A k c i e
Tak trochu jako koš se zlevněným šatstvem vypadá dnešní český akciový trh. Na první pohled šunt k ničemu s jednotnou cenou za kus. Pak se ale v té záplavě neurčitého textilu objeví svetřík, který stojí za to a který vám budou všichni závidět.
Akcie jsou substancí kapitalismu. Jejich prostřednictvím se za standardních tržních podmínek mění volné peníze v kapitál, který pak pracuje ve výrobě a službách a dělá další peníze. U nás zatím standardní tržní podmínky nevládnou, nicméně akcie už máme a lze na nich při troše umu a štěstí i něco vydělat.
Akcie vyjadřují podíl jejich držitelů na základním jmění akciové společnosti. S vlastnictvím akcií je spojena řada práv, z nichž malého a středního investora obvykle zajímají především roční dividendy, to je podíl na ročním zisku společnosti. Ještě pozoruhodnější však je, zejména v českých podmínkách, akciový kurs.
Prázdná past
S dividendami je to v Česku bída. Jak se může každý přesvědčit pohledem do oficiálního kursovního lístku Burzy cenných papírů Praha, nejčastějším číslem v příslušné kolonce je nula. Příčinou nemusí být hned ztráta; některé společnosti nevyplácejí dividendy proto, že dosažený zisk přesouvají do rezerv. Ale i tam, kde dividendu najdeme, musíme být opatrní, o jaké číslo vlastně jde.
Například u známého a prosperujícího kutnohorského Tabáku najdeme v burzovním lístku hrubou dividendu 864 korun. Je to hodně, anebo málo? Abychom mohli odpovědět, musíme se někde dopátrat skutečnosti, že jedna akcie této společnosti má nominální hodnotu 1000 korun. Kalkulačka nám pak ukáže roční hrubý výnos 86 procent. To je fantastické, ale jenom pro ty, kdo nakupovali jeden Tabák za tisíc korun nebo podobnou cenu. Dnes stojí tento papír kolem osmi tisíc korun, takže výnos by nám vyšel na necelých jedenáct, po zdanění na osm procent.
Pohled do tabulky bankovních úroků z termínovaných vkladů na vedlejší stránce nám nicméně říká, že i osmiprocentní čistý výnos je pořád ještě velmi dobrý. Uvedená dividenda ale byla vyplacena loni v dubnu za rok 1997, o dividendách za loňský a hlavně za letošní rok se dnes můžeme pouze dohadovat. Společnost Tabák je navíc jasná výjimka, protože většina společností vyplácí svým akcionářům mnohem méně nebo vůbec nic.
Divoké pohyby
Zapomeňme proto v našich úvahách o zbohatnutí na dividendy a podívejme se na další zdroj zisku, jímž může být prodej akcií za mnohem vyšší než nákupní cenu během několika měsíců. Je to možné? Zkušenosti říkají, že ano.
I když pomineme různé podivné extrémy jako operace Viktora Koženého s Čs. námořní plavbou a další zvláštní případy, loni se takové akciové tituly počítaly na desítky. Kupříkladu burzovní kurs Podniku výpočetní technika (PVT) si v roce 1998 polepšil o 49 procent, což je víc než slušný výnos. Kdybychom vzali do úvahy kursové maximum a minimum za posledních dvanáct měsíců, dojdeme dokonce ke kladnému rozdílu kolem 130 procent. Otázkou samozřejmě je, jak najít právě teď podnik, jehož burzovní kurs v příštích měsících výrazně vzroste. Řekněme rovnou, že to je velmi složité a plné rizik. Kromě hezkých vzestupů totiž burzovní statistika zahrnuje také velmi hluboké pády.
Jestliže se ale nebojíme, hurá na to. V prvé řadě však musíme uzavřít komisionářskou smlouvu s některým z obchodníků s cennými papíry. Potom se, podle nabízených služeb od daného obchodníka, můžeme rozhodnout, zda necháme všechno na něm, anebo zda ho budeme třeba telefonem každý den nebo jenom občas instruovat, co a kdy nakoupit či prodat.
Dvě různé tratě
Vodítkem při našem rozhodování může být spousta různých informací. Jednou ze základních a přitom smysluplných cest je sledovat hospodářský cvrkot zprostředkovávaný informačními médii a hlavně různé odhady budoucího vývoje burzovních kursů od jednotlivých obchodníků s cennými papíry. Měli bychom ale mít zcela jasno, zda běžíme krátký, či dlouhý závod. Burzovní sprintér dělá hodně operací ze dne na den a sbírá drobné body do většího balíku, vytrvalec vyčkává na svou velkou ránu mnohdy i několik měsíců nebo let. Právě z důvodu neujasněného rozdílu mezi těmito strategiemi může zájemce o burzovní obchody získat od různých obchodníků na první pohled zcela rozdílná doporučení. Jeden říká „nakoupit a myslí to dlouhodobě, jiný doporučuje „prodat a má na mysli třeba dočasné uvolnění peněz investora pro několik otoček kolem jiného, momentálně atraktivního titulu.
Jako celkem srozumitelný příklad lze uvést Českou spořitelnu, která dnes kvůli svému vysloveně špatnému managementu neví finančně kudy kam, ale dlouhodobě, až dostane nové vedení a hlavně strategického partnera, si určitě povede dobře, protože žádná jiná z českých bank nemá tak výhodnou pozici na trhu jako měl a stále ještě má tento ústav. Pravděpodobné doporučení od vašeho obchodníka ohledně akcií České spořitelny proto asi bude znít následovně: krátkodobě prodat (respektive nenakupovat), dlouhodobě držet (respektive nakupovat). Ale pozor: odpovědnost máte vy!
