Před nedávnem se bývalý ministr zahraničí Josef Zieleniec na stránkách Mladé fronty Dnes energicky zasadil za „zajištění internetové komunikace pro každého občana naší země . V zemi, jejíž ministerský předseda a spoluvládnoucí opoziční vůdce s odstrašující omezeností sdílejí neomezenou nedůvěru k moderním informačním technologiím, jsou takové apely nesporně na místě. To však ještě neznamená, že bychom si měli informační společnost idealizovat.
Špičkoví manažeři patří k nejinformovanějším profesním skupinám. V nedávném mezinárodním výzkumu si však 60 procent z 1500 dotazovaných manažerů z deseti zemí nebylo jisto, zda má „správné informace. Jedna třetina z nich učinila v posledních šesti měsících nejméně jedno důležité podnikatelské rozhodnutí „na slepo , protože neměla dostatek informací. Více než polovina připustila, že v témže časovém rozmezí přijala chybná rozhodnutí, přičemž četnost těchto případů stoupala s velikostí firmy. V jiném mezinárodním výzkumu, v němž bylo dotázáno tisíc manažerů, pociťovali čtyři z pěti nepřekonatelné nutkání shromažďovat co možná nejvíce informací. Současně více než polovina z nich dodala, že si s množstvím nasbíraných informací neví rady a má obavu z chybných rozhodnutí.
Exploze vědění.
Lidstvo produkuje ve stále rychlejším tempu nové a nové poznatky. Víme sice stále více, avšak užitečná informace je jako ona příslovečná jehla v kupce sena, z níž se ovšem stal nadýmající se stoh. Hledáme–li v internetu kupříkladu poznatky k tématu „design a zadáme–li tento pojem v hledacím systému Alta Vista, zavalí nás 24 milionů adres, které o něm pojednávají. V únoru tohoto roku existovalo ve světovém měřítku 800 milionů internetových adres. Ještě před rokem a půl pokrýval nejlepší hledací systém 30 procent všech existujících adres. Dnes registruje „Northern Light , nejvýkonnější hledací stroj na světě, pouze šestnáct procent adres. Zároveň již necelých deset procent adres zanesených na „Northern Light neexistuje. Vědění exploduje, není však ve skutečnosti plně k dispozici.
Módní pojmy, jako „Knowledge–Management nebo „Content–Engineering , sugerují představu ovladatelnosti informační záplavy. Díky počítačům sice dokážeme poznatky bleskově shromáždit, pak však sedíme bezradně před obrazovkou, protože nevíme, jak máme jejich příval zvládnout. Bující informace nepřinášejí úlevný pocit stále dokonalejší řiditelnosti společnosti, nýbrž spíše skličující ztrátu orientace.
Murphyho zákon.
V informační společnosti dochází ke znehodnocení informace. Moderní technologie posilují komunikační toky a poskytují prakticky každému možnost připojit svou „moudrost k všeobecnému tlachání otřásájícímu zeměkoulí. Verbální inkontinence se zmocňuje stále nových obětí. I zde však platí známý Murphyho zákon: „Suma inteligence na naší planetě zůstává nezměněná, avšak počet obyvatel nezadržitelně stoupá.
Když jsou informace, kterými se musíme prodírat při řešení našich problemů, nedůležité, působí jako hluk, ignorovat je vyžaduje energii. Nepotřebná informace je jako útočná zbraň, nástroj subverze, protože odvádí pozornost a zavádí myšlení na scestí. Odborníci tento stav nazývají „information overload (informační přetížení). Přitom se musí skutečně originální a užitečné poznatky prosadit proti převaze sdělení bez obsahu.
„Kde vezmu čas, to všechno nečíst, stěžoval si před lety Karl Kraus. Tento povzdech je pouze zdánlivě protiřečivý, neboť nadprodukce informací skutečně vyvíjí hrozivou dialektiku. Vzdělanost a povědomí o skutečně důležitém, tyto podmínky pro nezávislé myšlení, splňuje totiž pouze ten, jemuž v uších duní ozvěna žvanícího světa. Nezávislé myšlení se sice odehrává daleko od hlučícího davu, předpokládá však znalost produktů intelektuální stádnosti. Vodovou břečku módních přesvědčení musíme napřed promíchat, než znechuceně odsuneme talíř a soustředíme se na skutečně důležité. Kde na to však vzít čas?
Zdroj růstu i brzda rovoje.
Vědět více, než je dovoleno, bylo ještě před historickým okamžikem vytouženým cílem, hodnotou samou o sobě. Dnes se topíme v informacích a žízníme po správných odpovědích. Víra francouzských osvícenců, podle níž shromažďování vědění vede ke vzrůstajícímu porozumění světa a zvýšení účinnosti lidského jednání, platila (jestli vůbec) pouze v předdigitálním věku. V informační společnosti klesá hodnota vědění a jeho množství blokuje naše poznávací schopnosti. Přes nekonečné množství informací, či právě kvůli němu, ani zdaleka „nerozumíme tolik, kolik „víme .
A ekonomické důsledky? Nejpozději poté, co nedošlo k obávanému „millenium bug , by mělo být zřejmé, že informace není pouze faktor posilující ekonomický růst. „Informace , tento bůžek pokroku, zde poprvé ukázal svou odvrácenou tvář. Je nejvyšší čas si položit otázku po jejím mezním užitku a pochopit, že informace může být jak zdrojem ekonomického růstu, tak i zdrojem nákladů, a někdy dokonce i brzdou dalšího rozvoje.
