Na vítězi soutěže Podnikatel roku se shodla porota jednomyslně
Z pětice kandidátů se porota ve finále letošního ročníku soutěže o držitele titulu Podnikatel roku nakonec jednomyslně shodla na Miroslavu Řihákovi (41). Řihák je šéfem a polovičním vlastníkem společnosti Anect, dodavatele informačních a komunikačních systémů a aplikací. „O jeho schopnostech hovoří výnosy a zisk firmy, kterou řídí. Při rozhodování, koho zvolit, mne významně ovlivnila jeho přímost, cílevědomost a srozumitelnost projevu a vize,“ komentuje svou volbu jeden z porotců soutěže, Petr Merežko ze Živnostenské banky. Řihákův podnikatelský vzestup je modelovým příběhem začátků podnikání v tuzemsku. Na počátku je odchod ze státního podniku, štěpení zájmů společníků s prvními vydělanými penězi, na jeho konci prosperující firma s více než půlmiliardovým obratem, významnými a stálými klienty, především z bankovnictví, veřejné správy a telekomunikací, s kancelářemi v Praze, Brně a Bratislavě.
Pojišťovna je nechtěla.
Nevyužitý potenciál jednotlivých počítačů nezapojených do sítě si mladý absolvent technické kybernetiky na Masarykově univerzitě v Brně plně uvědomil poté, co v roce 1988 nastoupil do tehdejší České státní pojišťovny - závodu výpočetní techniky. „Bylo tam několik z dnešního pohledu jednoduchých sítí. Náš tým ale již v té době pracoval na projektech propojení poboček a sdílení dokumentů,“ vzpomíná Řihák.
V nové porevoluční době, konkrétně v roce 1991, se pojišťovna se svými programátory dohodla na externí spolupráci. „Pojišťovna mi nabídla, abych jí poskytoval služby na dodavatelském principu. Nadřízení měli pocit, že mé ambice jsou větší než sedět v této instituci,“ vysvětluje začátky podnikání šéf tehdejších pojišťováckých programátorů Ján Čiernik. Společně s dalšími bývalými zaměstnanci závodu výpočetní techniky včetně Řiháka založil dodnes existující firmu Netic. „Byl mladý a dynamický, programování mu šlo. Rozhodně jsem o něm nepřemýšlel jako o manažerovi. Sám jsem byl programátor a manažerská činnost mi v té době připadala jako něco nadbytečného,“ vzpomíná Čiernik.
Privatizace, distribuce, programování.
Zájmy šestice společníků Neticu se ale s prvními velkými vydělanými penězi začaly rozcházet. Někteří se chtěli vrhnout do privatizací, jiní zůstat u programování, další věnovat se distribuci počítačů. V roce 1993 nakonec Čiernik, Řihák a tehdejší zaměstnanec Miroslav Nováček odešli a začali budovat novou společnost, základ dnešního Anectu. Za jedenáct let existence firma, založená původně jako dceřiná společnost slovenské BGS Partners, zažila několik změn vlastníků. Původního finančního a technologického investora ze Slovenska v roce 1995 nahradil podnikatel Jiří Štěpánek, firmu opustil Ján Čiernik. „Jsem konzervativnější povahy, chtěl jsem se věnovat vývoji softwaru, zatímco Miroslava Řiháka táhla spíše komunikace a budování sítí,“ vysvětluje Čiernik, proč se každý z bývalých partnerů vydal jinou cestou.
Na cestě.
Přestože dvě třetiny ze 180 zaměstnanců Anectu sedí v pražských kancelářích, Miroslav Řihák dodnes bydlí v Brně, odkud firma vzešla. „Jsem brněnský patriot, o stěhování jsem zatím nikdy neuvažoval. Pořídil jsem si v hlavním městě malý byt na přespání, stále se ale považuji za Brňáka,“ říká Řihák, který v Praze tráví v průměru tři z pěti pracovních dní a na cestě mezi oběma městy najede ročně kolem padesáti tisíc kilometrů. „Firma působí v obou městech a zdá se mi logičtější dojíždět z Brna do Prahy než naopak,“ dodává. Anect se v posledních letech hodně věnuje telefonování přes internet a rozvoj komunikačních technologií ušetřil i samotné firmě hodně peněz a kilometrů. Řihák sám věří, že časem cestování ještě ubude. „V horizontu jednotek let se chci vyvázat z každodenního řízení a věnovat se jen koncepčním a dlouhodobým věcem. Myslím, že se nám podařilo postavit silný tým, který na mně není v podstatě již vůbec závislý,“ těší se. O prodeji firmy ale prý v žádném případě ani v budoucnu neuvažuje. „Myslím, že silnou stránkou Anectu je jeho nezávislost. Největší hodnotu jsme schopni poskytovat s tímto týmem a současnými akcionáři,“ říká Řihák, který volný čas tráví nejraději na kole. Na jaře na horském, v létě především na silničním. „Před lety mě kamarádi vzali na soutěž Král Šumavy. Ta se jezdí zjara na horských kolech a v září na silničních. Moc se mi zalíbila a tak, i když během závodu bojuji především sám se sebou, snažím se na obě soutěže trénovat,“ vysvětluje otec dvou synů svůj cyklistický rytmus.
