Menu Zavřít

Z českých domů budou malé elektrárny

14. 9. 2011
Autor: profit

Co dům, to elektrárna. Už brzy. To není námět vědeckofantastického filmu z daleké budoucnosti. Přesně tak bude muset podle plánů Evropské unie za několik let fungovat každý rodinný dům, kancelářský komplex nebo sídlo úřadu.

Foto: Profimedia.cz

Všechny nové stavby v Česku budou muset být od roku 2020 v takzvaném energetickém standardu blízkém nule. Budou muset šetřit energii jako současné pasivní domy, a navíc jí budou muset vyrobit stejně nebo téměř stejně, kolik jí pro svůj provoz spotřebují. Veřejné budovy jako státní, krajské či obecní úřady, školy či zdravotnická zařízení budou muset přísná pravidla splňovat již o dva roky dříve, tedy od roku 2018.

Česko by mělo podle ministerstva průmyslu a obchodu schválit nová pravidla vyplývající z požadavků Evropské unie nejpozději do konce roku, kdy by se měly promítnout do zákona o hospodaření s energií. Návrh počítá s přechodnými obdobími v letech 2014, 2016 a 2018, kdy se budou postupně zpřísňovat pravidla pro minimální energetickou účinnost budov. Se změnami tak budou muset počítat například již lidé, kteří za dva roky začnou s výstavbou rodinného domu, jenž bude dokončen po roce 2014.

Největší změna ve stavebnictví za poslední desítky let představuje obrovskou příležitost pro stavební firmy, které se pořád těžce vzpamatovávají z dopadů finanční krize a ekonomické recese. „Zcela jednoznačně by to mohl být potřebný impulz k oživení českého stavebnictví,“ řekl Profitu Václav Matyáš, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Nástup nové, úspornější technologie by totiž měl zvýšit objem stavebních prací nejen u novostaveb, ale také zájem o rekonstrukce starších objektů. Především pokud budou moci zájemci využít některé formy státní podpory.

Promarněná šance?

Zatímco vyspělé země západní Evropy se této šance chopily velmi energicky, Česko zatím tápe. Stačí malé srovnání. Velká Británie chce zavést standard blízký nule již se čtyřletým předstihem, tedy od roku 2016, a v Rakousku se už nyní staví v pasivním standardu asi 20 procent domů, v Česku se pasivní stavby počítají na stovky. V současnosti jich je v zemi zhruba 250. A Česká energetická koncepce zatím počítala, že od roku 2020 se přejde pouze na nízkoenergetický standard.

Hlemýždímu tempu přechodu na úspornější stavebnictví odpovídá i státní podpora. „Ta je bohužel v praxi nulová. Stát v tomto směru nedělá nic,“ stěžuje si Václav Matyáš. Slibně nastartované programy Zelená úsporám nebo Nový panel, zaměřené právě na energetické úspory, sice vyvolaly velké naděje, ale dopadly v podstatě stejně. Po vlně zájmu vyschly další zdroje jejich financování. Podpora úsporných staveb tak podle Matyáše zůstala jen v různých prohlášeních a koncepcích, do státního rozpočtu a jeho výdajů se však nepromítla.

Přitom úsporné stavby by České republice mohly ušetřit desítky miliard korun. Studie ekonoma Miroslava Zámečníka například uvádí, že úspora za 25 let dosáhne částky 200 miliard korun. To představuje zhruba čtvrtinu českého státního rozpočtu na letošní rok.

Domácí perpetuum mobile

Základem domů postavených v téměř nulovém energetickém standardu je velmi úsporná konstrukce, která má minimální tepelné ztráty a co nejnižší nároky na spotřebu energií při provozu. Tyto technologie jsou již známé z pasivních domů.

Pasivní domy spotřebují oproti průměrným budovám o 85 až 90 procent méně energie na vytápění. Při porovnání s klasickými novostavbami, které splňují aktuálně platné technické požadavky, stále šetří až tři čtvrtiny energie. Ročně by měl pasivní dům spotřebovat maximálně 15 kilowatthodin na metr čtvereční vytápěné plochy. Velkou část energie získávají pasivní domy z energie ze slunečních paprsků procházejících okny, z tepla, které vyprodukují lidé žijící uvnitř a domácí spotřebiče. Úspor se dosahuje použitím stavebních materiálů, větracího systému, který minimalizuje tepelné ztráty, a okenních skel s dobrými izolačními vlastnostmi.

Co jsou úsporné domy

Nízkoenergetický dům

Dům s dobře izolovanými stěnami, okny a dalšími částmi konstrukce, které snižují tepelné ztráty. Podle českých norem je průměrná spotřeba tepla u těchto objektů maximálně 50 kWh na metr čtvereční ročně.

Pasivní dům

Dům s velmi účinnou izolací, spotřeba jeho energie pro vytápění je maximálně 15 kWh na metr čtvereční ročně. Domy v podstatě nepotřebují topení, ohřívá je teplo vydávané elektrickými spotřebiči a lidmi a sluneční záření procházející okny.

Dům v téměř nulovém energetickém standardu

Izolační vlastnosti objektu jsou stejné jako u pasivního domu. Navíc musí minimálně polovinu spotřeby energie pro vytápění a provoz vytvořit z obnovitelných zdrojů umístěných přímo v budově nebo v jejím nejbližším okolí.

Dům v nulovém standardu

Nejúspornější kategorie domů. Spotřeba tepla je v nich menší než 5 kWh na metr čtvereční ročně. Nulový standard je všeobecně považován za bydlení budoucnosti. V současnosti je již technicky dosažitelný, ale enormně drahý.

Budovy v energetickém standardu blízkém nule k tomu přidají ještě jeden prvek. Více než polovina spotřebované energie na vytápění, chlazení, větrání, přípravu teplé vody nebo osvětlení bude muset být vyrobena obnovitelnými zdroji umístěnými přímo na budově nebo v blízkém okolí. Počítá se především se solárními kolektory na výrobu elektřiny či teplé vody, tepelnými čerpadly a také kotli na biomasu. I když ta postupně ztrácí punc ekologického paliva kvůli dopadům na životní prostředí jak při jejím pěstování, tak spalování. Odhady hovoří o tom, že pro splnění kritérií bude muset budova používat kombinaci více typů zdrojů energie.

Energetická nezávislost

Od superúsporných budov se očekává pozitivní efekt nejenom pro jejich obyvatele nebo stavební firmy, ale pro celou ekonomiku. Hlavním přínosem je především zvýšení energetické bezpečnosti. Díky úsporám se výrazně sníží závislost Česka na dovozech energetických surovin z nestabilních regionů.

Také tuzemské regiony by měly na přechodu k úsporným domům vydělat. Již zkušenosti se zateplovacím projektem Zelená úsporám či Nový panel ukázaly, že podobné programy pomáhají především místním firmám a umožňují zaměstnávat pracovníky v oboru, kde se v posledních letech kvůli dopadům krize jinak hlavně propouští. „Tyto programy vytvořily nebo zachovaly 30 tisíc pracovních míst a NERV i Evropská komise je vyhodnotily jako výborná protikrizová a prorůstová opatření,“ říká Petr Holub z iniciativy Šance pro budovy, která sdružuje zhruba stovku firem aktivních v oblasti stavebnictví a úspor energie.

Snižování energetické náročnosti budov má přitom podle expertů pozitivnější dopad na menší a střední firmy a rodiny s nižšími příjmy, než na giganty mezi firmami a movité rodiny. Důvod je jednoduchý, čím menší rozpočet, ať už rodinný nebo firemní, tím větší podíl v něm náklady na energie mají.

Zkušenosti za rohem

Jenže aby Česko dokázalo všechny tyto výhody co nejdříve využít, musel by se podíl pasivních domů již v letech zbývajících do roku 2020 pohybovat v desítkách procent. Ne ve stovkách kusů, jako je to nyní. Proč se to v Rakousku daří, zatímco v Česku se kromě slovních cvičení téměř nic neděje? Důvodem je především dlouhodobá stabilita a plánování na roky dopředu, bez ohledu na výsledky voleb. „Od roku 1998 spolupracujeme se spolkovou zemí Horní Rakousy. Po celých těch 13 let tam funguje podpora pro nízkoenergetickou výstavbu, která byla v posledních letech zvýšená pro pasivní domy,“ popisuje zkušenosti od jižních sousedů Ivana Klobušníková, ředitelka Energy Centre České Budějovice.

Spolková vláda v Horních Rakousích si podobně jako český kabinet nechala vytvořit svoji energetickou koncepci. Jenže na rozdíl od Česka, kde jsou podobné dokumenty spíše formální a jejich naplňování většinou vázne, Hornorakušané přesně sledovali plnění vytyčených cílů. Lidé, kteří tam uvažují o úsporném bydlení, díky tomu mají dlouhodobou jistotu, že na své záměry seženou od vlády finanční podporu. „U nás vypukla Zelená úsporám, velká hurá akce, která skončila za rok a půl, a lidé zase nevědí, co bude dál,“ dodává Ivana Klobušníková. Na rozdíl od Česka, kde se v rámci podpory dávala nenávratná dotace, vsadili v Horních Rakousích na zvýhodněné půjčky. Lidé dostanou úvěr na 20 let, prvních pět let neplatí žádné úroky, poté třeba jen jedno či dvě procenta.

Stejně významná jako finanční podpora je také práce s veřejností. V Horních Rakousích je pro zájemce o úsporné bydlení důležitý jejich pocit, že pomáhají životnímu prostředí. A jsou na to hrdí. V Česku se vše přepočítává na to, kdy se náklady vrátí.

Sázka na povolenky

Najít v Česku stabilní zdroj pro financování úsporného bydlení nemusí být překvapivě tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Již za dva roky, v roce 2013, totiž začne prodej emisních povolenek firmám, které produkují skleníkové plyny. O miliardy z „odpustků“ za ničení klimatu sice bude jistě hodně zájemců, ale ve světě je obvyklé, že tyto finance putují přednostně právě na projekty, které pomáhají snižovat energetickou náročnost nebo jinak pomáhají snižovat dopady klimatických změn. Toto řešení prosazují i stavbaři. „Jako Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR jsme podepsali memorandum, podle něhož by se výnosy z obchodování s emisními povolenkami měly orientovat ve prospěch energeticky úsporného stavění, místo aby mizely do černé díry státního rozpočtu,“ říká Václav Matyáš.

Ministerstvo průmyslu a obchodu však zatím stavbařům příliš nadějí nedává. „Naším záměrem je, aby peníze z povolenek zůstaly v energetickém sektoru,“ řekl Profitu ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (celý rozhovor naleznete zde). „To není nic proti ekologii, koneckonců ty peníze i v energetice pomohou zvýšit efektivitu a snížit dopady na životní prostředí,“ dodal ministr.

Podpora od státu je, alespoň v přechodné fázi, důležitá. Náklady na úsporné objekty jsou o pět až 10 procent vyšší než na klasické stavby. Alespoň u pasivních domů. Instalování obnovitelných zdrojů energie pak cenu objektů ještě zvýší. „Stavba úsporných budov přináší i změnu rozložení nákladů. Více stojí vlastní stavba, zatímco provoz je levnější. Je proto nutné, aby veřejnost tuto změnu přijala, aby nedošlo k náhlému otřesu českého stavebního trhu,“ dodala Helena Kolářová, expertka na stavebnictví z poradenské společnosti Deloitte. Systém podpory by měl podle odborníků fungovat podobně jako v zahraničí. „Mohou to být nízkoúročené půjčky, odečitatelné částky z daně z příjmu vlastníka nemovitostí nebo podpora hypoték navázaná na dosažení určitého energetického standardu,“ říká Petr Holub.

Jenže bez miliard z prodeje povolenek se podobný štědrý zdroj na financování úsporného bydlení bude hledat jen velmi těžko. Proto se o jejich využití v zákulisí velmi intenzivně bojuje. „Je to pro nás nejdůležitější politická debata tohoto půlroku,“ připouští Petr Holub.

I Češi umějí

bitcoin_skoleni

Přestože Česko dohání u energeticky úsporných staveb velkou ztrátu, některé projekty ukazují, že již za současných podmínek lze v tuzemsku stavět s ohledem na snižování tepelných ztrát, ale i na výrobu energie. Společnost Ekonomické stavby například nabízí program, v jehož rámci instaluje na novostavby rodinných domů solární elektrárny. Podobné projekty, které zatím v tuzemsku tvoří výjimku, budou od roku 2020 nutností. Navíc během příštích devíti let by měly obnovitelné zdroje energie výrazně zlevnit, mohou se objevit také zcela nové. „Zajímavé možnosti se postupně ukazují v oblasti malých vodíkových článků, a dokonce vznikají varianty malých domácích jaderných reaktorů. S vývojem vědy je již dnes snadno představitelné, že se investice do takového inteligentního zdroje tepla a elektrické energie může stát správnější cestou nežli investice do zvyšování izolačních a akumulačních vlastností domů,“ upozornil David Mencl, ředitel Ekonomických staveb.

V úsporném bydlení Česko zaspalo dobu. Nevýhodu by ovšem mohlo nyní přeměnit v přednost. Nemuselo by totiž prodělávat dětské nemoci jako země, které v tomto odvětví začínaly jako průkopníci. Pokud se ovšem vládě nepodaří najít stabilní a dlouhodobý systém podpory, budou z toho mít těžkou hlavu nejenom tisíce drobných i velkých investorů, ale především těžce zkoušené tuzemské stavebnictví.

  • Našli jste v článku chybu?