Generální ředitelství Evropské komise drží dočasnému ministrovi místo
Jmenování Ladislava Mika do vlády Jana Fischera se zdálo být ohroženo. Políčko ministra životního prostředí bylo ve vládním schématu do poslední chvíle prázdné. Sémě nedůvěry zasel předák sociálních demokratů Jiří Paroubek, když prohlásil: „Musím říct, že během těch několika málo hodin jsem dostal několik desítek esemesek, týkajících se zejména nízké kompetentnosti nově nominovaného ministra životního prostředí.“ Přestože se velice záhy ukázalo, že nízkou kompetentností vynikali především Paroubkovi straničtí informátoři, potažmo Paroubek sám, sociálnědemokratický boss se Mikovi neomluvil. Jen málokterý ministr ze všech vlád, které tu kdy byly, totiž měl nebo má tak důkladné vzdělání ve svěřeném oboru – dva doktoráty Karlovy univerzity, jeden z obecné biologie a sociologie (RNDr.), druhý ze systematické zoologie a ekologie (PhD). A k tomu docenturu na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a „prvoligovou“ praxi v oboru.
Do vlády přes Brusel
Než po týdenním rozvažování kývl na návrh Strany zelených kandidovat do vlády, řídil Ladislav Miko v Bruselu direktoriát ochrany přírodních zdrojů Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise. Místo ředitele mu budou v Bruselu držet až do doby, než se čas Fischerovy vlády naplní. Zatímco ve vládě bude moci uplatňovat zkušenosti vysokého úředníka Evropské komise, po návratu v Bruselu uvítají jeho poznatky z národní vlády.
Cesta do Bruselu byla velice tvrdá, protože výběrové řízení na ředitele trvalo celý rok. Na začátku bylo 93 přihlášených zájemců, po několika kolech na konci zůstal sám samotinký nejúspěšnější kandidát Miko. „Už jsem toho zažil hodně, ale tak těžké cvičení ještě ne,“ shrnul Miko na konec martyria.
V Bruselu se zabýval ochranou lesa, půd a dalších oblastí, měl na starost záchranu biodiverzity a projekt Natura 2000. Zkrátka vše, co se týká ochrany evropské přírody a krajiny a evropské legislativy s tím spojené.
Z Košic do Česka
Ladislav Miko je jedním posledních pravověrných Čechoslováků. Ač se narodil roku 1961 v Košicích, svoje klíčová „denní“ studia absolvoval v roce 1984 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Odtud se vrátil do Košic a několik let pracoval v Ústavu krajinné ekologie Slovenské akademie věd, odkud jej však opět přilákala Praha, kde v letech 1992 až 2001 působil v České inspekci životního prostředí. Poté, co to na inspekci dotáhl na náměstka ředitele, se v roce 2001 rozhodl pro dráhu konzultanta projektů programu PHARE. „Soukromničit“ schopného odborníka s manažerskými schopnostmi dlouho nenechali a po roce ho přemluvili na post náměstka ministra životního prostředí, z něhož v roce 2005 zamířil do Bruselu.
Slovenský původ byl překvapivě dalším prvkem, který komusi na nominaci nového ministra vadil. Česká politická scéna však k tomu přistoupila s příkladnou velkorysostí, díky níž ve vládě obstál i ministr dopravy Gustáv Slámečka, který má na rozdíl od Mika dosud slovenské občanství a nemluví česky. Jen předseda Paroubek si oba ministry slovenského původu zřejmě plete, když po nekompetentnosti Mikovi vyčítá, že „zrovna nemá porozumění pro potřeby výstavby liniových i jiných staveb“.
Lepší, než jsme čekali V Bruselu Miko zaznamenal, že si české předsednictví EU vydobylo slušné renomé. „Všude jsem slyšel hodnocení typu ‚mnohem, lepší než jsme čekali‘. Bylo by mi líto, kdyby kvůli výměně vlády tahle reputace padla. Taky mi bylo jasné, že pokud by na místo ministra nastoupil i velmi dobrý odborník, který nezná resort ani evropskou agendu, trvalo by mu dlouho, než by vplul do těch velkých problémů. Vzhledem k tomu, že já jsem všechny detaily znal z obou stran, a že jsem nabyl přesvědčení, že se nezpronevěřím tomu, co jsem dělal dosud, rozhodl jsem se výzvu přijmout,“ popisuje Miko svoje motivy pro vstup do Fischerovy vlády.
