Svazky se nefalšovaly, postavil se proti svědectví bývalého kapitána StB Andreje Kuľhy jeho nadřízený
Na překvapivá tvrzení bývalého příslušníka StB, který zpochybnil věrohodnost dokumentů o spolupráci Andreje Babiše s komunistickou tajnou policií, zatím regovali jen historici. Teze o zfalšování podle nich neobstojí. Bývalí kolegové někdejšího kapitána kontrarozvědky Andreje Kuľhy, který měl Babišův spis na starost, se zdráhali mluvit.
Hradba mlčení dalších lidí z StB začíná přesto povolovat. Týdeníku Euro se podařilo získat vyjádření Kuľhova nadřízeného. Ten rozhodně popřel, že by za jeho vedení docházelo k manipulaci s dokumentací. A postavil se za kolegu, který podle archivních pramenů získal Babiše pro spolupráci.
„Jakékoli zásahy za mojí éry vylučuji. Je to nemožné,“ řekl týdeníku Euro muž, který byl jedním z velících důstojníků odboru na ochranu ekonomiky slovenské větve kontrarozvědky (12. správa SNB). Nad Kuľhou působil v letech 1988 až 1989. Své jméno nechtěl zveřejnit. Týdeník Euro jeho totožnost a bývalé funkční zařazení zná a má je ověřeny.
Dotyčný také brání dalšího příslušníka kontrarozvědky Júlia Šumana, kterého Kuľha označil za falzifikátora spisu Andreje Babiše. „Za tu dobu, co jsem Šumana poznal, si nedovedu představit, že by něco takového udělal,“ uvedl a odkázal na směrnice pro práci s agenturní sítí, které podle něj zneužívání písemností prakticky vylučovaly.
Babišův svazek nechtěl tento bývalý velící důstojník StB hodnotit, protože byl založen do archivu ještě před jeho příchodem na příslušné oddělení. Kuľhovy informace o manipulaci každopádně nebere vážně. „Moje úloha byla, aby se lidi věnovali práci, a ne intrikám. Pan Kuľha měl v práci velké mezery.
Patřil mezi typy lidí, kteří neváhají zneužít informace ve svůj prospěch,“ řekl.
Kuľha během uplynulého týdne českým novinářům potvrdil, že na svých prohlášeních o rozsáhlém zasahování do svazků trvá. Hádka o posudek Protichůdnost tvrzení dvou expříslušníků oddělení pro sledování podniků zahraničního obchodu (PZO) souvisí nejspíš s osobní roztržkou mezi Kuľhou a vedením této složky, která vyvrcholila zhruba rok před sametovou revolucí. Týdeník Euro v minulém vydání upozornil, že se Kuľha dostal do vážných sporů se Šumanem a se šéfem oddělení Milanem Jurkou. Z Kuľhovy strany tehdy padlo nařčení z manipulování se spisy, konkrétně z údajného falšování svazku jednoho z takzvaných kandidátů tajné spolupráce (osoby, s nimiž StB plánovala rozvinout spolupráci). „Soudruh Jurka využil soudruha Šumana, který byl v minulosti řídícím orgánem KTS Bauer, k tomu nejhrubšímu podvodu a sám Jurka nepřípustným a nezákonným způsobem porušil normy nedělitelné velitelské pravomoci náčelníka,“ napsal Kuľha v odvolání z konce prosince 1988, které leží v archivu ÚPN. Jurka o incidentu sepsal záznam, v němž jakýkoli zásah do spisu odmítl.
Nutno dodat, že Kuľhovi už v té době, tedy na podzim 1988, hrozilo propuštění ze Sboru národní bezpečnosti. Služební hodnocení, které zformuloval právě Jurka, vyčítalo Kuľhovi kromě nedostatků v práci také získání automobilu přes darovací smlouvu s člověkem, jenž byl spolupracovníkem tajné policie. Kuľha tvrdil, že o vztahu tohoto prostředníka k StB nevěděl, a ohradil se i proti dalším výtkám. S odvoláním neuspěl, přišel o služební zbraň, a kdyby se ve správný čas nestáhl na dovolenou, býval by v SNB skončil ještě před listopadem 1989.
Svár mezi Kuľhou a Jurkou musel otřást nejen příslušným oddělením StB, ale přinejmenším celou ekonomickou sekcí 12. správy SNB. Už jen proto, že Kuľha se proti negativním hodnocením opakovaně odvolával k vyšším instancím.
Z poznámek pod jeho posudkem vyplývá, že se věc dostala na stůl i tehdejšímu prvnímu náměstku federálního ministra vnitra Alojzu Lorencovi, jenž měl v gesci také kontrarozvědku v Bratislavě. Týdeník Euro jej oslovil s žádostí o komentář, Lorenc se však odmítl k případu vyjádřit. Zajímavý by mohl být také názor bývalého náčelníka 12. správy Štefana Homoly, jenže ten před třemi lety zemřel.
Promluví další?
Samotná tvrzení bývalého kapitána Kuľhy, který hovoří o zfalšování Babišova spisu, nicméně neukazují na bývalého velitele Jurku, nýbrž na Júlia Šumana. Nejen proto, že ti dva si zjevně osobně nesedli a pohádali se minimálně o zmíněný spis kandidáta tajné spolupráce.
Július Šuman je v současnosti jediný žijící ze čtveřice důstojníků 12. správy SNB, kteří se podepsali pod zprávu o navázání spolupráce s Andrejem Babišem alias agentem Burešem. Podle zachovaných dokumentů Šuman naverboval Babiše v listopadu 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka. Asistoval mu tehdejší nadřízený Rastislav Mátray.
Dnes dvaašedesátiletý Šuman vlastní s manželkou rodinný domek ve vesnici Vinosady, vzdálené asi 20 kilometrů od Bratislavy.
Nyní tam prý nebydlí. „Je dlouhodobě v zahraničí,“ prohlašuje žena, která přišla otevřít po zazvonění u venkovní branky. Tvrdí, že má domek v pronájmu. Bere si aspoň kopii článku z týdeníku Euro s citacemi Andreje Kuľhy a kontakty na redakci. Slibuje, že je předá Šumanovi, až se s ním uvidí. Kdy se majitel vrátí, neví.
Před zhruba pěti týdny Šumana doma zastihli redaktoři deníku Sme. O agentu Burešovi mluvit nechtěl. „Nechci s vámi mít nic do činění,“ uvedl podle listu a zavřel dveře.
Podle katastru nemovitostí má Šuman trvalé bydliště v bratislavském sídlišti Petržalka. Na příslušné adrese zvonek s jeho jménem není.
Dalším bývalým příslušníkem StB, který s Babišem údajně pracoval a má ke kauze také co říci, je František Hákač. Ze svazku s názvem Vojak vyplývá, že se Hákač a Babiš scházeli v takzvaném propůjčeném bytě Státní bezpečnosti v Bratislavě. První schůzka se uskutečnila v únoru 1984, poslední v říjnu téhož roku. Podrobnější dokumentace z obsahu schůzek se ale v archivu ÚPN nedochovala. Hákač později předal agenta Bureše do péče Kuľhovi a přestoupil do jiného odboru StB.
S působením Hákače souvisí i další postava, jež má k Babišově údajné spolupráci s StB jistý vztah. Hákač shromažďoval informace o Antonu Rakickém, pozdějším šéfovi podniku zahraničního obchodu Petrimex, pod kterým pracoval také Andrej Babiš. StB podezřívala Rakického, že se při uzavírání kontraktů se zahraničními firmami obohacuje. Konkrétně Hákač prověřoval Rakického nákupy fosfátů, stejně jako udání, že Rakický po okupaci ČSSR v roce 1968 zahodil členskou legitimaci komunistické strany.
Jeho spis převzal v roce 1987 Kuľha. Rakický se načas dostal do silného tlaku tajné policie, odešel z Petrimexu a živil se hraním na bendžo. Později se Rakický do čela Petrimexu vrátil a v roce 1993 se podílel na vzniku Agrofertu. Rakický byl také povolán jako svědek na jednání mezi Babišem a ÚPN, k soudu se ale nedostavil.
Kdo bude svědčit Případné vyjádření Šumana, Hákače, ale i dalších bývalých příslušníků StB a Antona Rakického může být stěžejní pro znění rozsudku ve sporu mezi Babišem a ÚPN. Šuman byl ostatně na seznamu svědků, kteří měli letos vypovídat před soudem. Svědčit nepřišel a už tehdy zazněla poznámka o dlouhodobém pobytu v zahraničí. Na druhou stranu mezi výčtem svědků chyběl Andrej Kuľha, ačkoli jde svými výroky na ruku Babišovi.
Kuľha už potvrdil, že by svoje přesvědčení o falšování spisů StB před soudem klidně zopakoval. Týdeník Euro se dotázal Babišova právního zástupce Vojtecha Agnera, zda Kuľhu nechá předvolat. Advokát přes telefonické urgence neodpověděl.
Pokud by zůstalo jen u hodnocení zveřejněných dokumentů, miliardář a ohlášený ministr financí by nemusel s žalobou proti ÚPN uspět. Záznamů o jeho spolupráci není málo, kromě osobního svazku se vyskytují také v dalších spisech a nezpochybnily je ani inspekční kontroly na různých úrovních, z nichž jedna v roce 1986 vyřadila většinu tajných spolupracovníků v příslušném oddělení z agenturní sítě. Historici zdůrazňují, že StB fungovala jako vojenská organizace s velice přísnými pravidly, v níž rozsáhlejší falšování spolupráce s agenty nepřicházela v úvahu.
Výpovědi svědků mohou dokumentaci z archivů ÚPN u soudu doložit, nebo přebít. V minulosti se vícekrát stalo, že bývalí příslušníci StB zpochybnili věrohodnost spisů a lidé evidovaní jako agenti dosáhli formálního očištění.
„Tvrzení o falšování spisů agentů nelze brát vážně,“ říká bývalý velitel StB Kdo byl kdo Milan Jurka (1950) V roce 1976 začínal jako referent v Krajské správě SNB – správě StB Bratislava. Od listopadu 1987 byl pověřen vedením prvního oddělení třetího odboru (odbor pro ochranu ekonomiky 12. správy SNB). Toto oddělení se zabývalo podniky zahraničního obchodu. Po reorganizaci federálního ministerstva vnitra vedl od října 1988 čtvrté oddělení prvního odboru 12. správy. Povýšen na majora. V únoru 1990 byl zařazen do záloh pro přechodně nezařazené příslušníky SNB. V 90. letech podnikal. Žije na západním Slovensku. Július Šuman (1951) Od roku 1977 pracoval v prvním oddělení odboru na ochranu ekonomiky. Dosáhl hodnosti majora, v personálních hodnoceních byl velmi kladně hodnocen. Na pracovišti byl vedoucím stranické skupiny KSČ. Díky ovládání němčiny se dobře orientoval v zahraničním obchodě. V listopadu 1982 podle dokumentů ÚPN naverboval Andreje Babiše na pozici agenta StB. Po listopadu 1989 byl zálohován. František Hákač (1945) V první polovině 70. let působil v krajské pobočce StB v Žilině. V roce 1975 přešel do bratislavské centrály ekonomické kontrarozvědky. Měl na starost Babiše, ale i jeho někdejšího šéfa a spoluzakladatele Agrofertu Antona Rakického, kterého neúspěšně podezříval z trestné činnosti. Koncem 80. let přešel do organizačního a analytického odboru. Na konci roku 1989 zálohován. Andrej Kuľha (1955) Do třetího odboru 12. správy SNB nastoupil v roce 1976. Nejvyšší hodnost kapitán. V roce 1987 nechal založit Babišův spis do archivu. Mimo jiné také shromažďoval informace o otci dnešního miliardáře, Štefanu Babišovi, jenž vedl podnik Polytechna. V roce 1988 obviněn z nepovoleného získání automobilu a dalších prohřešků. V současnosti je majitelem záložny v Bratislavě. Pokud by zůstalo jen u hodnocení zveřejněných dokumentů, miliardář by nemusel uspět.
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz
