Menu Zavřít

Z hor nikdy neodešel

4. 3. 2019
Autor: Euro.cz

Život ikony východních Krkonoš skončil v plamenech Je pátek 22. února, jedna minuta před šestou večerní, když hasičům v Peci pod Sněžkou ohlásí poplašné zařízení požár. Hoří roubenka v kopci nad Velkou Úpou, kousek od Boudy Jana. Hned je jasné, že těžké cisterny po zledovatělé cestě až nahoru nevyjedou. K požáru se dostane jen terénní velitelské auto a čtyřkolka. Všichni, kdo sledují velké plameny, tuší, že uvnitř domu zůstal člověk, hasiči ale nemůžou bez techniky a vody nic dělat. Velitel nakonec rozhodne, že roubenku nechají kontrolovaně dohořet, oheň tlumí jen proudy sněhu ze dvou fréz.

Až když spáleniště vychladlo a hasiči začali prohledávat doutnající ruiny, obavy se potvrdily. Spolu se svým domem odešel 22. února 2019 i 82letý hajný ve výslužbě Josef Tylš. Postava, kterou dobře znali nejen lidé z okolních chalup, ale i řada dalších z celých východních Krkonoš.

Odborník na jeleny i jeden z posledních tradičních hospodářů na svazích našeho nejvyššího pohoří.

„Do revíru na Červeném vrchu mezi Velkou a Malou Úpou přišel v roce 1957 a letos odslouží šedesátou sezonu péče o jelení zvěř,“ psal na začátku roku 2017 krajinný ekolog Pavel Klimeš v magazínu Veselý výlet. „I ve svém věku vypomáhá s krmením zvěře v přezimovací oboře na Pěnkavčím vrchu, jejíž tradici před osmatřiceti lety zakládal. V létě opět sklidil zdejší louky, aby se nejkvalitnější seno v regionu dostalo do krmelců. Jeho revír měl 1100 hektarů a sahal od křižovatky na vrchol Sněžky,“ popisoval dále Klimeš.

Josef Tylš se ale nestaral jen o lesy a o zvěř. Díky tomu, že se přiženil do známé východokrkonošské rodiny Kneifelů, stal se zřejmě posledním hospodářem „starých Krkonoš“, jak to dřív pojmenoval Pavel Klimeš. Tedy chalupníků, kteří na své louce za chalupou sekali trávu kosou, měli malé políčko a několik krav.

Jedním z pravidel, které Josef Tylš dodržoval, byl výstup na Sněžku během svatovavřinecké pouti. Ve svém zeleném hubertusu a klobouku byl nepřehlédnutelný, pokaždé s sebou nosil

i láhev vaječného likéru. Ve výšce 1603 metrů nad mořem si s ním několikrát přiťuknul i Václav Klaus.

A bez nadsázky se dá říct, že díky Tylšovi se nezapomnělo, jak se ze svahů kdysi jezdilo na rohačkách. Nejenže měl hajný několik takových saní, ale do údolí s nimi až do svého důchodu svážel dřevo i mléko. V roce 1999 stál u prvního hromadného sjezdu nadšenců na rohačkách, jehož tradice se v Úpě drží dodnes.

I když si Tylš se svou ženou původně plánovali, že na stáří odejdou dolů mezi lidi, oba dva nakonec zemřeli v chalupě na horském svahu. „Opravili v Horním Maršově domek, ale nakonec se do údolí neodstěhovali. Hilda zemřela na Janových boudách v chalupě svých předků minulou zimu, v maršovském domku nikdy nepřespala,“ psal Pavel Klimeš v létě roku 2014.

Tradici krkonošského rodu udržuje Tylšova dcera a vnuk, oba dál žijí v horách na Braunových loukách. Na dohled od spáleniště.

bitcoin_skoleni

O autorovi| Ondřej Stratilík stratilik@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?