Začalo to stánkem „U Cyrila“ v Uherském Brodě, kam chodili dělníci a místní žíznivci v devadesátých letech na polévku klidně už v pět ráno. Polévku a k tomu velkou borovičku. Tomáš a Veronika Krajči tam prodávali domácí brambůrky už tehdy, v roce 1995. Právě slané lupínky v kornoutu se staly nejvyhlášenější lahůdkou z jinak prostého sortimentu stánku. A přesně tyhle brambůrky se dnes smaží ve velké fabrice, zná je celá republika a firmu manželů Krajči vystřelily ke dvousetmilionovým obratům. Podnikatelé mají tak napilno, že na přelomu jara a léta, kdy se otevřely restaurace, museli i manažeři firmy obléknout zástěry a chopit se pánve.
Na vedení firmy se podílí celá rodina Krajči, tedy Tomáš, zakladatel společnosti, s manželkou Veronikou, nyní obchodní ředitelkou, a jejich děti. Syn Jakub je výrobní ředitel, Matěj má na starosti logistiku a zahraniční obchod, Jan je ajťák a dcera Alžběta se věnuje marketingu. Během dospívání prý děti tvrdily, že s rodiči za žádnou cenu pracovat nebudou. „Všichni tři synové i dcera nám pomáhali v obchodě skoro již v úplných začátcích. Vždy jsme se je snažili vést k práci. Časem se vydali studovat vysoké školy, které je bavily, a našli si vlastní zaměstnání. Když se ale firma dále rozrůstala, začalo dávat smysl, že se naše děti časem samy zapojily do provozu,“ vypráví Tomáš Krajči.
Kamiony brambor
Nyní společnost zpracuje v hale ve Slavičíně několik kamionů brambor týdně, což vychází na 20 tun hlíz denně. „Výsledky jsou příznivé a nadále expandujeme. V současnosti chystáme výstavbu nové, už třetí výrobní haly, která by měla propojit celý komplex do jednoho moderního celku. Produkci potřebujeme navýšit z důvodu narůstající poptávky,“ líčí šéf firmy.
Páteř odběratelů slané pochoutky tvoří restaurace a hospody, ale Cyrilovy brambůrky jsou k dostání i v supermarketech, konkrétně v Bille, Coopu a Hrušce. Krajči zároveň spolupracuje i s retailovými obchodníky, například s Rohlík.cz nebo s e-shopem Mošťák. Tržby Tomáš Krajči počítá ve stovkách milionů. Firma Cyrilovy brambůrky má franšízu na Slovensku, kde chce rozjet i výrobu a expanzi ve velkém. Pro fabriku zatím hledá místo.
„Už dnes distribučně pokrýváme prakticky téměř celý tamější trh. Chceme být připraveni na okamžik, kdy pro nás začne být výhodnější vyrábět brambůrky přímo tam. Rádi bychom také rozšířili seznam zemí pro export. Ozývají se zájemci z Německa, Rakouska nebo dokonce Norska. Uvidíme, co z toho nakonec klapne,“ vysvětluje Tomáš Krajči. Od bufetu v Uherském Brodě ušel pořádnou cestu.
Strýc a nápad z garáže
Původní devadesátkový stánek se jmenoval po místním strýci Cyrilovi, který chodil po vesnici s čakanem, děti na něj křičely sprosté vtipy a on jim to oplácel. Na Valašsku to bývalo poměrně běžné jméno, a tak se název bufetu a potažmo i brambůrek nabízel. Kromě stánku pracoval Tomáš v cateringové firmě v Luhačovicích, kde rozvážel zákusky, vyráběl zmrzlinové kornouty a zmíněné brambůrky. Cyrilovy brambůrky začínaly, stejně jako Apple a většina ostatních geniálních nápadů, v garáži. Nad původní podobou zázemí by uznale pokýval hlavou i vyznavač nejtvrdšího punku.
Plátky brambor od místních zemědělců se smažily, stejně jako řízky, ve starých vanách a pytle se surovinami tahali manželé z auta na zádech. Míchalo se násadou od lopaty a přebytečné vody či škrobu se brambůrky zbavovaly ve vyřazené ždímačce z prádelny. Krajči ručně škrábali brambory a balili je do pytlíků, ze kterých tekl olej do krabic od bot, v nichž je rozváželi. „Ráno jsme nasmažili, odpoledne rozvezli. To byly časy,“ směje se podnikatel.
Ve společnosti Krajči ve Slavičíně pracuje celá rodina. Foto: Krajči„Do jisté míry tak fungujeme pořád. Brambůrky de facto zabalíme a co nejdřív je čerstvé zavážíme na základě objednávek našim zákazníkům. Z hlediska chuti je čerstvost u brambůrků zásadní, proto je dodáváme raději v menších objemech, ale častěji,“ vysvětluje zakladatel a dodává, že vybudovali rychlou distribuční síť proto, aby sáčky v žádném skladu neležely dlouho.
„Smažení brambůrek jsem se pak začal intenzivněji věnovat se svou ženou v prostorách tehdejší jednoty, kde bývala i hospoda. Prodej se nám pak dobře rozjel ve vlastním obchodě s ovocem a zeleninou na hlavní ulici v Luhačovicích. Protože byznys šlapal slušně, otevřeli jsme za nějakou dobu i menší bufet „U Cyrila“ kousek od náměstí v Uherském Brodě, kde se pak proslavily i Cyrilovy brambůrky,“ pokračuje Krajči. U stánku byly brambůrky takovým hitem, že najednou začalo smysl se jejich výrobě věnovat naplno. Směr podnikání ukázal paradoxně devastující požár.
Provozovna vyhořela, tak jsme vybudovali velkou firmu
Firma Krajči měla už relativně profesionální fabriku v Luhačovicích, kterou v roce 2013 srovnal se zemí oheň. Už když z budovy šlehaly plameny, Tomáš s manželkou se rozhodli, že to nevzdají. „Bylo to fatální. Ale tato událost nás donutila rozhodnout se, jakým směrem budeme pokračovat. V noci, kdy se to stalo, jsme se nakonec odhodlali pustit se do výroby brambůrků opravdu naplno. Vzali jsme si úvěr od banky, pořídili nové technologie a první velkou halu na výrobu brambůrek. A to byl naprostý zlom. Dovedlo nás to tam, kde jsme dnes,“ tvrdí šéf Cyrilových brambůrek.
Na kostře vyhořelé továrny už nebylo co opravovat, takže to manželé vzali jako impuls k vytvoření nového, modernějšího provozu. Krajči začali cestovat a shánět stroje, aby mohli co největší část výroby automatizovat. Postupně se jim podařilo přetavit své zkušenosti ve skutečně velkou firmu. Rok po požáru se stěhovali do nového provozu ve Slavičíně. Nyní má podnik celkem 70 zaměstnanců, z toho polovina pracuje ve výrobě. Někteří z nich zůstávají ve společnosti už léta, například obchodní a provozní ředitelé René Žalek a Roman Vašíček tu jsou od založení, stejně jako několik žen ve výrobě.
Kromě pracovní morálky jsou pro kvalitu produktu klíčové vstupní suroviny. Podle Tomáše Krajči existuje asi jen tři až pět bramborových odrůd vhodných na lupínky. Nakrájené hlízy se proplachují ve studené vodě, aby se zachovala jejich chuť, neblanšírují se. Brambůrky se dále smaží na povrchu rozpáleného oleje, neponořují se dovnitř. „O to mají autentičtější charakter. Nakonec přichází na řadu ochucení lupínků solí nebo kořením. Ve zkratce vezmeme bramboru, umyjeme, osmažíme v oleji a posolíme. Jednoduché. Nic jiného jsme nikdy nedělali. A ani nechceme,“ usmívá se Krajči.
Žádné triky
Firma se drží klasických příchutí, v nabídce jsou solené, česnekové a hořčicové brambůrky, od loňského roku se přidaly ještě octové a křenové. „Sice jsme také zkoušeli udělat příchuť limetky a chilli, ale mně osobně to připadalo trochu jako voňavka na WC. Je to prostě umělá esence, což je ve výsledku jasně poznat. My se chceme takových věcí vyvarovat a vsázíme na naturální koření, autenticitu a přirozeně dobrou chuť brambor. Jsme přesvědčeni o tom, že to nakonec ocení také zákazník. A já osobně mám nejradši solené, prostě klasiku. Ty jednoznačně vedou i v prodejích,“ říká zakladatel firmy.
Důležité pro něj je, že brambůrky místo hromady variant získaly označení kvality KLASA. Jsou prostě po všech stránkách valašské. Jednoduché a domácí, jako místní slivovice. Nic z toho není barevné ani navoněné, a tím spíš se u toho pozná kvalita surovin.
„Není za tím žádný trik ani žádná věda. My jednoduše smažíme brambůrky tak, „jak se má“. Tradičně, klasicky, poctivě. To znamená, že dodnes nepoužíváme určité výrobní metody, které sice zvyšují úspory nákladů a celkovou kapacitu výroby, na druhou stranu však ovlivňují výsledný produkt. Brambůrky smažíme tradičně, jako byste si je chystali doma. Nic víc v tom není.“
