Zisky dolů by měly zůstat v regionu, tvrdí šéf Sokolovské uhelné
EURO: Byl jste překvapen, když z tendru na Sokolovskou uhelnou odstoupil Metalimex a zůstali jste v soutěži sami? ŠTĚPÁNEK: Není žádným tajemstvím, že jsme v určité fázi privatizace začali vyjednávat s Metalimexem kvůli jeho 36procentnímu podílu v Sokolovské uhelné. Oni vysvětlili, proč z privatizace odstoupili. Od té doby jsme spolu nejednali, ale v následujících týdnech či měsících se za jednací stůl asi opět vrátíme.
EURO: Myslíte si, že Metalimex bude mít zájem odprodat svůj podíl? ŠTĚPÁNEK: Já osobně předpokládám, že určitě. Pokud se podaří najít vztyčné body, je možné se na prodeji akcií domluvit.
EURO: Co to vlastně je Sokolovská těžební, jejímž prostřednictvím se privatizace účastníte? ŠTEPÁNEK: Dodnes slyším neustále dotazy, jak je to se Sokolovskou těžební, kdo se za společností nakonec vylíhne. Firma byla založena zhruba před rokem a půl, v době neúspěšného pokusu o manažerskou privatizaci. Ta proběhla jak u nás, tak i v Severočeských dolech. Je to účelově založená společnost na doprivatizování Sokolovské uhelné. Jedná se o čistě manažerskou společnost, v ní figurují tři manažeři Sokolovské uhelné a rozvrstvení vlastnických podílů je vyrovnané, čtyřicet a dvakrát třicet procent. Ani jedna osoba nemá majoritu.
EURO: Největší diskuse kolem privatizace hnědouhelných firem se týká jejich ceny. Vláda projevila pochybnosti, že nedosahuje úrovně, kterou odhadli znalci pověření Fondem národního majetku (FNM). Jak hodnotíte jejich posudky, z čeho vycházeli? ŠTĚPÁNEK: Takové informace registrujeme, navíc jsem o tom hovořil i s některými lidmi v Praze. Na počátku privatizace bylo řečeno, že vláda sleduje i jiné aspekty, nejen cenu. O tom svědčí i způsob, jakým se nakonec nabídky hodnotili, tedy z 55 procent podnikatelský záměr a ze 45 cena. A tak jsme samozřejmě přikročili k podání přihlášky tak, aby se jednalo o průnik podnikatelského záměru a ceny. Odtrhovat od sebe podnikatelský záměr a nabízené finance by nebylo v pořádku.
EURO: A samotné ocenění? ŠTĚPÁNEK: V našem případě je vytvořila Komerční banka (KB), bylo vypracováno odděleně od předkládaných podnikatelských záměrů. Banka čerpala informace z našeho data roomu, a to, co do ocenění zahrnula, vycházelo z výhledů a výsledků společnosti. V žádném případě jejich odhad nezahrnuje některá další hlediska, která jsou součástí podnikatelského záměru. Naše nabídka je průnikem ceny a podnikatelského záměru. Je otázkou dalších vyjednávání, co bude mít v konečné fázi rozhodující váhu, zda pouze cena, nebo půjde o jakýsi průnik toho, co je zakotveno v podnikatelském plánu. Jednotlivé části záměru a závazků jsou docela dobře vyčíslitelné. Například pomoc regionu pro sport, kulturu, zdravotnictví a školství by měla dosáhnout během příštích deseti let tři čtvrtě miliardy korun. Jsou tam i další peníze, které souvisejí se sociální oblastí a zaměstnaností. Je potřeba opět říci, s jakým počtem zaměstnanců do budoucnosti se počítalo v ocenění KB a s jakým počítáme my v předloženém podnikatelském záměru, kde říkáme, že Sokolovská uhelná v budoucnosti měla zabezpečit vznik nových pracovních míst. A k tomu se zavazujeme vytvořit podmínky. Hodnota těchto záležitostí výrazným způsobem převyšuje rozdíl mezi oceněním a námi nabízenou cenou. Takže teď je otázka diskuse s vládou, co považuje za důležitější. Jsme připraveni o ceně jednat.
EURO: S jakým hospodářským výsledkem kalkuluje privatizační projekt v nejbližších letech, když počítáte se splácením úvěrů prostřednictvím dividend? ŠTĚPÁNEK: Jistěže počítáme s určitým růstem hospodářského výsledku. Vedli jsme mnoho konkrétních jednání s možnými partnery o financování. Navíc se nově objevují další, kteří ještě zatím nechtějí konkrétně do té záležitosti vstoupit. Pravdou je, že se nám podařilo postupně se dostat k docela zajímavým nabídkám, jak z hlediska termínů, tak i financí. Pokud jde o lhůtu splácení, tak ta se převážně objevuje v desetiletém horizontu z hlediska vypořádání prostřednictvím dividend. Pokud jde o to, za kolik si půjčíme, tak si myslím, že jednání budou ještě dále pokračovat.
EURO: Jde o tuzemské subjekty? ŠTĚPÁNEK: Kombinujeme jak mezinárodní, tak i tuzemské finanční partnery. Portfolio je dost široké. Od některých subjektů máme dost konkrétní finanční nabídky.
EURO: Takže ani případné navýšení ceny nebude problém? ŠTÉPÁNEK: Musí se to samozřejmě řešit. Každopádně jsme schopni dohodnutou cenu uhradit ve lhůtě, jaká se při takovýchto transakcích předpokládá, tedy do šedesáti či devadesáti dnů.
EURO: Přistoupíte-li na vyšší cenu, znamená to, že budete škrtat v podnikatelském plánu? ŠTĚPÁNEK: Částečně asi ano, ale určitě ne všechno. Do privatizace jsme šli z toho důvodu, abychom do budoucna hráli stabilizující roli v regionu. Není to o tom, že teď řekneme, zvýší se cena, a tudíž škrtneme co je v podnikatelském plánu a zachováme se jinak, než jsme signalizovali. Určitě by se ale nad částí našich závazků, tak jak jsou uvedeny, muselo diskutovat.
EURO: Získal jste neobvykle vysokou podporu od místních zastupitelstev, razantní škrty v podnikatelském záměru by asi braly jako projev nevděku…. ŠTĚPÁNEK: Popřeli bychom tak důvody, proč jdeme do privatizace. I zastupitelé ale vnímají, že když bude cena extrémně vysoká, pochopitelně ovlivní i námi dané sliby. Firma si na všechny programy musí vydělat. Mnoho navržených kroků je i významnou pomocí pro stát. Jeho zástupci jsou určitě schopni vedle sebe položit návrhy obsažené v podnikatelském plánu a odpovědně je vyhodnotit.
EURO:Takže jedním z argumentů pro další vyjednávání bude, že státu sice zaplatíte menší cenu, ale zase ušetří třeba na podpoře v nezaměstnanosti? ŠTĚPÁNEK: Diference je doopravdy výrazná. Na udržení zaměstnanosti chceme v uvedeném desetiletém horizontu vydat až osm set milionů korun. Pokud tvrdíme, že počet přímo zaměstnávaných pracovníků neklesne pod 4800, jedná se o číslo výrazně vyšší, než o kterém se původně uvažovalo v desetiletém horizontu. Druhý návrh spočívá v tom, že budeme vytvářet nová pracovní místa. Abychom toho dosáhli, tak budeme muset investovat do již dlouho žádané průmyslové zóny. Víme, kde by měla být, prakticky počítáme s tím, že ji kompletně připravíme pro investory. Jde především o její zasíťování. To bude jistě sloužit nejen záležitostem souvisejícím s naším závazkem, ale byl by to i další vklad pro region.
EURO: Budete se jistě spolupodílet i na jiných programech určených k přeměně Sokolovska. S tím asi souvisejí další závazky.
ŠTĚPÁNEK: Jsou vyčíslitelné, jde mimo jiné o závazky vyplývající z přetvoření regionu v podobě zahlazení důlních škod. Existuje patnáct miliard korun z FNM, kterými by měl stát přispět na obnovu severozápadních Čech. Z toho mají být uhrazeny škody na životním prostředí, které vznikly před zavedením povinnosti vytvářet rezervy na rekultivace. Od té doby vytváříme povinný rekultivační fond.. Pravdou ovšem je, že budeme-li postupovat přísně podle zákonem daných pravidel pro použití těchto rezerv, tak sice zahladíme důlní škody, ale nedotáhneme to do fáze revitalizace celého území. V podnikatelském záměru jsme se zavázali financovat projekty, které již přímo souvisejí s revitalizací území.
EURO: Pozemky, které se budou rekultivovat, jsou vaše? ŠTĚPÁNEK: Částečně ano, výraznou měrou jsou i komunální. Máme však společný záměr, podílet se na transformaci regionu, která bude totální. Ukažte mi v České republice region, kde dojde do dvaceti let k takovéhle oborové přeměně. Myslím, že bychom těžko hledali druhé podobné místo. Měli bychom zkvalitněním pozemků i z hlediska nabídkové ceny pozemků vytvářet pro případné investory přitažlivé prostředí, aby nás neobcházeli. Zatím nás bohužel obcházejí.
EURO: Kam by měly směřovat nové investice? ŠTĚPÁNEK: Sokolovská uhelná je firma, která s hlavním předmětem činnosti, s těžbou uhlí, skončí v nejbližších dvaceti, pětadvaceti letech. Za tu dobu dotěžíme zásoby hnědého uhlí. V tomto období je třeba, aby v regionu vzniklo něco nového. Těžba uhlí je přece jen náročná na pracovní sílu. Jakákoliv investice přinese nové technologie, které již tak náročné na počet zaměstnanců nebudou. Přitom zaměstnáváme 5300 lidí. Další tisíce jsou ve firmách, které jsou na činnosti dolů závislé. Transformace bude proto velmi obtížná a musíme hledat obory pro pracovní sílu nesnadné například služby. Proto hovoříme i o tom, že do budoucna by Sokolovsko mělo sehrát pro lázeňský trojúhelník roli zázemí. Pacienti většinou nechtějí zůstat na kolonádách, kde se léčí, ale cestují rvoněž po regionu. A Sokolovsko zatím mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi působí tak trochu jako vřed. Když se tady podaří ozdravit krajinu, budou mít zdejší podnikatelé šanci uplatnit své služby v tomto atraktivním sektoru. V tom panuje mezi námi a místními samosprávami shoda a i proto nás obce a kraj podpořily v privatizaci.
EURO: Udělat z bagristy maséra není nijak jednoduché… ŠTĚPÁNEK: Nemluvím o jednotlivcích, ale o území. Dlouhodobé plány se dotýkají především dnešních mladých lidí. Je to projekt na dvacet let a u nás v podniku je dneska průměrný věk zaměstnanců 47 let. Z naší strany je to více méně řízený proces. Sokolovská uhelná se několik let chová takovým způsobem, že v minimální míře přijímá do společnosti nové mladé zaměstnance a pokles pracovníků řeší přirozenými odchody. To má negativní důsledek v tom, že se zvyšuje průměrný věk zaměstnanců, ale na druhou stranu s ohledem na životnost naší činnosti si myslím, že je to jen dobře. Většina těch, kteří již u nás pracují, se nebude muset rekvalifikovat, protože normálně odejde do důchodu. Udělat z bagristy maséra je jistě obtížné, i když možná zrovna takový člověk má opravdu citlivé ruce. Problém by byl, kdybychom více obměňovali naše zaměstnance a ve větším procentu přijímali mladé lidi. Ty by po čtyřicítce čekala zcela bezesporu obtížná rekvalifikace.
EURO: Máte konkrétnější představy o nové investiční zóně? ŠTĚPÁNEK: V západní části revíru, kde už těžba skončila, chceme urychleně připravit území takovým způsobem, aby bylo přijatelné pro investory. Nemalou váhu bude mít to, kdy se podaří dobudovat čtyřproudou komunikaci, která zatím vede od hranic a končí někde na poloviční cestě mezi Chebem a Sokolovem. Dopravní spojení hraje velkou roli. Jsme nejmenší kraj v republice, který měří v nejdelší ose čtyřicet kilometrů, přejet jej v dopravní špičce může ovšem trvat i hodinu a půl. Zatím náš program počítá s tím, že do roku 2009 nebo 2010 se otázka dálnice dořeší. Představa je taková, že se proces urychlí a že investoři například budou vědět že již kolem roku 2008 jsou pozůstatky těžby v západní části revíru zlikvidovány, výrazně tam pokročí sanace a rekultivace. Nové plochy jsou využitelné pro podnikání na zelené louce, jsou zasíťované, a region je dobře přístupný pro dopravu. Tohle je základ.
EURO: Investoři ale tvrdí, že dopravní dostupnost nestačí. V regionu je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců… ŠTĚPÁNEK: To si dobře uvědomujeme. Těžba uhlí regionu notně poznamenala. Statistiky uvádějí, že okres Sokolov má nejnižší kvalifikační úroveň v republice. Pochopitelně to je pro případné investory velký problém. Jedna z jejich prvních cest vede na místní úřad práce, kde se zajímají, jak to tady vypadá se zdrojem pracovní síly, její kvalifikací. Když zjistí, že je to mizérie, tak odejdou jinam, na přitažlivější místa, třeba ve vnitrozemí. Proto v podnikatelském plánu nabízíme pomoc při financování školství, ale počítáme i s vlastní rekvalifikací našich zaměstnanců. Ten proces už byl mimochodem částečně zahájen. V budoucnu chceme rovněž vytvořit instituci, která by měla pomoci regionu zlepšovat kvalifikační strukturu obyvatel. V této oblasti počítáme s vynaložením nemalých prostředků.
EURO: Chcete fungovat jako developer nebo investor na rekultivovaných místech? ŠTĚPÁNEK:V kombinaci. Sokolovská uhelná by měla část prostředků využít jako investor a možná se i spolupodílet na nějakém novém projektu. Třeba i s investory ze zahraničí. Momentálně nedokážu předestřít, o jaké projekty půjde. Možností je víc.
EURO: Co se stane, nepodaří-li se přeměna regionu ? ŠTĚPÁNEK: O tom nechci snad ani mluvit, něco takového by byla skutečná katastrofa. Prostě není jiné východisko než vytvořit pracovní příležitosti. Okolí počet lidí, kteří přijdou o práci po skončení těžby na Sokolovsku, nevstřebá. Dodnes k nám velký počet zaměstnanců dojíždí za prací například z Karlovarska a Kraslicka. Úkol je jednoznačný, učinit takové kroky, aby se transformace regionu zvládla. Musíme ale počítat s tím, že to nebude zadarmo a vyžádá si to obrovské finanční prostředky. Souvisí to i s naší privatizační filozofií, proč chceme prodej společnosti do regionu. Životnost hnědouhelného oboru je příliš krátká. Peníze, které Sokolovská uhelná vydělá, by měly být tady v místě opět investovány.
EURO:Může privatizace Severočeských dolů výraznou měrou zasáhnout i do dění ve vaší společnosti. Přece jen variant budoucího vývoje je několik… ŠTĚPÁNEK: Nahoře na severu vznikly dvě firmy v rámci jednoho ložiska, kdežto sokolovský revír byl vždy relativně samostatný. A to platí dodnes. Jdeme svou vlastní cestou. Máme své odbytové směry, kde s ohledem na charakter prodávaného uhlí nedochází k výrazným střetům se společnostmi ze severu. V oblastech, kde by přece jen mohlo dojít ke konkurenčním střetům, jsme jištěni mnohaletými smluvními vztahy.
