Jak vyřešit dilema mezi rychlostí, dostupností a cenou připojení k internetu? Část počítačové komunity přísahá, že řešení se jmenuje Wi-Fi, zatímco druzí se na její konto pošklebují. Je tedy právě čas na chladnokrevný rozbor předností a omezení nové technologie bezdrátového připojení.
Kromě cesty přes GSM sítě jsou všechny druhy tradičních připojení omezeny imobilitou. Připojení via GSM tento nedostatek skutečně likviduje, ale jen za cenu rychlosti připojení. Nabízené varianty prostřednictvím GPRS u všech operátorů nebo HSCSD u Eurotelu nepřesahují výrazně rychlost 43 kb/s. Pro některé aplikace je takové připojení dostačující a můžeme využít velice slušného pokrytí signálem. Existují však také aplikace s vysokými objemy přenášených dat, jako jsou multimédia… Druhou překážkou je cena připojení a nepříjemné překvapení v podobě měsíčního vyúčtování.
Pod tímto úhlem pohledu se půda připravená pro Wi-Fi jeví jako nakypřená černozem.
Wi-Fi pozitiva
Hned je ale třeba předeslat, že hovoříme o technologii, která se u nás prosazovat teprve začíná (zejména z hlediska územní dostupnosti). Ale již dnes existují místa, kde ji lze s výhodou použít jako více než konkurenceschopnou alternativu ostatních druhů připojení.
Označení Wi-Fi je zkratkou pro „Wireless Fidelity“ a můžeme se setkat i s běžným, uživatelům nic neříkajícím označením 802.11b, které nalezneme na hardwaru, který je pro datové přenosy certifikován sdružením WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance). Poprvé se tyto bezdrátové sítě začaly používat v USA v roce 2000. Nyní jsou již počítače v mnoha případech vybavovány hardwarem pro využití Wi-Fi standardně. I to je příznivá zpráva. Odhaduje se, že počátkem roku 2003 bude na světě asi 10 milionů takových počítačů.
Co může Wi-Fi přinést? Především zvýšení rychlosti připojení, a to při zachování částečné mobility a nižších nákladech. Maximální rychlost se teoreticky může pohybovat nad 11 Mb/s, v praxi jsou však dosahované rychlosti nižší. Pro využití Wi-Fi je ovšem nezbytné najít lokalitu s vysílačem (tzv. hot-spotem), který síť zpřístupní. Slabým místem technologie je dosah jednoho hot-spotu, zpravidla zhruba 100 až 200 metrů. To je také důvod, proč mluvíme o částečné mobilitě. Pokud se počítač vybavený příslušnou PCMCIA kartou dostane do pokryté oblasti, lze prakticky okamžitě připojení využívat – počítač signál detekuje a provede konfiguraci (IP adresa je přidělována automaticky), záleží však i na programovém vybavení. Konkrétní rychlost připojení pochopitelně závisí i na kvalitě signálu a počtu současně připojených uživatelů v daném místě.
Velice příznivá je ovšem situace, co se týká nákladů. Jelikož je Wi-Fi technologií ve stadiu testování, existuje v Praze dokonce několik míst, kde se lze připojit zdarma, například hot-spot provozovaný společností Globe Internet na Petřinách a několik testovacích hot-spotů Českého Telecomu. Na komerčním principu už Wi-Fi nabízí společnost Eurotel. Hot-spoty instalovala především v hotelech a za přihlášení do sítě se platí klasickými Go kupony k dobíjení předplacených služeb.
Stejně jako v zahraničí i v Česku působí neziskové organizace, které provozují Wi-Fi sítě (společnost CZ Free.Net aj). Příslušníci takové skupiny (komunity) složí prostředky na nákup technologického zařízení a pak již stačí zajišťovat primární připojení k internetu. To pochopitelně není zadarmo, ale náklady na ně jsou při větším počtu uživatelů minimální.
Firmy, kterým přízvisko „neziskové“ nenáleží, poskytují takový přístup na internet zadarmo i tehdy, pokud disponují nevyužitou kapacitu datového spojení a jsou ochotny se o ni rozdělit se svým nejbližším okolím. Především v USA je tento princip hojně rozšířený a je proto možné Wi-Fi připojení využívat na mnoha veřejných místech.
Ke klasickým komerčním aplikacím, pro které je Wi-Fi primárně určeno, rozhodně patří pokrytí hotelů (například hotely Marriott jej zavádějí jako celosvětový standard), restaurací, letišť, nádraží, výstavišť. Ale také okolí firem, které chtějí svým zaměstnancům usnadnit či zpříjemnit práci (není problém odejít s přenosným počítačem nebo PDA do blízkého parku nebo do kavárny). Ne bez povšimnutí by měl zůstat motiv zpřístupnění internetu široké veřejnosti, vytváření virtuálních komunit.
Wi-Fi negativa
Jako většina technických řešení, i Wi-Fi má zranitelná místa. Především frekvence 2,4 GHz, na které komunikace probíhá, je nelicencovaná, a proto náchylná k rušení. Situace se bude zřejmě komplikovat při zahušťování sítě hot-spotů - může docházet k vzájemnému rušení a tím snižování rychlosti přenosu. Potíže mohou způsobovat například i oslavovaná zařízení bluetooth, která taktéž využívají pásmo 2,4 GHz. Zadruhé: Ačkoliv pásmo není licencované a kdokoli si může vybudovat svůj hot-spot, platí omezení maximálního výkonu jednoho vysílače. Kontrola dodržování tohoto pravidla ze strany Českého telekomunikačního úřadu zatím není důsledná a hot-spoty s větším než povoleným výkonem mohou komplikovat komunikaci. S rostoucím využitím frekvence 2,4 GHz se však tato praxe změní – v posledních měsících již byla řada neposedných vysílačů identifikována.
Zatřetí: bezpečnost. Vzhledem k tomu, že mnoho sítí pracuje jen s málo dokonalým 40bitovým šifrováním, není komunikace zcela bezpečná. Dokonce se již hovoří o existenci nástrojů umožňujících nejen zachycovat, ale i vkládat TCP/IP pakety. Tuto bolest by mělo vyřešit zavádění 128bitového šifrování.
Po odstranění těchto obtíží růstu se ovšem technologie Wi-Fi může stát rovnocennou alternativou klasických sítí.
Vstanou noví pionýři
Proč nejsou celosvětově v čele Wi-Fi pionýrů především mobilní operátoři? Bylo by jistě snazší, levnější a rychlejší stavět hot-spoty na místech, kde již komunikační zařízení existují. Na vině budou zřejmě miliardy nasypané do licencí a technologií UMTS. V hypotetické éře dobře fungujících Wi-Fi sítí by mohli operátoři ztratit některé potenciální UMTS-zákazníky. Hromadný odliv pravděpodobně nehrozí – Wi-Fi a UMTS jsou zcela rozdílné sítě a není možné nahrazovat jednu druhou, ale připojení prostřednictvím technologie UMTS bude dražší a pomalejší. Přitom již vznikají Wi-Fi sítě, které stejně jako GSM sítě umožňují přecházet z jednoho hot-spotu na druhý bez přerušení komunikace. Tato vlastnost umožní využívat Wi-Fi velmi podobně jako GSM (nebo UMTS). Přesto (anebo proto) není Wi-Fi podporována břesknou marketingovou masáží jako UMTS a snažení v této oblasti se vnějšímu pozorovateli jeví jako méně organizované a pro uživatele nejasné.
Že se však jedná o nadějnou technologii, potvrzuje naopak zájem výrobců hardwaru a softwaru. Zejména výrobci základních desek a chipsetů (např. MSI a Intel) integrují potřebné technologie již na této úrovni. Na stránkách Microsoftu se lze dočíst o podpoře Wi-Fi v nových operačních systémech. Objevují se první DVD přehrávače, které díky Wi-Fi mohou přehrávat MPEG2 video přímo z internetu…
