Firmu čeká nadlidský úkol, dobýt ztracený podíl na trhu
Dlouholetý šéf České rafinérské Ivan Ottis zatím zůstal ve své funkci. Ohlášená rotace kádrů se neuskutečnila, a to údajně na žádost zahraničních akcionářů firmy. Nelíbilo se jim, že je český partner, holding Unipetrol, obešel a že je předem neinformoval o chystané personální změně, při níž se měl Ottis prohodit s generálním ředitelem Kaučuku Kralupy Radomírem Věkem (EURO 9/2000). Zahraniční vlastníci si proto vyžádali oddychový čas a valnou hromadu plánovanou na 10. března odsunuli do poloviny dubna. Co se bude během té doby dít? Generální ředitel a předseda představenstva Unipetrolu Pavel Švarc nehodlá ustoupit. Ví, že Unipetrol může vahou většinového podílu prosadit výměnu Ottise i proti vůli zahraničních akcionářů, firem Agip, Shell a Conoco. Bude–li však chtít, aby se vztahy mezi ním a zahraničními vlastníky České rafinérské nezměnily ve studenou válku, bude je muset přesvědčit, že má k výměně pádné důvody. Na první pohled se zdá, že bude tyto důvody těžko hledat. Česká rafinérská je od svého vzniku v roce 1995 nejsilnější dcerou holdingu. Jediná je trvale zisková a v anketách nejlepších podniků v zemi má vždycky vyšší příčku než samotný Unipetrol. Je přesně v polovině rozsáhlého investičního programu a tvrdí, že před jeho dokončením není výměna vrcholového managementu vhodná. Ústup na všech frontách. Unipetrol ovšem tvrdí, že má důvod k obavám o budoucí vývoj dceřiné společnosti. Její zisk už tři roky klesá a dramaticky se snižuje i její prodej na rozhodujícím domácím trhu. Při svém vzniku firma saturovala domácí spotřebu téměř ze sedmdesáti procent. Ottis uvádí, že se nyní tento podíl snížil na padesát procent. Údaje Asociace petrolejářského průmyslu a obchodu ovšem hovoří o ještě horší pozici České rafinérské. V loňském roce klesl její podíl na prodeji autobenzinů na necelých 47 procent a u bezolovnatých benzinů, jež představují dvě třetiny celkové spotřeby, dokonce jen na čtyřicet procent. Česká rafinérská ohlásila, že chce zvýšit svůj dosavadní podíl o sedm procent. Ottis se domnívá, že toho dosáhne změnou obchodní politiky. „Výhodnější smlouvy chceme nabídnout i menším zákazníkům, uvědomujeme si však, že tím jdeme do většího rizika, řekl. Firma se podle něj dosud orientovala jen na velké odběratele, u nichž měla záruky promptního placení. Eliminovala tak problémy s nesolventními odběrateli a její pohledávky po lhůtě splatnosti nepřesahují nyní 200 milionů korun. Zisk je pryč. Sedmiprocentní zvýšení prodeje považují mnozí pozorovatelé za nadlidský úkol. „Při nynější konkurenci je to na trhu střední Evropy téměř nemožné, domnívá se například analytik ČSOB Zdeněk Šafka. Česká rafinérská se bude muset cenami přizpůsobit dovozcům, kteří mohou jít s cenami dolů, protože již ukončili modernizační programy a při zpracování ropy dosahují vyšších výtěžků. Tedy například cenám slovenského Slovnaftu či německé Leu–ny. Firma tak může doplatit na více než roční zpoždění svých investic. Kvůli odkládanému rozhodnutí o zahájení investic bude modernizace kralupské rafinerie ukončena až příští rok. Česká rafinérská měla v loňském roce po zdanění zisk 1,2 miliardy korun. Letos bude její výsledek horší a podle některých odhadů se zisk sníží až o miliardu korun. Firma definitivně vyčerpá vklad zahraničních investorů, z něhož měla dosud stamilionové finanční výnosy a naopak ji čekají výdaje, protože na další investice si bude muset půjčit. Náklady se jí zvýší i vzhledem k vysokým odpisům investice do litvínovské rafinerie, kde byla v říjnu minulého roku uvedena do provozu nová jednotka pro hlubší zpracování ropy. Nespokojená centrála. Unipetrol se netají tím, že není spokojený s pozicí, kterou má v České rafinérské. Udává, že ho smlouvy z roku 1995 (o vstupu zahraničních firem) odsunuly na vedlejší kolej. Ve výkonném managementu chce posílit svůj vliv i kvůli podezření, že Česká rafinérská hospodaří na úkor dalších dceřiných společností skupiny. Na nevýhodné dohody o předávacích cenách nejvíce doplácí Chemopetrol, bity jsou ovšem i další dcery, tedy Kaučuk a Benzina. O nutnosti prověření těchto smluv hovořil Švarc už před rokem. Po svém nástupu do Unipetrolu (únor 1999) v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že s nimi bohužel zatím nemůže nic dělat. „Nové smlouvy jsme pouze potvrdili, protože už před naším příchodem vypršelo tříleté období předchozích smluv, řekl tehdy (EURO 15/1999). Současné smlouvy platí do konce roku 2001. Unipetrol tvrdí, že Česká rafinérská má příliš vysoké náklady a dosud se nepokusila o jejich snížení. Počet zaměstnanců firmy se od roku 1995 téměř nezměnil a jejich platy – přes nízkou produktivitu práce – téměř dvojnásobně převyšují český průměr. I bez započtení platů dvaceti zahraničních manažerů dosahuje průměrná mzda 25 tisíc korun měsíčně. Ivan Ottis si ovšem myslí, že výtku o příliš vysokých fixních nákladech lze použít téměř vždy. „Je to věc názoru, řekl. I v materiálech Unipetrolu se navíc uvádí, že Česká rafinérská vloni snížila fixní náklady o 420 milionů korun.
