Badatelské úsilí mnohdy překvapí – před nedávnem se o rozruch v dějinách muzikologie postarali ti, kteří zkoumali korespondenci velkého skladatele. Libůstka, o níž si znalci díla Richarda Wagnera (1813-1883) jen šeptali, vydala důkaz: dopis, v němž autor Tannhäusera či Lohengrina pečlivě vybírá šaty pro svou milou Cosimu – Lisztovu dceru. Roku 1874 píše milánskému krejčímu: „Živůtek musí mít vysoký límec z krajky a se stužkami, rukávy musejí být úzké a šaty s volány ze saténu a s vlečkou, kabátek bude mít vepředu i vzadu stuhu“.
Hezká představa. Ale s háčkem. V manželčině deníku, velmi detailním, není o daru ani památky, takže se – pomineme-li možnou milenku – nabízí jiný adresát: Wagner sám. Ostatně jeho náchylnost k lesklému je známa. Při skládání Parsifala mohl prý tvořit pouze obklopen navoněnými polštáři z růžového saténu a jeho žák Hans von Wolzogen jej vídal v dámském kabátku. Že by ale byl hudební génius v zajetí úchylek osamocen, se říci nedá. Vezměme jen dva Wagnerovy současníky nadané jinou múzou.
Herečce Sarah Bernhardtové (1844-1923), jež nepoznala na divadelních prknech mnoho konkurentek, by dnešní sexuolog stanovil diagnózu „narcistní nekrofilie“. Důvod? Hubená kráska, které Alfons Mucha vytvářel kostýmy, šperky i plakáty, spávala v rakvi vystlané dopisy stovek svých milenců (O tom, jaké památky si na své spolunocležníky uchovávala Ema Destinnová, není radno ve slušné společnosti hovořit). A příběh třetí. Plodný Guy de Maupassant (1850-1893), autor Miláčka či Kuličky, jehož sužovala příjice i mentální rozklad, se neubránil své zvrhlé chuti po lidském mase. Dle doktora Pilleta si nechal z pitevny donést kousek mrtvoly a pozřel jej v syrovém stavu.
Je zřejmé, že mnozí výjimeční žili vedle všeobecně známých i utajenější životy. Máme je vůbec odhalovat? Co je veřejné, co soukromé? V dnešní pomatené době už sotva koho překvapí Beckham v dívčích kalhotkách a rétifistickou vášní (odborně nazvanou úchylkou na boty) se v médiích chlubí každá druhá zpěvačka. Ačkoliv; třeba ti, kteří v únoru nalezli v salvadorské rezidenci spoutaného izraelského velvyslance Tsuriela Raphaela s roubíkem v ústech a obklopeného S/M náčiním, byli asi soukromím jeho „excelence“ řádně šokováni.