické spojení dovolující místním obchodníkům pořídit si bezdrátovou telefonní síť za pár tisíc dolarů. Vesničané mohou v dosahu místního systému telefonovat za sníženou sazbu a s mnohem nákladnější národní sítí se spojovat jen kvůli hovorům na velké vzdálenosti.
ZÁPORY
Samozřejmě že šíření technologie, která zde doposud chyběla, přináší i nepředvídané následky. Mobilní telefony mohou být využívány například pro organizování guerillové armády. (Oblast v okolí Wabusana byla v 80. letech minulého století střediskem ozbrojeného konfliktu po pádu ugandského diktátora Idi Amina.) Mezi miliony extrémně chudých lidí, kteří si ještě mobilní telefony nemohou dovolit, se může objevit nová třída nespokojených, „těch, bez telefonu“. Zedník Abraham Waigwa (28), jenž žije v Muruguru, si stěžuje, že má potíže konkurovat jiným kolegům, jejichž telefony jim umožňují být dosažitelní potenciálními zaměstnavateli. „Nedostanu práci tak často,“ říká, „můj život jde s kopce.“
Ovšem zdá se, že je to menšinový pohled. „Mobilní technologie přinesla mnohé ovoce a žádné špatnosti,“ trvá na svém Isaac Mahenia, učitel a příležitostný farmář z Muruguru. Abraham Maragua, řidič nákladního auta a 77letý otec Wilsona Maraguy, souhlasí s tím, že život ve vesnici se zlepšuje. A že mobilní telefony jsou součástí této změny. „Pociťujeme to,“ říká Maragua, který žije v domě s hliněnou podlahou a s vnitřními stěnami pokrytými starými novinami. V době keňských občanských nepokojů v padesátých letech minulého století byl politickým vězněm. A ví, o čem mluví, když uzavírá: „Netrpíme ničím.“
Síla venkova Mobilní telefony podporují ekonomiku rozvíjejících se zemí. Podívejte se jak.
* Tkadleny v indickém Maheršváru uzavírají dohody s přespolními zákazníky během několika minut raději než rozvleklou výměnou dopisů.
* Rybáři z provincie Keraka v Indii, kteří loví sardinky, si zkontrolují tržní ceny předtím, než se rozhodnou, kde svůj úlovek prodají. Zisk se jim zvýšil o osm procent.
* Pracovníci v Ugandě posílají kredity na hovory svým rodinám ve vzdálených městech; ti je pak mohou převést na hotovost prostřednictvím vesnických telefonních operátorů.
* Zedníci, kteří pracují poblíž Nairobi, hlásí velký skok v příjmech. Když stavitelé potřebují dělníky, mohou je kontaktovat ihned telefonem.
* Nuzná osídlení ve rwandském Mali i na mnoha dalších místech jsou napojena na web prostřednictvím mobilních telefonů, což pomáhá vesničanům v učení se nejen lepším farmářským dovednostem.
* Lékaři v Peru hlásí infekční diagnózy textovou zprávou SMS, díky čemuž se odpovědné instituce brzy dozvědí o centrech nákazy.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek