Ruská strojírenská skupina chce v česku koupit další firmy
Od toho děla běžte raději pryč, ať vás ani nenapadne z něj střílet. Už jednou jej použili a desítky let budování komunismu nám stačily. Ještě teď se z toho Rusko vzpamatovává, volá místní průvodkyně na skupinku českých turistů, kteří si prohlížejí vybavení křižníku Aurora. O tři metry dále stojí dvojník V. I. Lenina, který za padesát rublů nabízí společnou fotografii.
Od Aurory k reaktorům.
Aurora, někdejší chlouba carského námořnictva a později symbol Velké říjnové socialistické revoluce, která je již dlouhá léta zakotvena na nábřeží Něvy v Petrohradu, však většinu návštěvníků zklame. „Je strašně malá. Kdyby neměla děla, vypadala by spíše jako větší rybářská loď,“ konstatuje jeden z turistů. Křižník vyrobily petrohradské loděnice, speciální lodní plechy dodaly Ižorské závody. Nejstarší podnik v Rusku, který před 285 lety založil car Petr Veliký. Z továrny, která původně produkovala dřevěné lodě, řetězy, kotvy a parní stroje, se v polovině minulého století stal jeden z nejvýznamnějších podniků sovětské ekonomiky. V dobách své největší slávy firemní dílny produkovaly kromě jiného tisíce tun speciálních ocelí, stovky zařízení pro důlní průmysl a v roce 1957 se podnik vrhl i na jaderné strojírenství. První reaktor vyrobil v roce 1961. Do současnosti společnost předala zákazníkům takřka 50 kompletních reaktorů. V osmdesátých letech minulého století na ploše o rozloze 800 hektarů, z nichž 600 bylo zastavěno, Ižorské závody zaměstnávaly ve svých dílnách přes 30 tisíc lidí.
Dočasný konec.
Nic však netrvá věčně. V roce 1986 po havárii Černobylu přišla první krize. Firemní závod, kde se vyráběly reaktory, takřka přestal existovat. Nikdo o jeho produkci neměl zájem. Stavba jaderných elektráren v bývalém Sovětském svazu na dlouhá léta skončila.
Další krize přišla počátkem devadesátých let po rozpadu SSSR, který doprovázela vleklá ekonomická krize. „Ižorský závod prošel počátkem devadesátých let velmi složitým obdobím. Společnost musela vyrábět spotřební zboží kromě jiného lžíce. Navíc, aby firma sehnala dostatek prostředků na provoz, musela část výrobních prostor pronajímat a některé provozovny i prodávat. Třeba německé společnosti Siemens továrnu na opravu turbín pro elektrárny,“ upozornil zástupce generálního ředitele OMZ Jurij Archipov. Zmíněná firma v roce 1999 Ižorské závody ovládla. Podnik z Kolpina, předměstí Petrohradu, propustil většinu zaměstnanců, dnes jich pro firmu pracuje zhruba osm tisíc. Z 800hektarového areálu využívá společnost přibližně čtyři sta.
A jedeme dál.
Ižorským závodům se však navzdory všem složitostem podařilo krizi překonat. Důvodů je několik, například oživení poptávky a příchod nového vlastníka. Mnozí tvrdí, že i kvůli změně ve vedení podniku - šéfy „sovětského typu“ se zarudlými obličeji po nadměrné spotřebě vodky, vystřídali manažeři, kteří své vědomosti získali na prestižních zahraničních univerzitách.
Roste světová těžba nerostů, ropy a plynu, a tudíž i poptávka po důlních a petrochemických zařízeních, která Ižorské závody produkují. Obdobná je i situace na trhu se speciálními ocelemi. I z toho důvodu vlastník podniku, skupina OMZ, rozhodl o výstavbě nové ocelářské pece za miliardu korun. Od roku 2000 se navíc opět rozběhla výstavba reaktorů. Firma je dodala do Íránu, Indie, ruského Rostova a Číny.
Další zakázky za stovky milionů dolarů by měly zajistit nové ruské jaderné plány. Moskva totiž před časem vyhlásila ambiciózní program postavit do roku 2030 minimálně čtyřicet nových jaderných bloků. Jen do roku 2015 jich má vzniknout patnáct až osmnáct.
Oproti dalším konkurentům mají Ižorské závody výhodu v tom, že jsou v současnosti jediným podnikem v Rusku, který je schopen vyrábět korpusy pro reaktory jaderných elektráren. Kreml jen těžko svěří strategickou obnovu energetiky zahraničním zájemcům. „Předpokládáme, že rektory dodá OMZ,“ tvrdí Archipov. Současná produkce Ižorských závodů jsou dvě zmíněná zařízení ročně. „Pokud zainvestujeme, zvýšíme kapacitu o sto procent,“ upozornil Archipov. Další dva reaktory chce vyrobit firma ve svých továrnách v Česku.
Jaderka na lodi.
Výrobní plán však nepočítá pouze s výstavbou „pevně stojících“ reaktorů. „Od loňského roku se účastníme projektu atomové elektrárny na vodě,“ upozornil generální ředitel Ižorských závodů Jevgenij Pakermanov. Zmíněný program počítá s výstavbou menších mobilních jaderných elektráren umístěných na lodi. „Jsou určeny pro regiony s nevhodnými podmínkami pro výstavbu jaderných elektráren, především pro Dálný východ a sever,“ upozornil Pakermanov. Ižorské závody dodají reaktor pro první takovou loď v roce 2008 a její uvedení do provozu je plánováno o dva roky později. První jaderná elektrárna na lodi bude mít instalovaný výkon 40 megawatt a je určena pro město Severodvinsk v archangelské oblasti. „Obslouží především tamní velké firmy, hlavně loděnice,“ konstatoval Pakermanov. Upozorňuje také, že o plovoucí jaderné elektrárny je velký zájem, a to nejen v Rusku, ale i v dalších zemích. Pakermanov tvrdí, že se o projekt zajímají mimo jiné státy, které jsou závislé na výrobě sladké vody z mořské.
Přidejte, nebo letíte!
Společnost OMZ vlastní v Česku tři roky dvě firmy v Plzni, Pilsen Steel a Škoda JS. Oba podniky koupila od plzeňské strojírenské skupiny Škoda Holding. Zatímco vedení OMZ považuje kovárny Pilsen Steel za nejlepší podnik v ruské skupině, méně nadšené je se stavem společnosti Škoda JS, která vyrábí jaderná zařízení. „Výsledky nejsou uspokojivé. Společnost nepodepsala některé předjednané smlouvy. A neplní stanovený plán,“ konstatoval zástupce ředitele OMZ Jurij Archipov. Zároveň upozornil, že pokud nenastane rapidní zlepšení, vymění vlastník vedení firmy. Současně však konstatoval, že společnost je velice perspektivní a má ještě šanci vytčené cíle splnit. Bude se totiž podílet na dodávkách dalších dvou bloků pro slovenskou jadernou elektrárnu Mochovce, servisu pro české Dukovany a revizi reaktoru v bulharském Belene. Zmíněné zařízení již plzeňská společnost dodala v devadesátých letech. Bulhaři však výstavbu jaderné elektrárny kvůli nedostatku financí na několik let přerušily. „Škoda JS se rovněž může podílet s Ižorskými závody na výrobě reaktorů, pokud ruský podnik nebude stíhat,“ upozornil Archipov.
Česká expanze.
Rusům se v České republice zalíbilo. A již vyjednávají o koupi dalšího tuzemského podniku. „Máme zájem o další české strojírenské firmy, především z oblasti výroby obráběcích strojů. První podnik bychom chtěli ovládnout do konce letošního roku,“ naznačil další plány Archipov. Jméno firmy, o jejíž koupi Rusové jednají, však odmítl sdělit. „Již jednou jsme tu chybu udělali a kupní cena najednou vzrostla dvojnásobně,“ vysvětlil. Zároveň však připustil, že hodnota investice může přesáhnout deset milionů dolarů.
OMZ se kromě expanze musí v Česku vypořádat s jednou nepříjemností. Rusové totiž nemohou dále rozvíjet společnost Pilsen Steel, protože se nachází v uzavřeném areálu plzeňské škodovky. Navíc pozemky, na kterých podnik stojí, mají jiného vlastníka. Jednou z možností je výstavba nového podniku. Archipov sice tvrdí, že OMZ zatím o této variantě neuvažuje, ale zdroje týdeníku EURO uvedly, že ruská společnost hledá v tuzemsku vhodné pozemky pro výstavbu nových továrních hal. „Žádná konkrétní jednání nebyla, je to jen sondování možností,“ sdělil týdeníku EURO dobře informovaný zdroj.
Skupina OMZ, která zaměstnává zhruba 16,5 tisíce lidí, kromě již zmíněných podniků v Česku a v Petrohradu vlastní i výrobní závod Uralmašzavod v Jekatěrinburgu. Loňské tržby strojírensko-metalurgické skupiny dosáhly 667 milionů dolarů. Letos by to mělo být především kvůli poptávce po reaktorech a zařízení pro petrochemii, plynárenství a těžební průmysl o 300 milionů dolarů více.