Banky a daně
Zatímco velké banky usilují, aby si v současné době masivní tvorby rezerv mohly jejich větší část dát do nákladů a odepsat z daní, a tím alespoň trochu snížily své obrovské ztráty, ministerstvo financí nechce o něčem takovém slyš et. Kde ale z jedné strany nepovolí, musí přisypat ze státního - při navyšování kapitálu.
Především velké banky zčásti dosud vlastněné státem ve shodě s Bankovní asociací a i Českou národní bankou se poměrně logicky snaží ulevit si v povinné tvorbě vysokého objemu rezerv ke špatným úvěrům, které jim nejen sžírají veškerý provozn í zisk, ale jsou i důvodem jejich miliardových ztrát z hospodaření. Tato částečná „úleva je možná tak, že část z objemu rezerv a opravných položek si mohou banky dát do daňově uznaných nákladů, a tím samozřejmě dosáhnout nižší d aně z příjmu placené státu, a tím tedy i vyššího čistého zisku nebo nižší účetní ztráty.
Hra s náklady
Současný zákon o rezervách jim umožňuje dát do svých daňově uznávaných nákladů část z rezerv na standardní, tedy splácené pohledávky, a to až do výše jednoho procenta z průměrného stavu těchto pohledávek za zdaňovací období.
Současně mohou do nákladů dávat i část rezerv a opravných položek ke klasifikovaným pohledávkám, a to do výše dvou procent objemu klasifikovaných pohledávek.
Právě rezervy a opravné položky ke špatným úvěrům samozřejmě tvoří hlavní masu rezerv, které banky v současné době musí tvořit. Podle druhu klasifikace daného úvěru může být daňově uznáno jedno procento opravných položek u sledovaných pohledávek, pět procent u nestandardních, deset procent u pochybných a dvacet procent u ztrátových pohledávek.
Tak například Komerční banka podle údajů z výroční zprávy za rok 1998 vytvořila celkem 22 miliard korun opravných položek a z nich je daňově uznaných 5,2 miliardy korun, tedy ony dvě procenta z průměrného stavu klasifikovaných pohledávek. Zbytek je nákladem rovněž, ovšem již daňově neuznaným.
Dvouprocentní limit platí v zákoně od jeho poslední novelizace, tedy od 1. ledna loňského roku. Do té doby platil limit tříprocentní. Důvodem jeho snížení byl podle textu zdůvodnění návrhu novely zákona dokončený ozdravný proces bankovního sektoru.
Ministerstvo zřejmě počítalo s tím, že nižší limit „donutí banky tvořit méně opravných položek, jejichž objem snižoval zisk bank, a tedy i výši placené daně. „Novela by měla přispět ke stabilizaci výnosu daně z příjmu, a to zej ména u právnických osob. Navržené snížení tvorby opravných položek u bank o jednu třetinu signalizuje potencionální zvýšení inkasa daně z příjmu, které by se ale projevilo až ve fiskálním roce 1999, uvádí se dále ve zdůvodnění. Kvant ifikaci tohoto přínosu ovšem, jak již v samotném zdůvodnění stojí, lze provést jen stěží a přínos lze čekat nejdříve u nově vytvořených rezerv za zdaňovací období 1998. Faktem je, že za rok 1997 nezaplatily banky na daních z příjmu téměř nic, ovšem nová opatření České národní banky o tvorbě rezerv, stejně jako propad ekonomiky a následné zhoršení stavu úvěrů způsobily, že ani za rok 1998 státní kasa od ba nk zřejmě nic neuvidí. Podle výroční zprávy Komerční banky je tomu tak, výroční zprávy ostatních velkých bank zatím nejsou k dispozici.
Filozofie České národní banky je v tomto ohledu neměnná. Centrální banka kritizuje ministerstvo financí za tvrdé hájení stávajícího zákona, nicméně další novela zatím není horce aktuální, sdělil týdeníku EURO tiskový odbor ČNB. Zájem na zmírnění zákona o rezervách má i Bankovní asociace a samozřejmě samy banky. Jak potvrdili tiskoví mluvčí Komerční banky i České spořitelny, peněžní ústavy se pokusily využít i stávající možnosti, kterou jim dává zákon o rezervách, a požádaly finanční úřad o daňové uznání opravných položek nad rámec dvou procent. Této žádosti však finanční úřad nevyhověl.
„Komerční banka spolu s jinými peněžními ústavy otázku zvýšení limitu tvorby daňově uznatelných opravných položek diskutovala na půdě Bankovní asociace. Její zástupci o této problematice několikrát jednali s ministerstvem financí, zatím však bez konkrétního výsledku, uvedl týdeníku EURO mluvčí KB Ivo Polišenský.
Nevybere, zaplatí
Snaha ministerstva financí zajistit si od bank alespoň nějaké odvody na dani je poměrně pochopitelná. Stejně tak i jeho nechuť bavit se s bankami o tom, že dvouprocentní limit by bylo dobré opět zvýšit.
Ovšem poměrně špatný stav portfolií bank zatím bohužel nejenže neumožňuje státu získávat z bank vysoké daně, ale naopak jej nutí investovat do nich další finanční částky. Ačkoliv tedy ministerstvo financí tvrdě hájí svoji pozic i přísného výběrčího daní, vysoké účetní ztráty velkých bank musí financovat z velké části opět stát z vlastní kapsy, a to účastí při masivním navyšování jejich kapitálu.
Základní jmění České spořitelny by mělo letos narůst až o 7,6 miliardy korun, účastnit se jej bude kromě státu zřejmě i Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Základní jmění Komerční banky by se mělo zvýšit až o 9,5 miliardy korun.