Hnutí z ulice proniká do světa velkých korporací
Na přistávacích dráhách seattleského a frankfurtského letiště se pohybují technici a usilovně instalují antény a satelitní spojení. Nejde však o obvyklou leteckou elektroniku. Společnost Boeing chystá zbrusu nový druh podnikání – létající internetové kavárny. Začátkem příštího roku má už být přes sto letounů této značky vybaveno rychlým bezdrátovým připojením známým jako Wireless Fidelity: Wi-Fi. Pokud si cestující s notebooky připlatí nějakých pětadvacet dolarů za let, mohou nad oblaky brouzdat po internetu, nakupovat v elektronické aukční síni eBay, doplňovat zásoby svých firem a možná i telefonovat po internetu. Boeing je do nové technologie tak žhavý, že by ji rád během dalších deseti let vybavil skoro čtyři tisíce letadel. Scott E. Carson, který je prezidentem divize Connexion by Boeing, podotýká: „Wi-Fi je na velmi prudkém vzestupu.“
Po čtyři roky byla nová technologie hračkou pro technické nadšence a domácí kutily. Dnes si proráží cestu do amerických firem. Bleskové připojení k internetu pomocí Wi-Fi stojí sotva čtvrtinu toho, co v současné době podniky platí za klubka komunikačních drátů. Pro ty, kdo dychtí po bezdrátových sítích jako výhodě před konkurencí, je to nabídka takřka neodolatelná. Společnosti od General Motors přes United Parcel Service až po zdravotnickou skupinu CareGroup používají Wi-Fi k těm nejdůležitějším úkolům v továrnách, nákladních autech, obchodech, a dokonce i nemocnicích. „Pevně věříme, že opravdový zájem se právě rozjíždí,“ prohlašuje ředitel Intelu Craig R. Barrett.
Co je to vlastně Wi-Fi? Rádiový signál, kterým se šíří internetové spojení do vzdálenosti asi sta metrů. Pokud k jeho zdroji připojíte širokopásmový modem, všechny počítače vybavené přijímačem signálu se mohou připojit k webu, ať už jsou umístěny na sousedním pracovišti, ve vedlejším bytě nebo v houpací síti na zahradě. Až dosud se Wi-Fi vyvíjelo na zanedbané periferii sítěmi propojeného světa a sdílí neregulované spektrum rádiových vln s pestrou směsicí různých zařízení od bezdrátových telefonů až po vysílačky, které upozorní, když se ve vedlejším pokoji probudí dítě.
Sítě Wi-Fi, známé jako „hot spots“, se přesto množí rychleji než blechy na psovi cirkusáka. Tisíce domácích kutilů po celém světě si už sestrojily antény a vytvořily vlastní „horké zóny“, jež následně propojili v celé sítě. V těch může veřejnost mailovat a surfovat zcela zdarma, navíc bez ohledu na to, kde se právě nachází. Od sydneyských nároží až po horské hřebeny za Seattlem takových zón existuje na pět tisíc. Vzniká nový národ ctitelů tohoto fenoménu, k němuž se přihlásilo více než osmnáct milionů lidí po celé planetě, a každým dnem jejich řady rostou.
Technologické firmy mají před sebou nelehký úkol: změnit neuchopitelný živel v globální byznys. Jinými slovy, přetvořit hnutí Wi-Fi na Wi-Fi, s. r. o. K tomu je nutno transformovat masu na koleně vyrobených „horkých zón“ do koherentních a spolehlivých sítí. A také zavést vzájemné účtování, dohody o roamingu a technické normy – na čemž už telefonní společnosti pilně pracují. Cílem, jak říká viceprezident a generální ředitel divize pro mobilní platformy ve společnosti Intel Anand Chandrasekher, je „přeměnit Wi-Fi z bezdrátové hračky na řešení, na něž se podniky mohou spolehnout“.
Pokud Wi-Fi uspěje, může internetu pomoci k rozletu. Plejáda spolehlivých horkých zón by radikálně rozšířila rozsah a možnosti webu, a změnila tak samu jeho podstatu. Cesta vpřed – a na tom se odborníci shodují – nebude jistě hladká. Na jejím konci by však mohly být proudy nejčerstvějších informací tekoucích kolem kanceláří, domovů, a dokonce vzdálených havarijních středisek. Firma MeshNetworks z Maitlandu na Floridě pracuje na systémech Wi-Fi, s nimiž by se mohly záchranářské týmy spojit pouhým zapnutím notebooku nebo kapesního počítače, i kdyby došlo k výpadku mobilních a kabelových sítí.
Společnosti však nečekají, až na trh dorazí dobře vyladěné komerční verze. Možnost zvýšení produktivity je tak lákavá, že mnohé z nich investují do systémů na zakázku. United Parcel Service si právě vybavuje distribuční střediska po celém světě bezdrátovými sítěmi v hodnotě 120 milionů dolarů. Její představitelé vysvětlují, že ve chvíli, kdy lidé u nakládky proskenují balík odevzdaný k přepravě, informace o něm jdou okamžitě do firemní sítě. Produktivita díky tomu roste o 35 procent. IBM chystá na bázi této novinky systémy, které neustále monitorují provoz dálkově ovládaných strojů od fritovačů hranolků v restauracích až po klimatizace v počítačových laboratořích.
Naspěch mají i další technologičtí obři. Intel investuje tři sta milionů dolarů do prodeje počítačových čipů Centrino, přičemž některé z nich jsou připraveny pro práci s Wi-Fi. Firma Cisco Systems se v březnu rozhodla zaplatit pět set milionů dolarů za Linksys, výrobce zařízení pro tento standard. Tím Cisco poprvé přímo zkříží meče s Microsoftem, který se do oboru pustil loni. A Cometa Networks, nový společný podnik Intelu, IBM a AT&T, buduje celoamerickou síť dvaceti tisíc horkých zón a hodlá ji dokončit během tří let. Telefonní společnosti včetně Verizon Communications a T-Mobile USA nezůstávají pozadu. „To by člověk musel být slepý, aby ten bouřlivý rozvoj horkých zón neviděl,“ tvrdí viceprezident společnosti SBC Communications pro internetové produkty Edward M. Cholerton.
Po boku gigantů táhnou hejna malých ryb. Údaje informační firmy Thomson Venture Economics hovoří o tom, že američtí investoři rizikového kapitálu vložili jen za loňský rok – období ekonomického útlumu – 2,8 miliardy dolarů do 296 začínajících firem, jež se bezdrátovou technologií zabývají. Jak výrobců a zájemců přibývá, ceny zařízení pro Wi-Fi se řítí střemhlav dolů. Vytvoření dostatečně kvalitní a výkonné zóny ve firmě dnes přijde na dva tisíce dolarů, což je pouhá pětina předloňské sazby. Ceny padají i u zařízení pro domácnosti. Agentura Gartner odhaduje, že jen čipy nabízí přes padesát firem. Vzhledem k nástupu gigantů na trh je bolestná vlna konsolidací nevyhnutelná.
I ti nejsilnější však za vidinou zlatých časů budou muset přejít hodně nebezpečné území. Konfekční verze Wi-Fi jsou často nestabilní a špatně se instalují, což podlamuje důvěru v tuto technologii. A klíčové směry vývoje nejsou dosud vyzkoušeny. Budou firmy a spotřebitelé ochotni platit třicet až padesát dolarů měsíčně za přístup k celoamerické síti horkých zón? Vyplatí se rozsáhlé investice vzhledem k počtu platících uživatelů? „Jestli se dají vydělat peníze na domácích sítích či bezdrátových připojeních?“ ptá se David Schmertz, viceprezident firmy Efficient Networks, která se v rámci mateřského Siemensu specializuje na širokopásmové připojení. „Tuto otázku řešíme takřka stále.“
Proud peněz ovšem nepoteče, dokud zabezpečení Wi-Fi nedosáhne parametrů, které společnosti požadují. Ty dnes prahnou po výkonu a pružnosti sítí nového typu, mnoho z nich ale realizaci ve strategických oblastech odkládá, dokud se nepřesvědčí, že jsou bezdrátová data v bezpečí před nájezdy hackerů, průmyslových špionů a konkurence. Společnost General Motors zavedla Wi-Fi v 90 výrobních závodech, ale instalaci v centrálách nechává až na příští rok. Proč? Manažeři se obávají, že nebude-li k dispozici nové šifrování, budou se k jejich firemní síti moci připojit i hosté v hotelu Marriott přes ulici a vytáhnout z ní důležité zprávy a údaje o rozpočtu. Odborníci slibují, že příští rok bude dokonale zabezpečených systémů Wi-Fi k mání celá řada. Případné zpoždění či informace o jejich prolomení by však mohly důvěru v novou technologii podstatně srazit.
Černým koněm ve hře jsou možné styčné plochy Wi-Fi a mnohamiliardového projektu na vysokorychlostní mobilní systém UMTS. Stejně jako Wi-Fi i nová mobilní síť slibuje bezdrátový internet. V Evropě a Asii se rozjíždí, v Severní Americe by měla být spuštěna během následujících dvou let. Jako telefonní systém má UMTS daleko širší pokrytí než horké zóny – ty jsou ovšem umístěny přesně tak, aby pokrývaly hotely, letiště a obchodní centra, kde se davy mobilních surferů obvykle pohybují. To znamená poměrně velký zásah do prognóz telefonních společností, které pokračují s realizací Wi-Fi na třech kontinentech a doufají, že budou moci zákazníkům účtovat komplexní bezdrátové služby, do nichž se vejdou horké zóny i UMTS.
Wi-Fi představuje rozvratný živel. Dá-li se však spoléhat na historické analogie, nakonec vynese tučné dividendy. Zdá se, že tato novinka kopíruje křivku, která se v internetovém věku objevuje stále častěji. Nové technologie se vynoří a způsobí bláznivý shon firem, jež se nejprve snaží možnosti vstřebat a pak z nich udělat byznys. Totéž se dělo s internetem a týká se to třeba operačního systému Linux. Internet - nejen vtiskl době svůj punc a jméno, ale zrodil i zástup úspěšných firem. Asi čtyřicet procent veřejně obchodovaných webových firem je dnes ziskových. Linux, jenž vznikl v živelném hnutí podobném dění kolem Wi-Fi, má dnes 13,7 procenta serverového trhu v hodnotě 50,9 miliardy dolarů a začíná dýchat Microsoftu na záda.
Wi-Fi slibuje podobně závratné úspěchy. Těžce zkoušené technologické společnosti na něj spoléhají jako na spásný doušek živé vody, který nastartuje růst. V krátkodobém výhledu však bude přímá návratnost spíše mírná. Hodnota nakoupeného hardwaru a služeb tohoto typu se má letos vyšplhat na 3,4 miliardy dolarů a roste svižným třicetiprocentním tempem. Budování sítí v příštích dvou letech vynese o 8,2 miliardy dolarů více. To je sice vítaná posila v době recese, ale není to dost na otočení trendu na světovém trhu s technologiemi v hodnotě jednoho bilionu dolarů. Rozumné příjmy z plateb za připojení Wi-Fi se navíc dají očekávat až po vybudování a řádném zprovoznění celoamerické sítě, což může být tak za dva roky.
Místo zlatého dolu je novinka zatím katalyzátorem dalších technologií – mění totiž téměř každý přístroj od notebooků až po pokladny v síťové zařízení. Navíc rozdmýchává poptávku po pevném širokopásmovém připojení, což připravuje cestu další generaci webových služeb. Analytik Christopher Fine z firmy Goldman Sachs & Co. srovnává výkon Wi-Fi se sítěmi počítačů na počátku devadesátých let či s telefonními ústřednami, jež se šířily ve dvacátých letech minulého století.
Intel a výrobci počítačů sázejí na vyšší odbyt notebooků, které i bez Wi-Fi vynášejí o padesát procent víc než stolní počítače. Microsoft prosazuje svůj operační systém Windows XP, speciálně upravený tak, aby s Wi-Fi dokázal pracovat. „Dá se říci, že systém Wi-Fi je důvodem, proč lidé upgradují na Windows XP,“ soudí viceprezident divize pro poskytování síťových služeb v Microsoftu Pieter Knook. Intel 15. dubna oznámil, že se na zisku za první čtvrtletí významně podílel dobrý odbyt notebooků. Nemalou roli v tom hrály jejich čipy Centrino určené právě pro práci s Wi-Fi.
Na nové sítě spoléhají i výrobci spotřební elektroniky chystající se vzájemně propojit řadu domácích spotřebičů. Techničtí fandové v současnosti posílají písničky a videosekvence ve formátu MP3 z počítačů do televizí a hudebních věží právě pomocí Wi-Fi. Takových přenosů uvidíme čím dál víc, až nová generace těchto bezdrátových sítí zvedne rychlost spojení na 54 megabitů za vteřinu. Motorola, Nokia a Ericsson pracují na telefonech, umožňujících komunikovat přes sítě mobilní i Wi-Fi a přeskakovat z jednoho typu na druhý, aniž si toho uživatel všimne. Mají se prý objevit do roka a půl. Za nějaký čas bude možná Wi-Fi předávat data inteligentním sítím doma či v továrně a automaticky sledovat klimatické podmínky nebo dodavatelské řetězce. „Použití je bez hranic,“ prohlašuje Dean Douglas, viceprezident telekomunikací u IBM Global Services. „V tomto směru je jako internet.“
Na počátku, dlouho předtím než technologie Wi-Fi nabyla zřetelnějších obrysů, byly radiotechnologie doménou podnikové sféry. Psal se rok 1985 a americká Federální komise pro spoje (FCC – Federal Communications Commission) uvolnila malou část rádiového spektra pro experimenty. Výzkumní pracovníci firem na špici vývoje, kam patří mimo jiné NCR, Symbol Technologies a Apple Computer, začali s výstavbou bezdrátových sítí. Jejich cílem bylo propojit vše od pokladen v obchodě po montážní linky automobilek. Koncem osmdesátých let se však ukázalo, že vyvinuli systémy neschopné navzájem spolupracovat. Rozmach technologie se zastavil.
Do toho všeho vstoupil v roce 1990 Vic Hayes, vědec pracující pro NCR, který se postavil do čela hnutí za standardizaci. Vydal se cestou plnou konfliktů a v roce 1997 dosáhl zavedení standardu 802.11b, známého jako Wi-Fi. O dva roky později začal Apple technologii přidávat do svých přenosných počítačů iBook za v té době neuvěřitelných 99 dolarů a nastartoval celý trh.
Závod byl odstartován. Po celém světě začali techničtí nadšenci ve městech zakládat bezdrátové sítě. Pod vedením takových průkopníků, jako Rob Flickenger v San Francisku či Anthony Townsend v New Yorku, dali dohromady provizorní linuxové horké zóny a levné alternativy nákladného vybavení. Slavné jsou například improvizované antény z plechovek od brambůrků Pringles. Sjednotili se a spojili sousedy do rostoucích veřejných účastnických sítí. Townsend, který v roce 2000 společně s Terrym Schmidtem založil firmu NYCwireless, k tomu podotýká: „Náš model Wi-Fi je založen na tom, že pokud by měli lidé za použití platit, je to k ničemu.“ Townsend a Schmidt dnes vedou podnik, který staví účastnické sítě.
Zatímco v ulicích vznikalo hnutí Wi-Fi, hrstka firem se snažila adaptovat nové sítě pro vlastní potřeby. V nemocnicích CareGroup ve státě Massachusetts instalovali technici bezdrátový systém, který umožnil propojení více než dvou tisíc lékařů a sester. Díky tomu měl zdravotnický personál přístup k záznamům o pacientech, mohl přidávat poznámky do databáze nebo kontrolovat předepsané léky na pohotovosti stejně jako na jednotce intenzivní péče. „Systém se vyplatí a doktoři jsou jím nadšeni,” tvrdí ředitel výpočetních systémů této zdravotnické společnosti John D. Halamka. Odhaduje, že se díky Wi-Fi snížil počet nákladných léčebných omylů až o polovinu.
Podnikatelé si brzy uvědomili, jaké příležitosti rostoucí komunita kolem technologie nabízí. Sky Dayton, zakladatel firmy Internet Service Earthlink, byl přesvědčen, že pokud by nesourodou mozaiku horkých zón a síťových komunit někdo sjednotil a dokázal vytvořit bezpečnou celoamerickou síť, mohl by vydělat jmění. V roce 2001 založil firmu Boingo Wireless. Základní myšlenkou bylo certifikovat jednotlivé sítě jako provozovatele sítě Boingo. Když potom účastníci platící až 50 dolarů měsíčně zapnou svůj notebook a zjistí přístupový bod sítě, připojí se. Místní provozovatelé a firma Boingo se sídlem v kalifornské Santa Monice si pak rozdělí výnosy.
Byl to dobrý nápad. Dokonce tak dobrý, že se ho chytla spousta dalších firem. V posledních dvou letech byly spuštěny desítky sítí a počet komerčních horkých zón vzrostl na šestnáct tisíc. Se svou troškou do mlýna přispěchala i společnost Starbucks, která spojila síly s T-Mobilem a nabízí zákazníkům za 40 dolarů měsíčně Wi-Fi surfování ve více než 2100 kavárnách. McDonald‘s již technologii instaloval v deseti newyorských restauracích a do konce roku plánuje přidat stovky dalších horkých zón. Gigantu rychlého stravování nejde o to vydělat na Wi-Fi službách – ty přijdou na tři dolary za hodinu – spíš chce přilákat nové zákazníky a zvýšit prodej. Ke každému menu Extra Value Meal nabízí McDonald‘s hodinu Wi-Fi připojení zdarma.
Dnes však jen málokterá komerční horká zóna opravdu prosperuje – a o nových pokusech společností Boeing a McDonald‘s mají analytici své pochybnosti. Proč? Protože nikdo nedokáže zajistit nepřerušované celoamerické pokrytí, bezpečnost je stále ožehavé téma a mnoha potenciálním uživatelům připadá technologie příliš drahá. „My tyto služby nevyužíváme,“ uvádí Tripp McCune, první viceprezident a ředitel informačních technologií v reklamní agentuře Deutsch. „Nenabízejí totiž tak široké pokrytí, aby našim lidem k něčemu byly.“
Wi-Fi technologie teď stojí před úkolem převzít roli jednoho z pilířů našeho sítěmi propojeného světa. A Intel je na její straně. Jen vloni vložil generální ředitel společnosti Craig R. Barrett 150 milionů dolarů do fondu určeného právě na projekty využití bezdrátových sítí. Na Wi-Fi pracuje osm set techniků Intelu a v prosinci firma spolu s IBM a AT&T spustila systém Cometa. Na rozdíl od společnosti Boingo si Cometa vybuduje vlastní horké zóny. Do příštího března jich má v plánu zprovoznit pět tisíc.
Dalším krokem bude zavést technologii Wi-Fi jako globální platformu a na to Intel přirozeně reaguje novým čipem. V březnu uvedl na trh čipy Centrino, jejichž mediální kampaň spolkla 300 milionů dolarů. Tyto čipy znamenají integraci Wi-Fi receptoru do notebooků a očekává se, že dramaticky změní trh. Do letošního léta bude každý notebook firmy Dell Computer a 70 procent spotřebitelských produktů se značkou Hewlett-Packard schopno využívat Wi-Fi. Většina uživatelů bude díky tomu moci snáze přejít na novou technologii. Současný proces je totiž velmi komplikovaný a mnohé začátečníky znechutí. Intel a Microsoft doufají, že s novými systémy bude časem instalace Wi-Fi stejně jednoduchá jako aktivace modemu – šestkrát sedmkrát kliknete na „ano“ a pak už jen „dokončit“.
Wi-Fi nemá moc šancí stát se seriózním standardem, dokud nebudou k dispozici spolehlivé horké zóny. Více než sto techniků Intelu se proto rozjelo do celého světa a označují horké zóny jako „Centrino-certified“. Jejich cílem je sjednotit svět Wi-Fi kolem Intelu a zajistit, aby se označení stalo zárukou kvality horkých zón.
V celém odvětví přicházejí technici s bezpečnostními systémy, které mají uspokojit i ty nejnáročnější zákazníky. Společnost Cranite Systems z kalifornského San José dodala americké vojenské akademii West Point bezpečnostní systém pro její Wi-Fi instalaci za 960 tisíc dolarů. Plukovník Donald J. Welch, proděkan pro informační a vzdělávací technologie, tvrdí, že armáda USA podrobila systém tvrdým protihackerským testům. „Nechceme se pro hackery stát startovní rampou pro výlety do sítě amerického ministerstva obrany,“ vysvětluje.
Rozhodně má ke zvýšené ostražitosti důvod. Každý další krok vpřed ukazuje, že Wi-Fi technologie má před sebou ještě těžkou cestu. V březnu se v newyorském Hammersteinově sále konalo pompézní představení čipů Centrino, jehož se účastnil i generální ředitel Intelu Barrett. Sál se otřásal písní Goin' Mobile od The Who. Dav diváků sledoval živý videopřenos, během kterého jeden z vedoucích pracovníků firmy demonstroval, jak lze telefonovat pomocí notebooku s Wi-Fi technologií. Druhý konec linky však zůstal hluchý.
Technologické společnosti se jedna přes druhou snaží udělat z Wi-Fi velký byznys a čeká je ještě spousta hluchých míst. Pokud ale Wi-Fi splní očekávání a otevře internetu nové obzory, bude to stát za to.
Proč tolik rozruchu? Bezdrátové sítě neboli Wi-Fi jsou nezadržitelně na vzestupu. Ze skromných počátků se z 2,5 milionu uživatelů v roce 2000 vyšplhaly k osmnácti milionům a rychle se stávají standardem. Toto jsou důvody, proč se novinka uchytila:
Wi-Fi přístroje Dell, Toshiba a americká společnost TiVo integrují Wi-Fi do svých počítačů a digitálních rekordérů. Do roku 2005 bude přes 90 procent nových notebooků schopných Wi-Fi připojení, zatímco na konci roku 2003 jen 35 procent.
Sázka na celoamerickou síť V USA jsou v provozu nebo ve výstavbě minimálně čtyři komerční Wi-Fi sítě. Konkrétně jde o VoiceStream, Toshibu, Boingo a Cometa Networks, za níž stojí IBM, Intel a AT&T. Díky nim se zvýší obecné povědomí o nové technologii a ceny půjdou dolů.
Rozjezd širokopásmového připojení Wi-Fi se navíc přiživila na popularitě širokopásmového připojení, která jen v letošním roce vzrostla o třicet procent. Wi-Fi totiž představuje levný způsob, jak napojit několik domácích počítačů k jednomu vysokorychlostnímu internetovému připojení.
Nástup technologických gigantů Intel, Microsoft, Cisco a IBM prosazují Wi-Fi stejně tvrdě jako průkopníci typu Boingo. Společnost Cisco koupila v březnu výrobce Wi-Fi vybavení Linksys Group za 500 milionů dolarů. A Intel investoval do propagace svých Wi-Fi čipů Centrino 300 milionů.
Překotné inovace Wi-Fi technologie postupuje rychle vpřed. Společnosti Intel a MeshNetworks vyvíjejí antény, které zvýší dosah z dosavadních sta metrů na celé kilometry. Na řadě jsou Wi-Fi mobilní telefony, organizéry PDA a horké zóny v autobusech a ve vlacích.
Klesající ceny Cena vybavení Wi-Fi klesá. Dnes pořídíte anténu pro notebook za 46 dolarů, zatímco ještě v roce 1999 by to bylo 189 dolarů. Nižší ceny otevírají trh širšímu spektru zákazníků.
Rozšíření na nekomerční bázi Průkopníci v oregonském Portlandu, New Yorku, Barceloně i Sydney rozšiřují veřejné účastnické sítě v parcích, barech a kavárnách. V současnosti na světě existuje na pět tisíc těchto bezplatných sítí.
Pramen: In-Stat/MDR, IDC, Yankee Group, Wireless Node Database Project
Problémy, kterým Wi-Fi čelí Aby vyhrály svůj boj o místo v hlavním proudu, musejí bezdrátové sítě překonat moře technologických a ekonomických překážek.
Nejasné standardy
Problém: Vývojáři Wi-Fi pracují s různými úseky neregulovaného rádiového frekvenčního pásma. Některé firmy se drží zpátky, protože neexistuje žádný jednotný standard.
Řešení: Výrobci nahrazují vysílače vybavením, které pokrývá celé Wi-Fi spektrum.
Nerovnoměrné zabezpečení
Problém: V minulosti umožnily Wi-Fi systémy neoprávněným uživatelům nepozorovaně se připojit k síti a uzurpovat si část pásma, nebo dokonce krást data ze soukromých počítačů.
Řešení: Nové systémy používají šifrovací software, ale oproti tradičním podnikovým sítím mají stále co dohánět.
Příliš vysoké ceny
Problém: Wi-Fi je levnější než většina bezdrátových metod přístupu k internetu, například pomocí mobilního telefonu. Ale 50 dolarů měsíčně za komerční Wi-Fi síť je pro masové rozšíření pořád moc.
Řešení: Konkurenční prostředí nakonec srazí cenu na deset a méně dolarů za měsíc, nebo ji zahrne do poplatků za telefon. Ale to může trvat ještě roky.
Omezený dosah
Problém: Horké zóny umožňují Wi-Fi připojení do vzdálenosti sto metrů. Navíc zdi nebo stromy a keře mohou tuto vzdálenost ještě zkrátit.
Řešení: Již nyní jsou na trhu zesilovače signálu. Vyvíjí se nové antény s několikakilometrovým dosahem.
Skryté náklady
Problém: Firemní horká zóna může přijít na tisíc dolarů. S instalací a údržbou se částka může vyšplhat o další tři tisíce.
Řešení: Nové vybavení tlačí ceny rozsáhlých instalací dolů.
Vzájemná spolupráce
Problém: Žádný provozovatel nenabízí pokrytí celé Ameriky, natož na celém světě. Pokud by chtěl klient využívat tuto službu na cestách, musel by být účastníkem několika sítí.
Řešení: Sítě musí uzavřít roamingové dohody podobně, jako je tomu u mobilních telefonů.
Jak zprovoznit Wi-Fi
Miliony lidí zakládají bezdrátové sítě. Uvádíme postup pro síť tvořenou stolním počítačem a jedním či více notebooky.
1. Zajistěte si vysokorychlostní připojení k internetu
Můžete si předplatit internet po kabelu nebo DSL za nějakých čtyřicet dolarů měsíčně. Modem je obvykle zdarma a instalaci zvládnete sami za pár minut.
2. Zakupte si přístupový bod Wi-Fi.
Tato krabička velikosti středního rádia obsahuje internetový směrovač a dvoucestný rádiový vysílač a přijímač. Přijde na 100 až 250 dolarů.
3. Připojte přístupový bod k modemu a počítači
Zapojte kabely do zadního panelu stolního počítače a modemu. Instalujte do počítače příslušný software a postupujte podle pokynů na obrazovce.
4. Zakupte si pro každý notebook bezdrátovou anténu
Má velikost kreditní karty a přijde na třicet až padesát dolarů.
5. Osaďte antény na notebooky a nainstalujte do nich ovládací software
Než začnete ovladače instalovat, anténa už musí být na místě, jinak systém nebude řádně fungovat.
6. Gratulujeme!
Váš systém je hotov. Vyzkoušejte signál tak, že se s notebookem projdete po pokrytém prostoru.
7. Jejda!
Signál je slabý. Hodně lidí má doma problém s blokováním signálu zdmi či jinými překážkami. Budete-li však o patro výš nebo níž přímo nad či pod přístupovým bodem, signál zůstane kvalitní.
8. Zachovejte klid!
Máte ještě šanci. Zhruba za sto dolarů si můžete koupit zesilovač signálu, který se dá připevnit ke směrovači. Za pomoci servisního oddělení výrobce lze signál směrovače někdy zesílit.
9. Pracujete pro firmu z domova? Tak to je zlé!
Pracujete-li doma s notebookem nakonfigurovaným pro vaši kancelář, možná budete muset nastavení změnit – a nejspíš to nepůjde bez pomoci zaměstnavatele.
10. Rozšiřujte síť!
Stolní počítač už běhá v síti s notebookem. Když přikoupíte další antény, můžete s nimi propojit i digitální videorekordér, domácí kino a herní konzoli.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Martin Janda a Vladimír Nový, www.LangPal.com