Obce požadují kompenzace za soužití s letištěm.
Obce kolem ruzyňského letiště válčí s Českou správou letišť (ČSL). Jde o kompenzace za nadměrný hluk a další negativní
stránky těsného soužití s letištěm.
Čitelný kraj.
Po pravdě řečeno, hluk způsobený letadly je z hlediska celkového nedobrovolného zatížení sluchových orgánů (nejde o dobrovolnou devastaci sluchu například při některých hudebních produkcích) marginální. Podle odhadu inženýra Jana Zemana z Českého ekologického ústavu činily škody na zdraví lidí způsobené hlučností jednotlivých druhů dopravy v roce 1996 sedm a čtvrt miliardy korun, přičemž na leteckou dopravu připadly pouhé čtyři miliony. Ale sám Zeman uvádí, že neexistuje směrodatná metodika výp očtů.
Jiný výzkum například už v roce 1991 vyčíslil škody způsobené nadměrným hlukem z letiště Praha-Ruzyně na 35 milionů. Dopady lze kvantifikovat z hlediska zvýšené nemocnosti, a tedy národohospodářských důsledků ztráty pracovní síly, ne bo subjektivně, podle toho, jak si je cení sami poškození. Výsledky mohou být podstatně odlišné. Jasné je ale to, že nadměrný hluk je výrazným a dosud neprozkoumaným faktorem zhoršování zdravotního stavu lidí a jeho finanční dopad se jenom v dopravě pravděpodobně pohybuje v řádu miliard korun.
Letištní hluk je nejzjevnější, protože na rozdíl od silnic existuje konkrétní adresa případných stížností na rámus, respektive žádostí o kompenzace - jsou to jednotliví provozovatelé aerodromů, v případě ruzyňského státní podnik Česká správa l etišť.
Sedmnáct až sto.
I když nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí neexistuje právní nárok na kompenzace za hluk (o potřebě zákona o hluku či vibracích nebo nějakého jiného obdobného předpisu se sice mezi odborníky mluví, nicméně není v žádném legislativním plánu), provozovatelé letišť se z pochopitelných důvodů snaží být s okolními obcemi zadobře. Na většině velkých světových letišť se od leteckých společností v souladu se směrnicemi Mezinárodní organizace pro civiln í letectví (ICAO) vybírají poplatky za hlučnost a jsou většinou zakalkulovány do celkových letištních poplatků. ČSL zavedla poplatky za hlučnost v roce 1994. Šlo o paušální částku na tunu hmotnosti pro všechny typy letadel, přičemž roční v ýnosy činily zhruba pětadvacet milionů korun, což se rovná nákladům na monitorování leteckého hluku na pražském letišti. Od té doby zde sice stoupla intenzita provozu, ale současně ubylo nejhlučnějších strojů. Nyní je skladba letového parku zhruba stejná jako na velkých světových letištích.
V roce 1996 se konstrukce poplatků změnila a podle systému curyšského letiště se jejich výše diferencuje podle hlučnosti letadel. Za moderní a nejméně hlučné stroje platí letecká společnost sedmnáct korun za tunu hmotnosti, za největší řvouny - například některé typy Tu-154, Il-62, ale i nadzvukový Concorde, který ovšem do Prahy pravidelně nelétá - 103 koruny. Nový systém je spravedlivější, ale hlavně přinese ročně o šedesát milionů korun víc, což jsou peníze, které ČSL investuje do protihlukových opatření v postižených domech a bytech.
Zóna.
Do roku 2000 dostanou lidé v Praze - konkrétně v katastrálních územích Ruzyně, Bílá Hora, Řepy a Přední Kopaninanová, lépe zvukově izolovaná okna. Nikoliv však již asi deset tisíc obyvatel Horoměřic, Hostivice, Jenče, Kněževsi, Ho stouně, Dobrovíze a Tuchoměřic, které jsou leteckým hlukem postiženy stejně a někdy ještě výrazněji.
Problém je v tom, že pouze uvedená pražská území (plus části Suchdola, Liboce a Nebušic, na nichž ovšem nejsou domy) jsou zahrnuta do ochranného hlukového pásma letiště Praha-Ruzyně vyhlášeného pro území hlavního města loni v červenci. Ve doucí oddělení životního prostředí České správy letišť Eva Říhová považuje za chybu, že ochranná zóna nebyla vyhlášena pro všechny obce. Naopak Václav Kášek, starosta Horoměřic a předseda Zájmového sdružení obcí postižených provozem letiště Praha-Ruzyně, zdánlivě paradoxně mluví o úspěchu. Přičemž oba mají pravdu. Každý tu svou.
Strach ze zóny.
Inženýrka Říhová argumentuje tím, že využití poplatků vybíraných za hlučnost od leteckých společností nelze podle striktních požadavků ICAO použít na nic jiného než na monitorování hluku a protihluková opatření. Vytvoření ochranného území je běžný správní akt, známý i z dalších zemí, který pro to vytváří právní základ. ČSL jako provozovateli ruzyňského letiště výslovně ukládá, že „zajistí zpracování stavebně-akustického posouzení ve stávajících obytných a ostatních chráněných objektech a provede taková opatření, aby hluk uvnitř obytných místností nepřesáhl hodnoty stanovené hygienickými předpisy . Náklady na tato opatření by během příštích deseti let měly přesáhnout sto milionů korun.
Starostu Káška ovšem bijí do očí jiné pasáže rozhodnutí o zřízení ochranného pásma, v nichž se například mluví o tom, že zdravotnické a školské objekty musí být v případě, že se je nepodaří zvukově izolovat, „vymístěny (normáln ě řečeno zavřeny), u obytných objektů je - „v naléhavých a odůvodněných případech - „možnost zrušení funkce bydlení a rekolaudace . Především však horoměřického starostu a další představitele místní správy straší ustanovení, že v ochranném pásmu není možná - až na výjimky schválené hygienikem hlavního města Prahy a ČSL - nová výstavba zdravotnických a školských objektů a obytné domy lze stavět jen při dodržení limitu pro vnitřní hluk, což stavbu citelně prodraží.
Hnutí odporu.
Příletištním obcím se loni v červenci podařilo zabránit vyhlášení ochranného pásma na území okresu Praha-západ až na poslední chvíli, po angažování ekologického specialisty, advokáta Petra Kužvarta a po odvolání k ministerst vu pro místní rozvoj. Václav Kášek je přesvědčen, že tím byly vesnice v okolí letiště zachráněny před postupným úpadkem. Na slova inženýrky Říhové, že zpřísněné požadavky na novou výstavbu v obcích platí, ať jsou ve vyhlášeném pásmu, nebo ne, ž e ČSL poskytuje obyvatelům obcí v okruhu letiště zajímavé pracovní příležitosti a v minulosti prokázala zájem na jejich dalším rozvoji, kontruje tím, že letiště stojí na území hlavního města, které z něj inkasuje daně, zatímco obce z něj mají jenom hluk. Na ujištění, že při povolování výstavby v ochranné zóně je ČSL připravena postupovat velmi vstřícně, odpovídá poukazem na to, že by to bylo proti ekonomickým zájmům provozovatele letiště.
Je třeba říct, že ve svých kritických připomínkách vůči ČSL není osamocen, protože zájmové sdružení tvoří třináct obcí, z nichž pouze sedmi se ochranná zóna týká. Tři pražské části - Přední Kopanina, Nebušice a Lysolaje - zájmy sdružení podpor ují. S tvrdou kritikou negativního vlivu provozu letiště na ekosystémy v povodí Únětického potoka, včetně dvou ekologických havárií v posledních letech, se k nim pod heslem Únětický potok - stoka letiště připojuje i radnice v Roztokách.
Buď, anebo.
Ačkoliv to žádná z protistran veřejně nevysloví, obce by uvítaly když už ne „vymístění , pak alespoň zastavení rozvoje pražského letiště. ČSL by zase potřebovala obce když ne hodné, tak raději žádné, protože plány na rozšíření kapacity a erodromu jsou velké, včetně výstavby další přistávací a odletové dráhy.
Obcím kolem vojenských letišť vyplatilo ministerstvo obrany v devadesátých letech na kompenzacích zhruba padesát milionů korun, které samosprávy použily podle vlastního uvážení, mnohdy, pravda, i na akce, které nemají s hlukem nic společn ého. Podobný systém - peníze do obecní kasy - požadují i vesnice kolem Ruzyně. „Auta škodí životnímu prostředí ještě víc, ale máme z nich i užitek, protože v nich jezdíme sami. Z letadel máme jen škodu, prohlašuje Kášek a z důrazňuje, že současná protihluková opatření realizovaná v ochranné zóně by byla pro vzpurné obce (ovšem bez začlenění do ochranného pásma) sice přijatelným, nicméně nedostatečným opatřením. Jejich nezvratným požadavkem je účast České správy letišť na financování základní infrastruktury v postižených obcích a zapracování těchto investic do nákladů na případný rozvoj letiště.
V odpověď na tyto požadavky zní z druhého velitelského stanoviště stejně kategorický nesouhlas. Česká správa letišť u přísného Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA) uspěje jen se striktně účelově využitými poplatky a z vlastníh o zisku financovat obce nemůže.
S touto výměnou názorů přešla lítá řež při vytváření ochranného pásma do nynější poziční fáze, která zřejmě potrvá dost dlouho. Ke škodě obcí i ČSL.
Odloženo.
Pravděpodobně jediným oboustranně přijatelným kompromisem by totiž byla účast obcí zasažených provozem pražského letiště na privatizaci České správy letišť. S vyčleněním určitého akciového podílu pro obce by kromě dvou hlavních účastníků s poru souhlasila i zainteresovaná ministerstva dopravy a spojů a životního prostředí.
Zatím však byl vysloven pouze obecný souhlas. Konkrétní jednání neproběhla, protože samotná privatizace ČSL se jeví jako běh na dlouhou trať. Podnik nefiguruje v žádném seznamu urychlených prodejů státních majetkových podílů. Jak na dotaz týdeníku EURO uvedla Monika Tlustá z tiskového odboru ministerstva dopravy, poté co ministerstvo financí při meziresortním projednávání zamítlo privatizační projekt ČSL počítající se samostatnou privatizací letišť Praha, Brno, Ostrava a Karlovy Vary (po uze pražské letiště není ztrátové, provoz ostatních letišť je dotován z jeho zisku), byla privatizace ČSL zastavena. „Ministerstvo dopravy zvažuje v současné době i jiné formy privatizace, ale konečné rozhodnutí je odvislé od řady faktorů, které zde hrají podstatnou roli, například od budoucího regionálního členění České republiky a podobně, stojí ve stanovisku Peltrámova úřadu.
